Národní památkový ústav v letech 2017 až 2019 chyboval v účetnictví, zadávání veřejných zakázek nebo při evidování kulturních předmětů. Odhalila to kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ).
Při evidenci a inventarizaci kulturních předmětů, jako jsou mobiliární fondy, historické knihovny nebo archeologické nálezy, se NPÚ řídil podle svých vnitřních předpisů. V ČR totiž neexistuje speciální zákon, který by upravoval evidenci, inventarizaci a péči o kulturní předměty.
„NPÚ spravuje čtyři takové sbírky, ale ani jednu z nich neevidoval zcela správně a neprovedl u nich inventuru podle požadavků tohoto zákona. Při oceňování archeologických nálezů nepostupoval NPÚ jednotným způsobem. V letech 2018 a 2019 pak při inventarizaci nezjistil, že má ve své správě tři nově získané zámecké knihovny,“ uvedl NKÚ.
Kontroloři zjistili nedostatky také v účetnictví NPÚ. Nevedl v něm například dvě nemovité kulturní památky – karlínskou Invalidovnu a objekt v Liliové ulici v Praze – v pořizovací ceně více než 96 milionů korun.
Chyby byly také v odpisování a oceňování majetku nebo účtování v nesprávném časovém období. Jak upozornila kontrola, to vše mělo dopad na údaje v účetních závěrkách.
V několika případech pak NPÚ nepostupoval podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Například v jeden den objednal několikrát od stejného dodavatele podobné plnění, pokaždé do 50 tisíc korun.
„Obešel tím zákon o zadávání veřejných zakázek i zákon o registru smluv. Celkem tak napřímo zadal zakázky za téměř 338 tisíc korun. V dalším případě zadal napřímo zakázku na IT a právní služby k GDPR v předpokládané hodnotě téměř 400 tisíc korun bez průzkumu trhu, jen na základě starší poptávky na podobné služby,“ informovali kontroloři.
A památkový ústav nepostupoval dobře ani při nákupu právních služeb.
„U dvou smluv sjednal jejich zpětnou účinnost. Za služby, které využíval ještě před uzavřením těchto smluv, zaplatil celkem přes 145 tisíc korun. Navíc zaplatil advokátní kanceláři i za služby, na které mohl využít své vlastní zaměstnance,“ uvedl NKÚ.
V dalším případě památkový ústav zaplatil přes 240 tisíc korun za právní služby na základě smlouvy, která už vypršela nebo u ní byla vyčerpána maximální sjednaná částka k úhradě.
Kromě toho NPÚ poskytoval několik let kulturní památku k bezúplatnému užívání bez smlouvy. Platnost původní smlouvy totiž skončila a další uzavřel až po čtyřech letech během kontroly NKÚ.
Kontroloři navíc zjistili, že v NPÚ nefungoval vnitřní kontrolní systém správně. Faktury tak byly placeny po splatnosti nebo propláceny prostředky v rozporu se smlouvou nebo objednávkou.
Při nákupech pak nedodržoval schvalovací postupy, uzavíral smlouvy bez předchozího schválení příslušnými zaměstnanci a bez předběžné kontroly před vznikem závazku. (pel)