Projekt svobodného plovoucího „města“ na umělých ostrovech (Floating Islands Project) nezávislého na státech a vládách, zkrachoval. (Foto konceptu projektu + redakční koláž).
Projekt svobodného plovoucího „města“ na umělých ostrovech (Floating Islands Project) nezávislého na státech a vládách, zkrachoval. Organizátoři projektu, americký Seasteading Institute, respektive jeho developerská organizace Blue Frontiers plánovaly vytvořit nezávislé plovoucí město na moři v Polynésii poblíž ostrova Tahiti. Podle oficiálního vyjádření organizátorů projekt po několika letech příprav nebyl dokončen, respektive byl odložen na neurčito.
The Seasteading Intitute (“Institut pro osídlování moře”) založil v roce 2008 zakladatel firmy PayPal, Peter Thiel, společně s aktivistou, softwarovým inženýrem a politicko-ekonomickým filosofem Patri Friedmanem, který je vnukem nositele Nobelovy ceny za ekonomii Miltona Friedmana.
Projekt „Floating Island Project“ (projekt plovoucích ostrovů) se rozběhl v Polynésii už v roce 2017, kdy institut uzavřel s vládou Francouzské Polynésie memorandum o porozumění, jež mělo vyústit ve vybudování plovoucího města na umělých ostrovech poblíž ostrova Tahiti. K praktické realizaci institut vytvořil speciální provozní-developerskou organizaci s názvem Blue Frontiers („Modré Hranice“).
Podle původních plánů měl první prototyp nezávislého plovoucího města založeného na principech ekonomické a politické svobody vzniknout na umělém ostrově poblíž Tahiti ve Francouzské Polynésii do roku 2021. To se však nestalo a už ani nestane.
Institut vysvětluje zastavení projektu „Floating Islands“ předvolební situací ve Francouzské Polynésii, kde malá skupina obyvatel údajně šířila o projektu dezinformace, aby tím zdiskreditovala polynéského prezidenta Édouarda Fritche.
„Politické soupeření vedlo k tomu, že Floating Island Project byl odložen na neurčito,“ vysvětlil institut.
„V Seasteading Institutu již nyní víme, jak riskantní je vkládat naděje do politického procesu,“ dodal.
S tím, že i když projekt nebyl dokončen, přesto prý institut získal mnoho podporovatelů a příznivců, kteří nyní pracují na podobných projektech osídlování moře, ale v jiných lokalitách.
Developerská organizace Blue Frontiers má být údajně v kontaktu s jinými státy, které by mohly mít zájem na vytvoření podobného speciálního „mořského“ rámce pro vládnutí.
Žádné plány
Pokud jde o další plány Seasteading Institutu, jeho ředitelka pro rozvoj projektů, Carly Jacksonová, informovala, že jako malá nezisková organizace neplánuje vymýšlet a budovat systémy umělých ostrovů.
„Naší tradiční rolí byl výzkum základních technologií a propagace základních vizí,“ konstatovala Jacksonová.
Podle jejího vyjádření se nyní institut snaží novým zájemcům z řad veřejnosti vysvětlovat koncept mořského osídlování a to především vytvářením nových videí a prezentováním na konferencích.
„Jednáme také s různými státy o vytvoření „Mořské zóny“ (SeaZone), což je speciální ekonomická zóna, na které mohou společnosti zabývající se mořským osídlováním vytvářet své platformy,“ upřesnila Jacksonová ze Seasteading Institutu.
„Inspirovali jsme podnikatele z celého světa k tomu, aby v příštích letech pokusili uvést mořské osídlování v život,“ dodala.
Pokud jde o konkrétní projekt plovoucích ostrovů (Floating Islands Project) v Polynésii, nemá s ním institut již jakékoliv nové plány. Další otázky týkající se důvodů neúspěchu původního projektu směřovala Jacksonová na organizaci Blue Frontiers.
Ta však s veřejností nekomunikuje a na otázky dlouhodobě nereaguje. Poslední veřejná reakce Blue Frontiers je z roku 2018, kdy v reakci na článek uvedla, že její plány nejsou pohřbeny. Informovala tehdy, že s partnery ve Francouzské Polynésii pracuje na dalších krocích projektu, které by mohly být realizovány v pobřežních vodách jiného ze 118 ostrovů v tomto regionu.
O jakémkoliv reálném pokroku organizace Blue Frontiers při vzniku nezávislých měst budovaných na umělých ostrovech nejsou doposud známy jakékoliv informace.
Koncept osídlování moře
To vyvolává otázku, zda samotný koncept „seasteadingu“ (osídlování moře), respektive základní idea vytváření na státu nezávislých komunit na umělých ostrovech v moři je realistická. A zda by nebylo jednodušší a levnější pokusit se k danému účelu (vytváření nových autonomních komunit nezávislých na státu) využít již existující přirozené ostrovy.
Ředitelka Jacksonová ze Seasteading Institutu však nadále preferuje koncept vytváření nových umělých ostrovů na moři. S tím, že společnost usídlená na plovoucím (umělém) ostrově umožňuje mnohem větší variabilitu pokud jde o koncept vlády.
„Existující ostrovy, ať už jsou osídlené či nikoliv, zůstávají nadále subjektem existující pevninské vládní moci. Naopak, umělé, plovoucí ostrovy nabízejí mnoho příležitostí k obnovení životního prostředí prostřednictvím inovativní akvakultury a produkováním čisté energie,“ doplnila Jacksonová.
Náklady na vybudování prvního plovoucího města, či přesněji, „plovoucí vesnice“ (první ostrov byl určen pro 300 obyvatel) poblíž Tahiti byly odhadovány na 60 milionů dolarů (1,3 mld. Kč).
Cílem Floating Islands projektu bylo vytvořit „ekologické plovoucí platformy, které by nabízely odpovědi na výzvy, jako jsou stoupající hladiny moří a udržitelný rozvoj“.
Tyto plovoucí platformy se měly stát základnou pro obytné domy, kanceláře a infrastrukturu, jež by sloužila „živoucím komunitám“ a rozvinula nové způsoby spolužití.
Blue Frontiers k tomu navrhla plovoucí ostrov dostatečně velký pro řadu budov sloužících jako hotel, restaurace, obydlí a kanceláře. Pilotní projekt měl být schopen pojmout celkem 300 obyvatel.
První plovoucí ostrov se měl stát jádrem, ke kterému se měla připojovat další plovoucí „města“.
Seasteading Institute původně uvažoval o nezávislých plovoucích městech budovaných na širém moři, tedy v mezinárodních vodách. Tam by projekt nemusel žádat o souhlas politiků a nemusel by s vládami složitě vyjednávat kompromisní rámec politickoekonomických podmínek fungování. Od této myšlenky se však později odklonil.
