Demokracii a svobodě v Česku neškodí globální sociální sítě, ale politici.
Skupinka poslanců ze sedmi sněmovních politických stran napsala dopis americkému Kongresu, v němž požadují zásah proti provozovatelům největších sociálních sítí za to, že v Česku ohrožují svobodu a demokracii. Sítě jako Facebook prý „vytváří prostor pro masivní šíření dezinformací“ a „podkopávají hodnoty demokracie a svobody, na kterých naše západní civilizace stojí“.
Shrnuto, podtrženo, podle našich poslanců představují sociální sítě nebezpečí pro demokracii. A to tak vysoké nebezpečí, že naši zákonodárci požadují zásah svých amerických kolegů, kteří by oněm sítím přistřihli křídla…
Pro osvětlení kardinálně bizarní a zmatečné akce poslanců je na místě si nejdříve osvětlit, co to vlastně je demokracie a zda je v Česku reálně ohrožována.
Objektivní pravda je taková, že všechny atributy a instituty demokracie v Česku fungují a to zcela jistě naprosto nezávisle na tom, co zrovna kdo píše na sociálních sítích. Volby se konají s železnou pravidelností a vysokou četností. Vadí snad politikům to, jak tyto volby dopadají a jak lidé hlasují?
To je absurdní. Byli přece týmiž voliči (kteří jsou údajně dezinformováni na sítích) zvoleni do Sněmovny. Máme snad stěžovatelský dopis do Kongresu chápat tak, že sociálním sítím se podařilo zmanipulovat v ČR voliče natolik, že inkriminované poslance zvolili do Sněmovny omylem, pod vlivem dezinformací?
Pokud je tomu tak, pak by se tito poslanci měli na důkaz přiznání dezinformační volby vzdát svých mandátů i funkcí…
Poslanci pod vlivem
To samozřejmě neudělají, neboť ještě žádný kapr si nikdy vodu z rybníka sám nevypustil. Takže naši stěžovatelé a jejich partaje jistě budou tvrdit, že zrovna v jejich případě voliči pod vlivem dezinformací ze sociálních sítí nebyli…
Pevně ukotveny a plně funkční jsou i další instituty, jež formálně definují zastupitelskou demokracii. Dělba moci ve státě nemá nic společného s obsahem sociálních sítích. Je zakotvena ústavou a nadále platí. Nezávislé soudy fungují stále stejně a pokud na ně mají vliv nějaké sítě, pak rozhodně ne ty sociální…
Copak je výkonná či zákonodárná moc v zemi ovlivněna sociálními sítěmi? Jak? Pokud například členové vlády či zákonodárci cítí, že se na ně ze sociálních sítí valí neověřené informace či dokonce dezinformace, pak je tu po ruce extrémně snadná pomoc: stačí se sociálním sítím vyhýbat.
I nadále totiž v této zemi existuje mnoho vzdělaných a inteligentních občanů, kteří o sociálních sítích vědí jen z doslechu, tedy, aniž by je kdy využívali a aniž by se obsahem sociálních sítí nechávali jakkoliv mystifikovat.
Mimochodem, na sociálních sítích se prezentují i státní, potažmo ústavní instituce. Proč to dělají, když sociální sítě (údajně, dle názoru skupiny stěžovatelů) škodí demokracii a ohrožují svobodu…Chtějí se snad na této dezinformační síťové destrukci demokracie podílet?
Média pod kuratelou
Pokud jde o další významný atribut demokracie, nezávislá média, pak zde existuje problém. Značná část významných médií je pod kuratelou předsedy hnutí ANO Andreje Babiše. Právě globální sociální sítě (jež Babiš neovládá a nebude nikdy vlastnit, neboť je na to malý pán) však v tomto mohou hrát pozitivní roli, neboť slouží jako šiřitel nezávislých myšlenek. Tedy něčeho, co není samozřejmostí v impériu řízeném šéfem nejsilnější vládní strany.
Ano, problémem ve vztahu k demokracii a sociálním sítím jsou voliči; ti byli a jsou sociálními sítěmi zasaženi. A voliči jsou významnou součástí demokracie. Bez nich by zastupitelská demokracie neměla legitimitu (i když formálně postačuje, aby k volbám přišla hrstka odvážlivců: výsledky by i tak byly v souladu se zákonem…).
Volební zákaz
Se silnou nadsázkou řečeno, nabízelo by se zakázat účast ve volbách těm, kdo mají zřízen účet na jakékoliv sociální síti. Preventivně. Vždyť přece mohou být ovlivněni tou či onou „špatnou“ či státními úřady neschválenou myšlenkou, která se mohla šířit na sociálních sítích…
A bylo by po problému. Sociální sítě by si mohly šířit, co chtějí. Volební proces v Česku by nebyl nijak ovlivněn…
Ale o to našim politickým stranám jistě nejde. Vždyť jejich politický marketing (tedy, jednostranná stranická propaganda) je čím dál více šířena právě na sociálních sítích. Hodlají snad dopisem žádat americké kongresmany o to, aby se přičinili o zákaz působení politických stran na sociálních sítích? Dávalo by to silnou logiku.
Jenže, co by si pak politické strany ve volbách bez oněch „zlých“ sítí počaly… Každý získaný volič (tedy i ten získaný na dezinformacemi prošpikovaných sociálních sítích) je přece pro partaje požehnáním. Vždyť výše státního příspěvku (tedy peněz z kapes poplatníků – uživatelů sociálních sítí) se odvíjí od počtu hlasů získaných ve volbách… (Příspěvek na úhradu volebních nákladů je jednorázově vyplácen po volbách a odvíjí se od absolutního počtu získaných hlasů. Politická strana, která ve volbách do Poslanecké sněmovny získá alespoň 1,5 % hlasů, dostane 100 Kč za každý hlas; politická strana, která ve volbách do Evropského parlamentu získá alespoň 1 % hlasů, dostane 30 Kč za každý hlas.)
Síťová svoboda
Je také nutné se zamyslet nad tím, zda sociální sítě mohou ohrožovat svobodu v ČR, což jej jim vytýkáno. Objektivně vzato nemohou. A to přinejmenším proto, že skutečné svobody v Česku už dávno fakticky neexistují, což nijak nesouvisí s působením sociálních sítí. Souvisí to s působením státu a v tomto případě státu demokratického. V oklešťované podobě přežívají jen některá státem milostivě poskytovaná práva typu necenzurovaného vyjadřování (tzv. “svoboda slova“), práva shromažďovacího či možnost svobodné (nikým nekontrolované) volby z limitované nabídky politických stran.
Skutečné svobody, jako je například soukromé vlastnictví, respektive svoboda nakládat s vlastním majetkem, byly postupně zregulovány do absurdna. Demokratický stát pro své utilitární potřeby (tedy pro potřeby vládnoucích politiků a na ně navázaných zájmových skupin) znárodnil a znárodňuje soukromý majetek v rozsahu téměř nekonečném.
Téměř polovinu roku pracují v Česku daňoví poplatníci nikoliv sami pro sebe, nýbrž pro stát. To je něco jako poloviční otroctví… Tak jakápak svoboda? Kde se tato svoboda v Česku nachází? Kde a jak ji lze získat?
Nakládání s majetkem zrušeno
Nakládání se soukromým majetkem bylo fakticky zrušeno neprostupnou spletí státních zákonů, regulací, předpisů, nařízení, nemluvě o direktivách a směrnicích… Stěžovat si v této situaci na sociální sítě a vytvářet z nich hrozbu pro svobodu je absolutní pokrytectví a pokus o dezinformaci (proti kterým chtějí žalující poslanci bojovat…).
Poslanci svým dopisem protestují proti údajným „závažným útokům“ sociálních sítí, jež prý podkopávají demokracii a vnitřně ji rozkládají… To je přímo neskutečné farizejství našich poslanců: svádět na sociální sítě rozklad, potažmo rozdělování společnosti je výsměch realitě a neschopnost podívat se do zrcadla na vlastní působení.
Politický rozklad
Společnost v Česku je rozkládána a rozdělována právě a jen volenými politiky. Stačí se podívat na parlamentní debatu: nepřátelství vůči protivníkovi je mnohdy tak nenávistné, že už chybí jen použití zbraní.
Mistrem v rozdělování společnosti je hlava státu Zeman (ale i samotná přímá volba prezidenta, která vykopala hluboký příkop mezi Zemanovci a protizemanovci). Zemana lze přitom jen těžko považovat za produkt sociálních sítích. Bylo by s podivem, kdyby se prokázalo, že se současný prezident vůbec kdy dotkl klávesnice počítače či mobilu.
Zmatená stížnost
Celkově je stížnost tuzemských zákonodárců na sociální sítě úplně zmatená a dokazuje nepochopení podstaty demokracie. Demokracie totiž ze své podstaty sama o sobě rozděluje společnost jaksi automaticky. Jak vidíme dnes a denně, demokracie je vlastně jen jistá forma války konané (naštěstí zatím jen) politickými prostředky. Je to boj jedněch s druhými o vládu nad státním územím a jeho občany.
Logickým důsledkem je nepřátelství jedněch vůči druhým. Pravice proti levici. Opozice vůči vládě. Oranžových proti modrým, zelených vůči červeným, atd.
Smyslem demokracie, respektive systému, jenž se dnes označuje za parlamentní demokracii, je čistě boj o moc, tedy primárně o volební vítězství či aspoň získání parlamentních křesel. A boj o vítězství musí logicky přinášet vítěze a poražené. Poražení jsou nespokojení s porážkou. Jsou nespokojení s tím, že se musí podvolit (špatné) vládě těch druhých, vítězných.
Samotný politický systém, jehož vládnoucí součástí jsou i pisatelé do amerického Kongresu, rozděluje společnost naprosto fatálně. Záplava vět a slov (včetně těch nepravdivých či zavádějících) na sociálních sítích to nemůže nijak změnit. Rozdělení a rozklad společnosti byl zahájen již před vznikem sociálních sítí, respektive před jejich masivní penetrací mezi obyvatelstvo.
Více vidět
Dnes, díky sociálním sítím, je na nepřátelství mezi politickými soupeři, mezi vítězi a poraženými, mezi příznivci vlády a opozice a na všechny související problémy jen mnohem více a masivněji vědět. Díky sociálním sítím mohou lidé své názory, tedy i své frustrace, svá nepřátelství a nespokojenost, mnohem silněji a šířeji veřejně ventilovat.
A čeští poslanci je v tom chtějí umlčet. Logicky. Nejsou rádi, že někdo poukazuje na chyby politiků či dokonce nedostatky systému, jehož jsou parlamentní politici součástí a z něhož masivně finančně profitují. Z něhož fakticky financují své životy…
Sociální sítě se pro politiky stávají společným nepřítelem. Proč asi? Protože jim konečně a v masivní míře nastavují veřejné zrcadlo, jaké v době před sociálními sítěmi neexistovalo. Na nemravné politiky a systém, jenž politikům umožňuje vesele hodovat z peněz poplatníků, lidé dříve nadávali doma či v hospodě. Neměli k dispozici natolik všeprostupující veřejnou platformu, jakou dnes představují sociální sítě.
Sítě spojily občany
Sociální sítě propojily občany (i když se na sítích třeba hádají nebo si dokonce nadávají). Propojily voliče informacemi a názory. A právě toho se politici bojí. A bojí se tak, že dokonce žalují až kamsi do Ameriky.
Naši tuzemští poslančíci by zajisté chtěli vidět zemi rozbitou, roztříštěnou na atomy tak, aby se lidé nemohli účinně bránit tomu, co vůči nim politici a vládci konají. Vládnoucí politici nechtějí aktivní občany, kteří mají možnost ventilovat veřejně své negativní názory.
Chtějí stádo, které útrpně (zásobováno výhradně stranickou propagandou) čeká na „popravu“, tedy na příští volby, v nichž vládcům přicupitají zlegitimizovat režim tím, že v obskurní naději na zvolení lepších politiků vhodí do urny šedivý list papíru s názvem té či oné politické strany.
Věřme proto, že se politickým podnikatelům (vždyť co jiného je takový poslanec žijící z peněz daňových poplatníků) nepodaří umlčet občany a zabránit masové výměně informací tím, že by zregulovali sociální sítě k (propagandistickému) obrazu svému.
|
Text dopisu poslanců Parlamentu ČR adresovaný Kongresu USA Vážné členky, vážení členové Sněmovny reprezentantů, obracíme se na Vás jako na reprezentanty státu, který vnímáme jako kolébku demokracie a svobody s obdivuhodnou tradicí, jako reprezentanty státu spojeneckého. Dovolujeme se na Vás obrátit v otázce, kterou považujeme za mimořádně důležitou pro naši zemi i celý náš region. Předně bychom Vás chtěli ubezpečit, že důvodem, proč se na Vás obracíme v otázce, kterou považujeme za mimořádně závažnou, je to, že nám velice záleží na budoucím demokratickém vývoji v našich zemích. V posledních letech musí naše demokracie odolávat novým závažným útokům, které ji podkopávají a které ji vnitřně rozkládají, mezi ně patří masivní šíření lží a dezinformací. S politováním musíme konstatovat, že americké firmy, jako jsou Facebook, Twitter a Google vytváří prostor právě pro masivní šíření dezinformací, a navíc nastavením svých algoritmů je samy podporují. Chtěli bychom Vás ujistil, že naprosto respektujeme svobodu slova a nechceme zavádět jakoukoli formu cenzury, protože problém lze vyřešit na úrovni algoritmů extrémně cílené reklamy. Stávající stav, kdy se v našich společnostech masivně šíří lži a dezinformace, vnímáme jako neudržitelný. Paradoxně se nástroje vytvořené představiteli západní civilizace stávají zbraní proti ní. Tyto platformy musí přijmout odpovědnost za škody, které způsobují. Negativní dopady jsou významně vyšší než zisk pro akcionáře těchto firem, či veřejné rozpočty. S politováním také musíme konstatovat, že z našich zkušeností západní firmy včetně amerických masivně inzerují na dezinformačních serverech, a i tímto je podporují a de facto také přispívají k šíření dezinformací, lží a podkopávají hodnoty demokracie a svobody, na kterých naše západní civilizace stojí. Vážné členky, vážení členové Sněmovny reprezentantů, apelujeme na vás, abyste s respektem ke svobodě slova a soukromému vlastnictví svou morální autoritou vyzvali americké firmy, jak ty, které vytváří platformy pro šíření lží a dezinformací, tak i ty, které inzerují na dezinformačních serverech, k odpovědnému chování v zájmu zachování demokracie a svobody i pro příští generace. |
