Česká republika si připomíná 30. výročí sametové revoluce. Od roku 1989 do současnosti prošla země řadou důležitých ekonomických změn. Díky prozápadnímu přenastavení exportu a především vstupu Česka do Evropské unie se podle statistiků zvýšil obrat zahraničního obchodu téměř o 80 procent, zvětšil se i objem vzájemné obchodní spolupráce mezi ČR a všemi okolními zeměmi. V Česku se také během posledních 30 let etablovaly velké mezinárodní společnosti – vedle renomovaných bank a finančních ústavů i nadnárodní průmysloví a technologičtí giganti.

Jedná se o strategické investory, o které by ČR neměla přijít. Jejich odchod by negativně ovlivnil celou tuzemskou ekonomiku. Naprosto zásadní jsou a nadále budou masivní investice státu do projektů veřejného zájmu. S tím by měl zásadně pomoci připravovaný Národní rozvojový fond, na kterém se spolu se státem podílí zatím 4 největší české banky.

Cesta k hospodářské obnově nebyla vůbec jednoduchá, ani krátká. Po první a druhé fázi ekonomické transformace v průběhu 90. let minulého století začínaly mít o český trh zájem i zahraniční společnosti. Největší příliv zahraničního kapitálu však Česká republika zaznamenala až začátkem nového milénia. V roce 2002 „přiteklo“ do bankovnictví a peněžnictví zhruba 75 miliard korun, o něco méně však do průmyslu. Následný pokles spojený s masivním odlivem kapitálu do zahraničí se promítl i do celkových investic na tuzemském trhu.

„Měnová politika nebyla v režimu fixního kurzu a v podmínkách liberalizovaných kapitálových toků schopna přehřívání ekonomiky a růstu vnější nerovnováhy čelit. Výsledkem byl pokles důvěry zahraničních investorů a následný masivní odliv krátkodobého kapitálu,“ uvádí ve své analýze Česká národní banka.

V letech 2002 až 2004 ubylo peněz na podporu školství a vzdělávání. Masivním investicím nejen do školství, ale třeba i dopravní infrastruktury bránily v dalších letech dopady finanční a hospodářské krize, která vypukla v roce 2008. Méně investic šlo v době krize i do podpory vědy, technologií a inovací, které jsou předpokladem pro dynamický a udržitelný růst průmyslu, na němž je postavená větší část českého hospodářství. Přestože výdaje na výzkum a vývoj ve veřejném sektoru od roku 2010 celkově rostly, inovační výkonnost ČR klesala: v roce 2010 výdaje dosahovaly 80 % průměru EU, v roce 2015 už 125 %. Inovační výkonnost ČR přitom ale ve stejných letech klesla z 88 % na přibližně 84 %.

Bez investic to nepůjde

V současnosti vstupuje Česko do fáze, kdy je podle analytiků potřeba stále více rozvíjet český kapitál a mohutněji investovat do oblastí veřejného zájmu, které jsou zásadní pro rozvoj celé ekonomiky. Jednou z možností je například vznikající Národní rozvojový fond, který představuje další zdroj investic na podporu inovací, infrastruktury a vzdělávání.

„Národní rozvojový fond je odpovědí na klíčové otázky, které před námi stojí: Česká republika překonala období 90. let, privatizovala, provedla transformaci, zbohatla, ale stále cítíme past středního příjmu. Ekonomika v národním vlastnictví se nerozvíjí. Trvalé spoléhání na zdroje státního rozpočtu a daňovou službu není řešením, musíme umět mobilizovat další zdroje. Fond je formou konjunkce státních a soukromých peněz. Toto partnerství mezi státem a soukromým sektorem přinese nové investiční zdroje a bude dále rozvíjet klíčové oblasti veřejného a soukromého zájmu ve prospěch bohatství České republiky. Umožní tak financovat širokou škálu projektů, které mají vysoký sociální i ekonomický potenciál,“ říká Pavel Smutný, advokát a spoluzakladatel advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný.

Rozvojový fond jako alternativa i nutnost

Národní rozvojový fond již nabírá první obrysy. V první fázi poskytne potřebné finance do fondu čtveřice velkých bank – Česká spořitelna, Komerční banka, UniCredit Bank a ČSOB. „Velká čtyřka“ do fondu vloží 7 miliard korun, do budoucna se připojí i významné společnosti z ostatních odvětví. Tím si stát jakožto garant fondu zajistí financování na kapitálovém trhu za velmi výhodných podmínek. „Jednou z forem jsou například emise dluhopisů s extrémně nízkým výnosem, případně úvěrů od Evropské investiční banky či obdobných institucí,“ uvádí ve své nejnovější analýze společnost Cyrrus.

Další výhodou fondu je, že rozpočet se může navyšovat i v době hospodářského útlumu. Právě zde se nabízí paralela mezi ekonomickým pokles z roku 2008, kdy tehdejší světová krize podle ekonomů ukázala, jak je nutné, aby stát disponoval dostatečnou kapitálovou rezervou a nespoléhal jen na aktuální hospodářský růst.

Hlavním cílem fondu je nepřetržitě vyhledávat investice, které budou zároveň splňovat požadavky příznivého dopadu na celou ekonomiku. „Přestože lze namítnout, že investice s širším ekonomickým dopadem přináší nižší zhodnocení než projekty na čistě komerční bázi, může fond zapojit cizí (dluhový) kapitál a své zhodnocení tak znásobit,“ uvádí analýza firmy Cyrrus.

Prioritou mezi investicemi je výstavba moderní silniční a železniční sítě, bytů a škol. Zásadní je také energetika. Fond by mohl podle společnosti Cyrrus podporovat rozvoj zelené energetiky či vodohospodářství, které nabízí dlouhodobý atraktivní růstový potenciál i nepochybný celospolečenský dopad.