Václav Klaus přirovnal demonstrace Milionu chvilek k ukrajinskému Majdanu. (ilustrační foto - redakční koláž)

Doslova v předvečer monstrózní protibabišovské demonstrace na pražské Letenské pláni tuto akci dehonestoval exprezident Václav Klaus přirovnáním k (ukrajinskému) „Majdanu“. Klaus tak dal najevo, že tuto akci považuje za nelegitimní pokus svrhnout (shodou náhod Babišovu) vládu České republiky. Masové protestní shromáždění občanské veřejnosti tedy Klaus považuje za cosi negativního, nepatřičného, za něco, co je v rozporu se zastupitelskou demokracií.

Tento postoj bývalé hlavy státu je málo pochopitelný, i když vezmeme v potaz, že kritika od někdejšího českého prezidenta na adresu masových občanských protestů má co do činění s jeho osobními negativními prožitky z dob opoziční smlouvy, kdy proti tehdejší vládě ČSSD – opozičně podporované Klausovou ODS – také protestovaly davy.

Ostatně, k „událostem v roce 1999 přirovnal nynější akce Milionu chvilek i současný prezident Miloš Zeman. „Samozřejmě“, s patřičným opovržením jak vůči akcím z konce 90. let, tak vůči současným masovým protestům.

Opoziční konotace

Paralela dnešních „milionových“ akcí s velkými protestními akcemi konanými před 20 lety má ovšem zajímavé konotace týkající se zasazení do systémového demokratického rámce. Občané v době opoziční smlouvy protestovali proti tomu, že si 2 silné politické strany (lišící se svou ideovou orientací) vzájemnou dohodou pojistily parlamentně-vládní většinu na celé volební období.

Ze strany ČSSD a ODS šlo tehdy o dokonale demokratický a tedy absolutně legitimní akt dvou plně demokratických stran. Tehdejší lidové protesty proti „opozičnímu paktu“ se proto z dnešního pohledu jeví jako nepochopitelné, zmatečné a pomýlené.

Lidé tehdy protestovali proti jisté formě „velké koalice“ (tedy čemusi, co je ve světě zela běžné), která ještě ani nestihla provést cokoliv (pomiňme nutkání ke změnám volebního systému), nevyvolávala podezření na střety zájmů, nezneužívala moc a ani nemanipulovala s veřejností pomocí vlastních médií a dotačně načerpaných miliard…

Nicméně, i tehdy, v roce 1999, šlo ze strany protestujících o plně legitimní a oprávněné akce, jež byly explicitním projevem parciální občanské nespokojenosti; i když příčina této nespokojenosti byla spíše obecná (i když personifikovaná neprávem démonizovaným Václavem Klausem) či ryze formální.

Kumulovaná frustrace

Dnešní demonstrace Milionu chvilek, namířené proti premiérovi Babišovi a jeho ministryni spravedlnosti, jsou diametrálně odlišné. Jsou projevem reálné a roky kumulované frustrace a obav angažované veřejnosti ze zneužívání politického systému jednou jedinou osobou. A to osobou miliardáře, který si k ovládnutí státní moci vytvořil politickou stranu na bázi politické firmy, jejíž hlavní sponzor a Šéf je a bude známý od začátku až do skonání existence. Babišovo ANO je přitom demokratické jen omezeně, jen do úrovně místopředsedů… Vše podstatné v ní rozhoduje její majitel, tedy Andrej Babiš.

Babiš zneužívá moc a jeho střet zájmů je očividný a zcela zhoubný. Být šéfem resortu financí nebo dokonce šéfem vlády, která zprostředkovaně rozhoduje o přidělování dotačních miliard do – zprostředkovaně – vlastní, Babišovy kapsy, je důkazem brutálního selhání a principiální závadnosti demokratického systému.

Majitel přeparkovaného Agrofertu se navíc chová jako neomezený oligarchický vůdce, který si osobuje monopol na pravdu i na neomezené vládnutí. K tomu se zaštiťuje hlasem lidu a masové, většinové podpory. Fakticky se chová, jakoby ve volbách získal 100 % voličských hlasů (paradoxně, nejširší veřejnosti se veřejně směje do očí).

Přitom jak Babiš, tak prezident Zeman – a zdá se, že i Václav Klaus – úplně zapomínají na to, že Babišovo hnutí ANO dostalo v posledních sněmovních volbách 29,6 % hlasů při 60,8% účasti. Babišovu politickou „firmu“ tak volilo téměř přesně 18 procent ze všech oprávněných voličů v Česku. I přesto ANO (přičemž ANO = Babiš) zcela dominuje vládě ČR, v níž jako stážisté sekundují skomírající sociální demokraté, když záda jim kryjí čím dál drzejší komunisté.

ČSSD ve sněmovních volbách volilo 4,5 člověka ze sta oprávněných voličů. Komunisty volilo skoro stejně pouze 4,7 člověka ze sta. Suma sumárum tedy současnou – na komunistech závislou – vládu Andreje Babiše volilo 27 lidí z každé stovky oprávněných voličů.

Vláda ANO a ČSSD tak ani s podporou KSČM nemá podporu většiny voličů v ČR. Objektivně vzato, 27 procent není ani třetina. Jde tedy o katastrofálně chabou menšinu, o kterou se Babiš opírá. Nad přirozenou legitimitou takové vlády by se tedy dalo velmi hlasitě diskutovat a dlouze spekulovat. I když, samozřejmě, formálně je tato vláda ustavena v souladu se všemi relevantními zákony.

Logické protesty

V této situaci jsou občanské protesty organizované spolkem Milion chvilek pro demokracii absolutně pochopitelné, srozumitelné, logické a dokonale oprávněné. Jsou přímo potřebné. Jsou naprosto spontánním vzedmutím široké občanské veřejnosti, která je znechucena stylem miliardářova vládnutí, která je zhnusena z toho, že si dotovaný oligarcha zprivatizoval stát pro své utilitární a dominantně ekonomické potřeby.

Václav Klaus st., Miloš Zeman (& Babiš, kterého však nelze brát vážně – jeho slova jsou vždy jen účelovým, oportunistickým a utilitárním výkřikem) se pokoušejí glorifikovat a nadřazovat „čistokrevnou“ zastupitelskou demokracii (jejímž jediným přípustným nástrojem jsou parlamentní volby) nad skutečnou demokracií. V důsledku svého dogmatického náhledu na zastupitelskou demokracii zpochybňují spontánní projevy občanské nespokojenosti a protivládní protesty, což vyvolává značné pochyby nad mírou jejich demokratičnosti.

Skutečnou demokracii přece nelze redukovat pouze na volby, konané jednou za dlouhých x let. Takto zjednodušený pohled na demokracii by v důsledku znamenal, že každá vláda a její představitelé mají během svého (mnoho let trvajícího) volebního období volnou ruku (bianco šek) konat prakticky cokoliv negativního, včetně aktů s nedozírnými důsledky, tedy i největších leváren, jako je flagrantní střet zájmů, zneužívání státu k vlastnímu prospěchu (včetně nekonečně se vlekoucího zneužití dotací v kauze Čapí hnízdo), přelévání veřejných zdrojů do vlastní kapsy (viz například 100 milionové dotace na výrobu agrofertích toastů) a podobně.

Finálním dohlížitelem nad činností vlády, jejím kontrolorem a arbitrem by přitom v demokracii měli být samotní občané, tedy nejširší veřejnost (včetně působení médií). A veřejnost má v mezidobí jediný nástroj: veřejné protesty, demonstrace a podobné aktivity.

Jejich zpochybňování je tedy zpochybňováním demokracie jako takové.

VÍCE O TÉMATU ČTĚTE ZDE:

Normální vláda by po akcích „Milionu chvilek“ už dávno padla. Ale Babiš není jen politik

Babiš ruší „nelegitimní“ Senát. Přitom legitimita vlády je pochybená. Volilo ji jen 27 % lidí