Označení „catch-all-party“, které použil Andrej Babiš pro ANO na sjezdu, je vyvrcholením Babišova populismu a marketingového vedení strany jako organizace, sloužící primárně k jiným účelům, než je veřejně prezentováno.

Staronový šéf ANO Andrej Babiš na sjezdu hnutí označil ANO za „catch-all-party“, tedy politickou stranu, která se orientuje na všechny občany. Současně se svými výkřiky týkajícími se politického směřování pokusil přebarvit své socialistické hnutí na modro voláním po malém a levném státu, který nikoho neotravuje… Volání po malém státu z úst Andreje Babiše připomíná hlas Velkého bratra, který v newspeaku manipuluje s totálně zotročenou masou lidí, u kterých nepředpokládá sebemenší špetku snahy o vlastní myšlení.

Snažit se komentovat Babišovu snahu o jakýsi zpětný úkrok kamsi doprava, by bylo snad ještě větším nesmyslem, než samotné Babišovo fiktivní mávání politickým kormidlem na tu stranu, na kterou chce přivábit foukání čerstvého větru. Ostatně, s tímto aspektem Babišova projevu se poměrně úspěšně vypořádala ve svých reakcích opozice.
Šéf ODS Petr Fiala předsedovi hnutí ANO vyčetl, že uplynulých 5 let dělal ve funkci ministra financí a premiéra pravý opak toho, co nyní začíná slibovat.

Poslanec ODS Jan Skopeček řekl, že Babiš je „politický Jekyll a Hyde“.

„Jedna jeho rádoby přívětivá tvář vystupuje na stranických akcích, kde slibuje úlevy živnostníkům a nízké daně. Druhá jeho tvář řadí ve vládě a ve Sněmovně, kde rozšiřuje EET, ruší karenční dobu a hlasuje proti zrušení superhrubé mzdy,“ podotkl výstižně.

Šéf TOP 09 Jiří Pospíšil poukázal na rozpor reality s Babišovými sliby. S tím, že to byla ANO, kdo ve vládě prosadil zajišťovací příkazy, EET, kontrolní hlášení, zákaz prodeje v obchodech či blokace webu.

Předseda hnutí STAN Petr Gazdík se zase domnívá, že Babiš sází na ztrátu politické paměti občanů tím, že „po letech šikany malých živnostníků formou kontrolního hlášení, EET a zvyšování počtů úředníků“ se odvažuje tvrdit, že chce malý stát…

Bez ohledu na názory opozičních politiků je absolutně evidentní, že Babiš voláním po malém a levném státu popírá veškerou dosavadní v praxi předváděnou vládní politiku hnutí ANO. Takový postup je důkazem chaotičnosti, nebezpečnosti a snahou o nedozírnou manipulaci s masami.

Bylo to právě a jen hnutí ANO, kdo které už 5 let nafukuje velikost státu a za hranu únosnosti. Řadou opatření, jako je například EET, Babiš ve vládě překročil politický Rubikon.

ANO Party

Méně rozebíraný byl však Babišův výrok o hnutí ANO jako „catch all party“.

„Naši kritici říkají, že nejsme nic, ani nalevo, ani napravo. My jsme hnutí, které se orientuje na všechny občany, catch all party,“ prohlásil na sjezdu svého hnutí Babiš.

Označení „strana pro všechny“ je vyvrcholením Babišova populismu a marketingového vedení strany jako organizace, sloužící primárně k jiným účelům, než je veřejně prezentováno. Na mnoho voličů výraz „strana pro všechny“ může sice působit příznivě; ostatně, průzkumy veřejného mínění to nadále potvrzují vysokými a neklesajícími preferencemi hnutí ANO.

Jenže Babišem nově použitý výraz „catch-all-party“ má také silně negativní konotace, takže jistě zaslouží důkladnější rozbor.

Jeho původcem je Otto Kirchheimer (1905-1965), německý žid, emigrant do USA, kde pracoval jako analytik pro OSS a po její transformaci pro CIA.

Termínem „catch-all“ party se dnes označují strany, které se snaží získat voliče ze všech vrstev společnosti rezignací na ideologii a na snahu voliče přesvědčit, aby následovali politiku založenou na jistých ideologických východiscích.

Výraz „strany pro všechny“ má své kořeny v temném historickém období. Kirchheimer se zabýval rozpadem demokratických stran v Německu mezi dvěma světovými válkami a ovládnutí celého německého státu nacistickou stranou.

Ve svém pozdějším díle, ve kterém sledoval chování hlavních západoněmecký stran po druhé světové válce, zavedl termín catch-all party. Nicméně, nepodal nikde jednoznačnou definici svého nového termínu.

Definici „catch-all party“ tak lze z jeho díla dedukovat pouze nepřímo, jako se o to pokusil například André Krouwel (West European Politics, 4. dubna 2011) ve studii „Otto Kirchheimer and the catch-all party“.

Z ní se dá vyvodit, že podle Kirchheimera se na catch-all party strana transformuje následujícími kroky:

a) drastická redukce ideologického zázemí strany
b) posílení vedení strany, jehož činnost je posuzovaná z hlediska výkonnosti než z hlediska identifikace s cíli ovládnutého hnutí
c) znehodnocení role řadového člena strany. Možnost vlivu řadového člena na politiku strany je považován za relikt minulosti, který ohrožuje obraz strany pro všechny.
d) opuštění pohledu na společnost jako souhrn různých společenských tříd s vlastními zájmy. Místo toho se voliči hledají v celé populaci bez rozdílu.
e) zabezpečení přístupu k různých zájmových skupinám pro získání finančního a volebního zisku.

Vzestup catch-all stran se podle Kirchheimera děje za následujících podmínek:

a) eroze parlamentní demokracie se projevuje nejen v jejím podlehnutí fašistickým a komunistickým diktaturám, ale také ve fungující demokracii mizejícími politickými antagonismy a rolí principiální opozice 
b) formování státně-stranických kartelů, kde se strany odstřihují od svých ideologických východisek za účelem přisátí na stát; politika se tak redukuje na pouhé manažerské řízení tzv. profesionály, kteří zneužívají svůj vliv pro prosazování svých vlastních zájmů
c) strany, zbaveny svého přirozeného společenského zázemí a závislé na ovládnutí státu, profesionalizují svou stranickou strukturu a mění své poselství v závislosti na skupině se kterou komunikují 
d) vše výše uvedené vede k de-politizaci, rezignaci většiny společnosti na politiku a v důsledku k mizení klasického oddělení tří mocí (legislativy, vlády a soudnictví) v demokratickém státě.

Kirchheimer uvádí také následující a pro naši současnost velmi prorocký postřeh:

„Transformace tradičních stran v catch-all strany omezuje jejich zastupitelskou funkci. Catch-all strana už nevybírá kandidáta, který nejlépe formuluje jeho cíle, ale kandidáta, který je schopen vystupovat politicky efektivně“.
(Za klasický příklad se dá označit lídryně kandidátky ANO do eurovoleb Dita Charanzová…)

Ambice elit

Podle Kirchheimera catch-all strany slouží především k naplňování ambicí elit a ne jako masové organizace, které mobilizují své členy pro dosažení změn ve společnosti.

Tento závěr je dokonale přesný.

Vládnutí Babišova ANO totiž z hlediska všeobecného prospěchu přineslo jen málo pozitivního. Kde je původně slibovaná masivní transformace? Stát rozházel přehršle peněz, jež do pokladny přinesl celosvětový hospodářský růst. Výdaje na platy státních zaměstnanců už dosahují 75 mld. Kč ročně (56% nárůst proti době před nástupem hnutí ANO), celkové výdaje státu vzrostly o 300 mld. Kč (o 24 %).

Nepostavil se však prakticky ani kilometr dálnic, vlaky jezdí stejně pomalu jako před 6 lety. V Praze, a Brně panuje nejhorší bytová krize od světové války. Ano, „pozitivem“ jsou rekordní dotace pro Agrofert. Elity (viz Kirchheimer) tedy mohou být spokojeny, jelikož původně Babišův Agrofert rekordně prosperuje…