Už pár týdnů máme v Česku kalendářní zimu, ale zimní čas tu platí už od podzimu… Jaký čas bude na hodinách v příštím roce a v letech dalších, je však nejisté. Situace kolem státních regulací času a jeho vynuceného „střídání“ se totiž nečekaně zašmodrchává. Ostatně, jako téměř všechno, na co dopadnou státní či evropské regulace. Regulátoři se svých pravomocí nechtějí nikdy vzdát. A Evropě se uměle vytvořeného „letního času“ nedaří zbavit.

Až dosud včetně letošního roku byli občané, firmy a všechny další subjekty nuceny – ve prospěch vyšších zájmů a nejasných přínosů – dvakrát ročně přetáčet ručičky svých chronometrů vždy o hodinu vpřed a zhruba za půl roku zase o hodinu nazpět.

O zavádění mimořádného „letního“ času se tradovalo, že přináší energetické úspory. A tento (z dnešního pohledu již pofiderní) hmotný prospěch byl nadřazen nad životy obyvatel ať už v Československu, v dnešním Česku a vlastně i v celé Evropské unii.
Evropská komise (snad vůbec poprvé…) vyslyšela stížnosti veřejnosti, vypsala referendum (přesněji: anketu), ve kterém občané EU řekli, že již střídání časů nechtějí. Následovat mělo triviální rozhodnutí EK o tom, že v EU již nebude zaváděn nepřirozený, specifický letní čas. Nestalo se.

Časová story

Projděme si však tuto „časovou story“ popořádku. Referendum či přesněji anketu o střídání času spustila Komise letos v červenci. Pro zrušení změny času se vyslovilo 84 procent respondentů z celkových 4,6 milionu zúčastněných občanů EU. (V Česku hlasovalo 64 tisíc lidí, z nichž 83 procent hlasovalo proti střídání časů).

V normálním světě by nebylo dále co řešit. Uměle zaváděný „letní“ čas by byl zrušen a život by plynul dál bez každoročních zmatků. Banalita zrušení letního času však v rámci celoevropského politického molochu přerůstá v neřešitelné dilema: jakému času dát přednost? „Letnímu“ nebo „zimnímu“?

Evropská komise svým následným postupem zamlžila výsledky ankety (tedy onoho celoevropského referenda o střídání času) a další vývoj tuto mlhu dále zhoršuje. Komise navrhla, aby každá unijní země do dubna 2019 oznámila, zda zamýšlí trvale zavést buď letní nebo zimní čas. Poslední povinná změna (posun) ze zimního na letní čas se dle EK měla uskutečnit v březnu 2019.

Komise tedy – na rozdíl od své dosavadní praxe – nenařídila jasný další postup, ale fakticky nechala řešení na členských státech. Pokud by EK takto alibisticky postupovala v jiných oblastech, zasluhovala by trvalý potlesk. V otázce koordinace času si jej však nezaslouží.

Ambiciózní plán

Střídání času bude totiž zřejmě pokračovat ještě poměrně dlouho. „Rakouské předsednictví“ (oficiální terminologie popisující Rakousko, jež formálně předsedá Evropské unii) navrhlo členským zemím odložit konec povinného střídání standardního a letního času až na rok 2021. Důvod? Plán na ukončení střídání času je prý příliš ambiciózní…

Státy se prostě zamotaly do údajných problémů spojených s ukončením střídání času. Je to absurdní. Příčinou problémů přece bylo samotné střídání času… Jeho zrušení by proto mělo problémy eliminovat. Stačilo tedy nedělat nic a nechat věci tak, jak jsou.

Tedy již bez dalších změn, čili posuvů času tam a zpět. Pokud státy a vlády doposud dokázaly bez kolapsu organizovat každoroční dvojnásobné střídání času, proč by neměly dokázat zvládnout nestřídání času, tedy jeho ponechání beze změn?
Politický svět je prostě jiný, než ten občanský či tržní. Politici dokáží „vyčmuchat“ problém úplně kdekoliv – tak, aby jej mohli řešit a na základě toho i případně rozšiřovat či aspoň udržovat pravomoci státního aparátu.

Čas předmětem demokracie

Jasné tak v tuto chvíli není vůbec nic, snad jen to, že o řešení střídání času budou na jaře hlasovat poslanci Evropského parlamentu. Takže se nakonec předmětem demokracie, potažmo demokratického hlasování stane i čas, jeho plynutí a umělé posuny tam a zpět…

O záležitosti ryze technické, neřkuli fyzikální, jako je přirozený čas, se bude rozhodovat na politické úrovni. Čas se tak stává předmětem politického sporu či dokonce boje. O výsledku nerozhodne rozum a technická správnost (neexistují 2 časy, pouze jeden, přirozený, „zimní“, který plyne právě dnes). Rozhodne okamžitý názor většiny v hlasování, jež bude motivováno všemožnými politickými zájmy.

Je přitom evidentní, že neexistuje žádná časová třetí cesta, neexistuje kompromisní „sazba“ mezi 2 možnými časy… Nelze mít čas napůl letní a napůl zimní, tedy s výjimkou situace, kdy se časy střídají co půl roku… Jenže tuto variantu občané v „referendu“ odmítli a EK platnost výsledku fakticky uznala.

Nepřekvapuje, že různým obyvatelům i v rámci jednoho státu by nejlépe vyhovovaly různé časy (tedy časy různě posunuté oproti tomu přirozenému). Někdo prostě raději vstává za světla, protože musí brzy do práce. Jiný si chce užívat co nejdelšího „večera“ za slunečního svitu. Naopak děti potřebují chodit večer brzy spát – čehož lze jen těžko dosáhnout, když slunce i pozdě večer pálí do oken, a to z nepřirozeného důvodu dosaženého přetáčením hodin dopředu…

Časový úlet

Skloubit všechny podobné požadavky do jediného sjednoceného času není možné. Smyslem proto nemůže být hledání toho nejlepšího nastavení hodin, které by vyhovovalo většině obyvatel státu či Evropy. Cílem je uvést věci po desítkách let „časového úletu“ do pořádku, tedy k přirozenému plynutí času v jeho původním fyzikálním „řečišti“.

Mimochodem, k celoročnímu zachování standardního zimního (tedy přirozeného, „nevyšinutého“) času se na základě zdravotních dopadů přiklonili také vědci, i když jejich vysvětlení obsahuje i poněkud diskutabilní argument.

„Ponechání standardního času celoročně zajistí lidem v zimě více expozice rannímu světlu a v létě budou lidé méně vystaveni večernímu světlu. Tím se lépe synchronizují jejich biologické hodiny a spánek bude nastaven na dřívější dobu ve vztahu k pracovní době a školnímu času. Lidé budou celkově psychicky zdravější a pracovní i školní výkony se zlepší,“ uvedly Fyziologický ústav AV ČR a Evropská společnost biologických rytmů.

Argumentovat pro zachování přirozeného času zlepšováním pracovních a školních výkonů zavání účelovostí. Pokud by tento argument bezezbytku platil, znamenalo by to, že po desítky let lidé podávali lepší výkony jen v době platnosti zimního času… Což pochopitelně neodpovídá realitě.

Vláda a čas

Každému přece vyhovuje jiný pracovní režim. Ne každý pracuje v továrně, v níž pracovní doba začíná brzy ráno. Ne všichni chodí do školy a ne všichni mají děti, natož děti školou povinné. Zvyšování výkonů (notabene školních, nemluvě o těch pracovních…) nemůže záležet na tom, zda lidé posunuli ručičky hodin vzad či vpřed…

Celá kauza kolem úředních manipulací s časem, jejíž konec je v nedohlednu, však ukazuje na rizika toho, když lidé dovolí politikům, aby se zmocnili Pandořiny skříňky. V tomto případě skříňky s veličinou vpravdě fatální, tedy s časem.

Jestliže připustíme, aby vlády (či Evropská komise a europoslanci) mohli rozhodovat i o čase, pak už si tyto orgány mohou nárokovat legitimitu rozhodování doslova o čemkoliv. A z takové možnosti jde strach.