Přinášíme v plném znění projev předsedy klubu poslanců ODS Zbyňka Stanjury na schůzi Poslanecké sněmovny svolané k vyslovení nedůvěry vládě České republiky v čele s premiérem Andrejem Babišem.

Předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura, Poslanecká sněmovna PČR, 23. 11. 2018

Náš pan předseda ve svém úvodním vystoupení shrnul důvody, pro které jsme nejprve vyzvali premiéra k demisi a když tu výzvu nevyslyšel, poté jsme svolali tuto schůzi. A já bych chtěl teď mluvit ke kolegům se sociální demokracie, protože se mě osobně dotkla některá slova jejich předsedy – a já je označím a pak ukážu – předsedy strany, ne předsedy klubu pro pana předsedu Chvojku – ukážu, jak jsou pokrytecká a licoměrná.

Mrzí mě, že momentálně není přítomen vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček, protože budu velmi často citovat jeho slova. Ať už z médií jeho podepsaný komentář, nebo jeho vystupování zde v Poslanecké sněmovně a bohužel tady vidím jenom torzo poslaneckého klubu ČSSD, pokud se nepletu čtyři. Ale to nevadí.

Včera jsem si přečetl, jako mnozí z nás, rozhovor Jana Hamáčka na serveru Novinky.cz a já vyberu několik tezí, které řekl a pak mám několik otázek ke každé z těchto tezí. Doufám, že mě pan ministr poslouchá někde jinde – máme technické možnosti – a pak mi odpoví.

Cituji Jana Hamáčka ze včerejška: „Opozice se pokouší vyslovit nedůvěru vládě. Povinností opozice je zajistit si 101 hlasů. Je evidentní, že je nemá a tak se pokusila odstřelit vládu prostřednictvím socdem a donutit nás, abychom z vlády odešli. Opozice nemá žádný plán B, jen se snaží vládu odvolat. Rozhodně nebudeme iniciovat rozpuštění Poslanecké sněmovny.“ Pak se dostanu na závěr, kdy popírá tyto své věty.

„A kdo tady plácá do vody, je opozice. Opozice vybízí vládu k demisi, ale nemá prostředky, jak toho dosáhnout. Snaží se toho dosáhnout jediným možným způsobem, že do toho zatáhne sociální demokraty. My jenom říkáme, že to, co předvádí opozice, je nezodpovědnost, protože nenabízí žádné řešení.“

Několikrát tuhle tezi opakuje.

„Jsme připraveni dodat našich 15 hlasů pro rozpuštění Sněmovny. Ale ten, kdo má ty hlasy shánět, je opozice místo toho, aby předváděla divadlo ve Sněmovně.“

To je oblíbené sousloví Jana Hamáčka „divadlo ve Sněmovně“.

Teď vám ocituji názor publikovaný Janem Hamáčkem 12. května 2017. Než to začnu citovat, tak Jan Hamáček se rozčiluje a říká: „Nebudete nám radit, co máme dělat.“

No, já s tím souhlasím, my vám neradíme, co máte dělat. Ale on se toho úplně nedržel ve své politické praxi.

Ten komentář, který napsal Jan Hamáček a který vyšel 12. května loňského roku po mimořádné schůzi k Čapímu hnízdu – už tehdy prokázala „mimořádnou odvahu“ sociální demokracie. Aby se vyhnuli hlasování, tak tu schůzi přerušili a k hlasování už nikdy nedošlo. Místo, aby v hlasování vyjádřili svůj názor buď pro, nebo proti. To je podle mě legitimní a nikdo nemůže nikomu vyčítat, jak hlasoval.

Ten článek od Jana Hamáčka, který tak nemá rád, když mu někdo radí, se jmenuje „Pane Babiši, ukončete tuhle trapnost“.

Musím říct, že když jsem si ho včera četl, tak jsou to mimořádně ostrá slova na adresu Andreje Babiše. Tak teď bych prosil pana premiéra, než vyskočí a začne se mnou polemizovat, aby si uvědomil, že to jsou slova Jana Hamáčka.

Cituji: „Ovšem představení, které se odehrálo tento týden se současným ministrem financí a šéfem hnutí ANO v hlavní tragikomické roli bylo už pro diváku hodně silnou kávou. Tato země a její občané potřebují stabilní vládu, která bude vládnout a bude napomáhat růstu mezd, rozvíjet zdravotnictví, bude řešit bytovou problematiku, nebo počty policistů v ulicích a nebude se utápět v problémech svého ministra financí.

Průběh mimořádné schůze byl svým způsobem předvídatelný. Ministr financí říkal, že je to účelová kampaň a on nic neprovedl. Pak přiznal, že přece jen něco udělal, ale bylo to na něj nastražené, nebo „nevěděl“. Je to jeho oblíbená rétorika, která se obehrává jako písnička z flašinetu“, dodává Jan Hamáček.

„Ostatní se bláhově domnívali, že se v šéfovi ANO, nebo alespoň v některém členu jeho hnutí probudí byť jeden záblesk sebereflexe. Ta nepřišla ani poté, co se tisícovky lidí shromáždili na náměstích a dávali najevo svůj názor. Role byly rozdané, jen se improvizovalo.“ Pokračuje Jan Hamáček.

„Ministr si sám škodí, aniž by si to uvědomoval. On by mohl s koblihami a pětitisícovými bankovkami v kapse zase sbírat politické body u stanic metra a dělat ze sebe mučedníka.“ Píše Jan Hamáček.

„Především by jeho včasná rezignace prospěla společnosti.“

„Nejsme v banánové republice,“ napsal Jan Hamáček.

„A politici musí být připraveni převzít politickou odpovědnost. Podezření jsou tak závažná, že by jakýkoliv jiný politik už dávno složil funkci. O zahraniční reputaci České republiky nemluvě,“ pokračuje Jan Hamáček.

„Když jezdím na zahraniční cesty za svými kolegy z jiných parlamentů, nebo se setkávám se zahraničními politiky u nás, vždy si cením toho, že jsme se v dobách, kdy to tu jiskřilo, dokázali vyhnout ozbrojenému konfliktu a prokázali jsme vysokou politickou kulturu.“ „To, co předvádí majitel ANO,“ říká Jan Hamáček, „ale tuhle reputaci dokonale vynulovalo. Proto znovu opakuji“ – ne já, ale Jan Hamáček – „pane Babiši, odejděte! Pomůžete tak nejen České republice, ale i sobě. Každým dnem své agónie situaci jenom zhoršujete. Tato země si zaslouží stabilitu, ekonomický růst, občané naší země si zaslouží politiky, kteří jim do očí nelžou.“

Tolik k tomu, jak Jan Hamáček radí v tomto případě Andreji Babišovi.

Mnozí z mých předřečníků říkali, že za těch 15 měsíců se v rámci vyšetřování nic nezměnilo. Nemám důvod s tím polemizovat. Nebo skoro nic nezměnilo, abych citoval přesně své předřečníky. Co se ale změnilo, je evidentně názor Jana Hamáčka.

Pojďme se podívat, jak expert na plány B Jan Hamáček a jeho sociální demokracie postupovala v jiných případech.

Pan předseda Faltýnek už tady citoval některá hlasování o důvěře. Zřejmě jsme čerpali ze stejných zdrojů. Já jsem se zaměřil na šesté volební období Poslanecké sněmovny, což byly roky 2010 až 2013, kdy jsme vládli my a sociální demokraté byli nejsilnější opoziční stranou. Kolikrát sociální demokracie vyvolala hlasování o nedůvěře? Pětkrát. Pětkrát. A já vzpomenu hned první hlasování o důvěře a pak sami posuďte vy, členové sociální demokracie, jak se posunula společenská situace a posuzování chování politiků. Jak vy jste změnili ten pohled, milé kolegyně a milí kolegové.

Ta schůze proběhla 21. prosince roku 2010, zhruba šest měsíců po volbách. Svolala ji sociální demokracie. Plně podporuji právo opozice kdykoli vyvolat toto hlasování. To je naprosto v pořádku. Je to jeden z mála nástrojů, které opozice má podle jednacího řádu. Důvodem bylo podezření na údajnou korupční kauzu na Státním fondu životního prostředí. Podezření na údajnou korupční kauzu. Proto jste vyvolali hlasování o nedůvěře.

Náš kolega, bývalý ministr životního prostředí Pavel Drobil podal demisi na post ministra, posléze policejní vyšetřování prokázalo, že byl nevinný. Nebyl ani obviněn a je očištěn. Přesto podal demisi, odešel a vy jste vyvolali hlasování o nedůvěře.

Jaký byl plán B Jana Hamáčka, kdyby to vyšlo v prosinci 2010? Jak to měli vymyšlené sociální demokraté? Tehdy měla vláda jestli se nepletu buď 114, nebo 118 členů většinové vládní koalice. Taky jsme byli s Radimem Fialou členy této vládní koalice. Tehdy ještě v jednom stranickém dresu.

Jaký byl výsledek hlasování? Osmdesát čtyři poslanců vyslovilo vládě nedůvěru, hlasovalo pro návrh, a 113 bylo proti. Neutekli jsme ze sálu, stáli jsme za vlastní vládou a hlasovali jsme pro vlastní vládu. Kde je ten plán B?

Pak se to zopakovalo ještě čtyřikrát. Výsledky byly mnohdy podobné, 84 pro, 114 proti. Co to bylo za divadlo? Co jste to tady hráli? Proč jste nemluvili o předčasných volbách? Nebo jste změnili názor jenom proto, že sedíte ve vládních lavicích? Přesně tak to je. Po nás chcete plán B, C, D – já vám ho hned řeknu.

Nejdřív se musí splnit plán A, aby premiérem nebyla trestně stíhaná osoba. Plán B, například, pokračování stávající koalice bez současného premiéra. Plán C, pokud vám plán B nestačí, například většinová koalice bez komunistů, minimálně KDU a STAN, omlouvám se kolegům, že je cituji, říkali po volbách: Když nebude premiérem stávající premiér, jsme připraveni do takové vlády vstoupit a vytvořit většinovou vládu. A plán D, kdyby nevyšel ani plán B, ani plán C – předčasné volby.

Kdo vám věří, že ty volby chcete? Já ne. Přesvědčte svého koaličního partnera, hnutí ANO, přijďte s konceptem předčasných voleb a já s radostí budu hlasovat pro. Ale vy to navrhujete a pevně doufáte, že to nevyjde. Tak za nás jasně říkám: Když si přesvědčíte své vládní kolegy, ať už v předsálí, nebo uvnitř, to nechám na vás, tak my jsme připraveni to podpořit a rádi do těch voleb půjdeme. Aby bylo jasno.

A potom nejlepší plán B, který sociální demokracie předvedla, kdy byl Jan Hamáček předsedou zahraničního výboru, to bylo v 5. volebním období – shodili jste vládu uprostřed předsednictví České republiky Evropské unii. Měli jste 101 pro vytvoření jiné vlády? No neměli! Lovili jste tehdy mezi poslanci ODS a Strany zelených? No lovili! Tak co nám vlastně vyčítáte? Místo, abyste řekli politicky jasně například: My za touto vládou stojíme, my jsme její součástí – tak vykládáte takové silácké prohlášení typu: Pane Babiši, ukončete tuhle trapnost! A vinu shazujete na opozici. Za své vlastní selhání.

Měl pravdu Jan Hamáček v květnu 2017, nebo v listopadu 2018? Kdo tady změnil názor o 180 stupňů? Opozice, nebo sociální demokraté? Tolik k plánu B. Vy jste se do toho zamilovali a jeden za druhým to opakujete: Opozice nemá plán B. Máme! Plán B, plán C, plán D. Ale vy chcete být ve vládě. Já to respektuji. Je to vaše rozhodnutí. Proč se za to stydíte? Co na té chodbě budete dělat, až budeme hlasovat?

Nepoužiji stejně nefér taktiku, jakou použil Jan Hamáček, který tady říká tak tajemně a tajuplně: Chodí za mnou někteří členové opozice a říkají mi v těch kuloárech: Prosím vás, hlavně, ať ta vláda nepadne, my nevíme, co s tím. Tohle je nefér a sprostý útok, pokud nejmenujete. Já nepoužiji stejnou taktiku a nebudu říkat na mikrofon, co nám například Jan Hamáček říkal v interním jednání minulý týden. Takhle se totiž politika nedělá.

Další teze, se kterou vystoupil Jan Hamáček opakovaně v posledních dnech, říká: Já jsem garantem nezávislého vyšetřování této kauzy. Já jako ministr vnitra vám to garantuji. Současně slyšíme z mnoha vystoupení, že se nic nezměnilo. No, není to úplně pravda. Poprvé jsme o té kauze jednali někdy v srpnu, nebo v srpnu loňského roku přišla první žádost o vydání poslanců v této kauze. Co se od té doby změnilo? Je pryč šéf pražské policie. Je pryč policejní prezident. Je pryč ředitel GIBS. To se přece změnilo. A to je fakt, tečka. To se změnilo. Garant nezávislého vyšetřování ministr vnitra mj. říká: Já rozhodnu, kdo bude nový policejní prezident.

No, já jsem si našel článek ze 22. května letošního roku, kdy sociální demokraté ještě nebyli ve vládě. To se shodujeme. V nezávislých Lidových novinách, jen tak čirou náhodou patří do holdingu Agrofert, který nemá s panem premiérem nic společného.

Článek, který se zabýval problematikou budoucího policejního prezidenta. V té době se ještě nevědělo, že ten minulý skončí. A kde jsem se v tom květnu dočetl, že favoritem na příštího policejního prezidenta je plk. Jan Švejdar. A nyní přesně cituji z Lidových novin: Právě jeho jméno údajně putuje v okolí premiéra v demisi Andreje Babiše. – A jak říká Andrej Babiš, noviny jsem koupil proto, aby psaly pravdu. Z této logiky věci Lidové noviny v květnu 2018 napsaly pravdu, i když to zjemnily tím slůvkem údajně.

V této souvislosti mám několik dotazů na ministra vnitra. Kdy se Andrej Babiš poprvé sešel s plk. Švejdarem? Kdo tu schůzku zorganizoval a jaká byla agenda tohoto jednání? Za druhé, kolikrát se premiér sešel s plk. Švejdarem? Za třetí, stane se plk. Švejdar policejním prezidentem? Pokud ne, jaký je plán B nebo C? Pokud ano, kdo ho ve skutečnosti vybral? Asi ne Lidové noviny, na tom bychom se mohli shodnout.

Poslední teze, velmi oblíbená – nebudu stát po boku Petra Fialy. Nebudu na jedné lodi s Petrem Fialou. V mnoha obdobách. No, to je logické, kdybychom chtěli, aby sociální demokraté stáli po našem boku v každém případě, to je úplný nesmysl. Máme jiné politické názory, takže v otázkách daní, penzijní reformy logicky nemůžeme stát bok po boku a říkat – jsme na jedné lodi. Ale když se hlasuje o misích, tak jste velmi rádi, že stojíme po vašem boku.

Vzpomeňte si, jak tehdejší dvojministr zahraničí a vnitra nám děkoval za to, že díky opozici prošly mise. A to vám nevadilo, Jane Hamáčku prostřednictvím pana místopředsedy, že jste stál po boku Petra Fialy a ostatních poslankyň a poslanců Občanské demokratické strany?

Vrátím se k těm pěti hlasováním o nedůvěře. Kdybychom postupovali ve stejné logice jako sociální demokraté a nebyla svolána tato schůze, tak po zprávě tento týden, že policie prošetřuje něco na Ministerstvu pro místní rozvoj, kdybychom se chovali stejně jako vy, tak svoláme schůzi k nedůvěře vládě. Takhle jste postupovali vy. Tehdy, neříkám že poprvé, ale tehdy stál Jan Hamáček v jedné řadě s Vojtěchem Filipem a Miroslavem Grebeníčkem. Stejně tak jako v dalších hlasováních o nedůvěře naší vládě stál po boku Vojtěcha Filipa a Miroslava Grebeníčka. Legitimní volba. Já si myslím, že si každý má rozhodnout a může se rozhodnout svobodně, kdo stojí po jeho boku nebo po koho boku stojí on sám. Ale nesvádějte to na nás. Neutíkejte z toho hlasování. Nebuďte alibisté.

Teď bych to chtěl shrnout – použiji název oblíbeného českého filmu s mírnou modifikací, který jistě znáte – postoj sociálních demokratů bych shrnul do věty: Díky za každé nové ráno (v ministerské funkci s ministerskou limuzínou), nestojíme v řadě s Petrem Fialou, ale stojíme v řadě s Andrejem Babišem a Vojtěchem Filipem, tímto jsme definitivně uzavřeli a potvrdili svou účast v čapí koalici.