Andrej Babiš svými útoky na výsledky právoplatného referenda o vystoupení Británie z EU dokázal, že jeho masivně dotované srdce bije vždy pro Brusel.
Andrej Babiš nerespektuje vůli občanů-voličů a pohrdá demokracií. Prokázal to svým nejnovějším postojem k brexitu. V záplavě dalších a ještě třeskutějších zpráv zapadlo, jak Babiš zpochybnil britské referendum o odchodu království z EU. Paradoxní je, že Babišovo hnutí ANO v tuzemsku oficiálně podporuje zavedení obecného referenda…
Jak by asi v Česku takové referendum v podání Babišova ANO vypadalo, když se Babiš snaží intervenovat do výsledků plebiscitu v „cizácké“ Británii, jejíž politická scéna je nám na hony vzdálena a do jejíhož vývoje nám nepřísluší jakkoliv mluvit, natož zasahovat?
Premiér České republiky Andrej Babiš před pár dny pro britská média vyhlásil požadavek, aby Velká Británie uspořádala nové referendum o brexitu, v němž by se britští voliči znovu vyjádřili k členství země v Evropské unii.
Nešťastný brexit
Babiš prohlásil, že je velmi nešťastný, že Británie unii opouští, a že by možná bylo lepší uspořádat další referendum. Lituje prý rozhodnutí Londýna i proto, že Británie byla České republice v Evropské unii velmi blízká, například tím, že zůstávala mimo eurozónu.
Není asi nutno podrobněji opakovat, že se občané Spojeného království v červnu 2016 v referendu vyslovili pro brexit, když pro odchod země z Unie hlasovalo zhruba 52 procent voličů.
Babiš se tak svými protibrexitovskými výroky přidal na stranu bruselských vůdců Unie, kteří systematicky torpédují a sabotují jakoukoliv konstruktivní pobrexitovou dohodu se Spojeným královstvím.
Není předmětem tohoto komentáře rozebírat detaily jednání EK s Británií o podmínkách odchodu či perspektivu nastavení vzájemných vztahů po uskutečnění brexitu (Velká Británie má z EU oficiálně vystoupit v březnu 2019).
A už vůbec na tomto místě nejde o to rozebírat brexitové vření na britské politické scéně.
Principy pseudodemokracie
Zarážející je samotný princip Babišova přístupu k referendu jako takovému, respektive k jeho výsledkům. Až příliš totiž připomíná pseudodemokratický přístup, který má ve své DNA Evropská unie, respektive její vládci.
Tento pseudodemokratický princip Evropské unie se dá charakterizovat jako: „demokracii sice povolíme, ale jen tehdy, když se bude ubírat tam, kam chce Evropská komise“.
Anebo jako: „referendum v této záležitosti necháme opakovat tak dlouho, až jeho výsledek bude odpovídat oficiální politice Evropské komise…“.
Nelze v této souvislosti nevzpomenout například dánské referendum o zásadní Maastrichtské smlouvě. Dánové smlouvu v referendu odmítli.
Chyba lávky. Takové referendum (jehož výsledky nebyly v souladu se zájmy EK na prohlubování integrace Unie) „muselo“ – dle výše naznačené pseudodemokratické poučky („EK má vždy pravdu“ respektive „Vůle EK musí vždy zvítězit“) – být zopakováno.
Samozřejmě až poté, kdy pod dohledem EK bylo v Dánsku provedeno patřičné politické školení obyvatelstva. A samozřejmě již s výsledkem, který si přál Brusel.
Dotované srdce Bruselu
Z obecnějšího pohledu tento pseudodemokratický „zákon EU“ útočí na nejzákladnější principy svobody: vlastně říká, že stát (či nadstát jako EU) bude respektovat lidskou svobodu (právo na svobodné vyjádření názoru) jen tehdy, pokud tato „svoboda“ bude v souladu s požadavkem národní či unijní vlády…
Andrej Babiš svými útoky na výsledky právoplatného referenda o vystoupení Británie z EU dokázal, že jeho masivně dotované srdce bije vždy pro Brusel, i když se český premiér v mnoha dílčích tématech (typu migrace) účelově stylizuje do role „bojovníka za národní zájmy“.
