V Česku v současné době pracuje historicky nejvíc vězňů. Práci má téměř 60 procent těch práceschopných. Zájem o vězně je i kvůli tomu, že jim firmy nemusejí platit minimální mzdu.
Část odsouzených pracovat nemusí. Jsou to lidé se zdravotními komplikacemi, invalidi, drogově závislí nebo starší 65 let. Práci se mohou vyhnout i ti, kteří si ve vězení dodělávají vzdělání nebo procházejí terapeutickými programy.
Zájem o vězně je nicméně mezi soukromými firmami enormní. Mimo jiné i proto, že minimální mzda se na práci odsouzených nevztahuje. Vězeňská služba eviduje 300 zaměstnavatelů, kteří by o pracovníky z řad odsouzených stáli. A zdaleka ne všem dokáže vyhovět.
„Ještě bychom nějakou skupinu zaměstnat mohli, ale nemůžeme je pustit jen tak ven a provozy ve věznicích nemáme tak rozsáhlé,“ vysvětlil Pavel Horák, ředitel odboru výkonu vazby a trestu Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR.
Střežená pracoviště se nacházejí v patnácti z pětatřiceti českých a moravských věznic a zaměstnavatelé tam dojíždějí za svými odsouzenými pracovníky. Kvůli zvýšené poptávce se Vězeňská služba snaží pracovní prostory uvnitř věznic rozšířit. Momentálně rekonstruuje objekty v sedmi věznicích, kde najdou práci odhadem dvě stovky obviněných.
Na kolik vězeň na plný úvazek firmu přijde, záleží na potřebné kvalifikaci pro danou práci. Nejlevnější jsou pomocné a úklidové práce s odměnou 5 500 korun měsíčně, přičemž zaměstnavatel zaplatí včetně pojistného (34 procent) a režijní přirážky pro Vězeňskou službu (15 procent) 8 200 korun. „
Výrazně větší zájem je dnes také o lidi po propuštění. Zaměstnavatelé si rádi nechají ty, kteří u nich pracovali v průběhu výkonu trestu, jen jim zvýší plat a často i pomohou najít ubytování. (jaz)