V Česku dnes mohou volit v obecních volbách a být zvoleni do funkcí nejenom občané všech států EU, ale na základě mezinárodní Úmluvy i lidé z celého světa, včetně migrantů z Afriky...

Afričtí i arabští migranti mohou volit a být zvoleni do místních zastupitelstev v České republice, aniž by tito cizinci získali v zemi státní občanství. Jejich právo na zvolení v Česku a mnohá další práva plynou z mezinárodní Úmluvy o účasti cizinců na veřejném životě na místní úrovni. Úmluvu schválila Zemanova vláda už v roce 2000. Parlament ČR úmluvu ratifikoval v roce 2015 a následně ji podepsal Miloš Zeman ve funkci prezidenta.

Právo volit a být zvolen do obecních zastupitelstev v Česku mají na základě této Úmluvy lidé ze všech zemí světa, aniž by potřebovali získat v Česku státní občanství. Postačuje jim pouhých 5 let pobytu v ČR.

Celá záležitost je aktuální ve vazbě na nejnovější stanovisko ministerstva vnitra, které rozhodlo, že v nadcházejících podzimních komunálních volbách v ČR mohou volit a být voleni občané ze všech zemí Evropské unie (více o tom čtěte zde).

Ukazuje se však, že volební právo (volit a být volen; zatím jen v komunálních volbách) v ČR mají nejenom občané všech zemí EU, ale fakticky i lidé ze všech zemí světa, tedy včetně teritorií, která jsou zdrojem masivní migrace do Evropy.

Práva migrantů v ČR

Česká republika ratifikovala Úmluvu o účasti cizinců na veřejném životě na místní úrovni již v roce 2015.

Právo všech cizinců z kteréhokoli světadílu budovat v České republice svá místní sdružení pro obhajobu svých zájmů a projevů své kulturní svébytnosti, právo cizinců zakládat vlastní odbory, právo cizinců volit v místních volbách nebo povinnost České republiky seznámit cizince s jejich právy vstoupilo v platnost 1. listopadu 2015.

Usídlení cizinci mají na místní úrovni v zásadě stejné povinnosti jako státní občanů, uvádí se v Preambuli Úmluvy.

Státy jsou si proto vědomi „aktivní účasti usídlených cizinců na životě místního společenství a na růstu jeho prosperity a jsouce přesvědčeny o nutnosti posilovat jejich začlenění do místního společenství, zejména rozšiřováním možností jejich účasti na místních veřejných záležitostech,“ pokračuje Preambule.

Z těchto důvodů se státy, včetně České republiky, zavázaly zajistit cizincům na svém území vedle práva na svobodný projev také „právo na svobodu pokojného shromažďování a na svobodu sdružovat se s jinými, včetně práva zakládat na obranu svých zájmů odbory nebo vstupovat do nich.

Právo na svobodu sdružování zahrnuje zejména právo usídlených cizinců zakládat svá vlastní místní sdružení za účelem vzájemné pomoci, zachovávání a projevování své kulturní svébytnosti nebo hájení svých zájmů ve věcech spadajících do působnosti místních orgánů, jakož i právo vstupovat do jakéhokoli sdružení.

Afričan i Arab

Úmluva při tom nerozlišuje, zda jde o usídlené cizince z Evropské unie nebo o osobu z některé z afrických nebo arabských zemí.

Definici cizince přináší článek 2 Úmluvy: „Pro účely této Úmluvy termín ,usídlení cizinci´ znamená osoby, které nejsou občany státu a oprávněně sídlí na jeho území.“

Úmluva se tedy mimo jiné může týkat i všech imigrantů, kteří se usídlili nebo se usídlí na území České republiky.

Česká republika se ratifikací Úmluvy zavázala poskytnout všem cizincům bez rozdílu právo volit v místních volbách, pokud splní podmínku legálního a obvyklého pobyt minimálně pět let.

„Každá strana se zavazuje, že s výhradou ustanovení článku 9 odstavce 1 poskytne každému usídlenému cizinci právo volit a být volen ve volbách do místních orgánů, splňuje-li tytéž zákonné požadavky, které se vztahují na státní občany, a splňoval-li navíc podmínku zákonného a obvyklého pobytu na území daného státu po dobu pěti let předcházejících volbám,“ uvádí se v článku 6 Úmluvy.

Z tohoto práva však Úmluva povoluje výjimku, kterou musí stát výslovně uzákonit: „Smluvní stát může při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu prohlásit, že aplikaci odstavce 1 hodlá omezit pouze na právo volit,“ plyne z Úmluvy.

Významné množství cizinců

Vedle práv cizinců vyplývá z Úmluvy také závazek ČR, že místní orgány, na jejichž území se nalézá „významné množství usídlených cizinců“, mají bez překážek přijímat institucionální opatření a vytvářet spojovací články mezi cizinci a místními orgány nebo poskytovat platformu pro formulaci názorů, přání a oba usídlených cizinců ve věcech, které se jich zvláště dotýkají ve vztahu k místnímu veřejnému životu.

Z Poslanecké sněmovny a ze Senátu, kde byl text Úmluvy v roce 2015 odsouhlasen, byla úmluva doručena k podpisu prezidentovi republiky Miloši Zemanovi dne 30. června 2015.

Usnesení vlády o podpisu Úmluvy s podpisem tehdejšího místopředsedy vlády Pavla Rychetského pochází z března roku 2000. Předsedou vlády ČR, kterou tvořili výhradně členové a zástupci ČSSD, byl Miloš Zeman, dnešní prezident ČR.