Ministerstvo vnitra v boji s Okamurovou SPD rozšiřuje pojem extremismus: nově by za extremistu měl být považován každý, kdo je proti členství v EU či v NATO.

Babišovské ministerstvo vnitro a na něj navázaní činovníci specializovaní na „boj s extremismem“ s údivem zjistili, že některé strany (čti: Okamurova SPD) nesplňují dosud používané definice extremismu. A proto stát zcela účelově přichází s novou definicí vnitřního „nepřítele“: za toho mají být nově považovány nikoliv pouze „klasicky“ extremistické politické strany, ale i ty subjekty, jenž nevyznávají státem předepsanou linii demokracie (v níž jsou zakázány referendum a kritika vlády), které neuznávají vedoucí úlohu Bruselu ve společnosti nebo které nepřijímají plány na afrikanizaci Evropy…

Stát ve svých aktivitách naznačuje, že bude bojovat nejen s opravdovými extremisty, nýbrž i se stranami, které nejsou dostatečně proevropské či prozápadní.

Podle názoru ministerstva vnitra prý v současné době postupně ztrácejí na významu „tradiční extremistické subjekty a nahrazují či doplňují je subjekty jiné, které se oficiálně distancují od totalitních ideologií a extremistických militantů“.

„S tradičními extremistickými skupinami je nicméně spojuje agresivní vystupování proti principům pluralitní demokracie a předsudečně nenávistné postoje vůči určitým skupinám obyvatel,“ popsalo vnitro svůj pohled na věc.

Nepřítel státu

Nejzajímavější je následující charakteristika nového nepřítele státu z pera ministerstva vnitra:

„Tyto skupiny se sice formálně zaštiťují vlastenectvím a bojem za národní zájmy, reálně ovšem českou společnost pouze polarizují a zhoršují postavení České republiky v rámci struktur, které jí zajišťují bezpečnost a ekonomickou prosperitu,“ uvedl úřad.

Tohle má být novodobá podoba extremismu? Ministerstvo vnitra má patent na rozum a jako jediné v zemi ví, co Česku přinese prosperitu a co nikoliv?

Tento přístup je nejenom šokující (i když vlastně nepřekvapující vzhledem k postupné bruselizaci Česka), ale i bizarní.
Deklasovat politické strany nálepkou „extremistický nepřítel státu“ za to, že tyto zhoršují postavení Česka v rámci jakýchsi „struktur“, je nepřípustné.

Ostrakizovat politické subjekty za to, že se údajně snaží zhoršovat ekonomickou prosperitu Česka, je komickou absurditou. Striktně vzato, za extremistickou by pak musela být považována například každá vládní strana, jež dopustila deficit rozpočtu (připomeňme jen, že vláda ANO totálně „extremisticky“ zadlužuje zemi v situaci, kdy ekonomika v ČR prudce roste).

Bludná EU

Vnitro zřejmě vychází z korunovaného bludu, jež praví, že zdrojem ekonomické prosperity jsou nadnárodní struktury (Evropská unie)…

Jak pro koho: zdrojem nedozírné prosperity je EU nepochybně pro ty, kdo získají extrémně dobře placená úřední či volená místa ve strukturách EU.

Zdrojem nečekaného blahobytu je EU nepochybně i pro ty, kterým se podaří vydyndat z Bruzelu (a kapes poplatníků) velkorysou dotaci na svoje podnikání (typicky: Andrej Babiš).

Pro ostatní však Brusel zdrojem bohatství není. A každý poctivě pracující a soudně uvažující člověk ví, že peníze nerostou na stromech v Bruselu, odkud je eurokomisaři sbírají do nůší a v potu tváře rozesílají zoufalým členským státům, jako je Česko…

Skutečným zdrojem prosperity jsou soukromé firmy a soukromí podnikatelé, kteří na reálném trhu dokáží generovat zisk. Cokoliv mimo to ekonomickou prosperitu jen zhoršuje.

Představa, že Evropská unie (viz například ZDE) zajišťuje prosperitu Česka, je nereálná, což chápe každý, kdo zaregistroval informace o vývoji v Řecku, Itálii, Španělsku či Francii, abychom zmínili alespoň ty nejvíce churavé delikventy EU.

Protistátní kánony 

Nejnovější počin resortu vnitra na poli boje proti extremismu a skrytému vnitřnímu nepříteli, zavání návratem totalitního přístupu státu ke společnosti.

Protistátní a tedy postihované by podle nového ministerského přístupu mělo být nejenom zjevně protiprávní jednání, čili trestná činnost, ale také politická činnost, která se nedrží oficiální státní ideologie, jež spočívá ve víře v EU, v lásce k NATO a ve slepé poslušnosti k vládou uplatňovanému modelu zastupitelské demokracie (jež neuznává právo občanů na vyslovení názoru).

V Husákovsko-Jakešovské komunistické totalitě (nemluvě raději ani o té Gottwaldovské; záměrně používáme velké počáteční písmena, neboť šlo o velkou totalitu) byla pro všechny povinná láska k Sovětskému svazu a jediná státní ideologická pravda měla základy v marxismu-leninismu, jehož pilířem i vyústěním byla ústavně zakotvená vedoucí úloha KSČ ve společnosti.

Kdo tyto ideologicko-donucovací kánony státu nesdílel, ten buď seděl, nebo byl donucen k emigraci.

Vedoucí úloha EU ve společnosti

Dle nově se rodícího přístupu ministerstva vnitra a tedy celé státní mašinerie má být v přístupu státu k občanům (neformálně, na úrovni exekutivy) zakotven nový ideologicko-donucovací kánon, spočívající v povinném uznávání vedoucí úlohy Evropské komise v tuzemské společnosti, zaštiťovaný ideologií internacionálního europeismu a povinné státní integrace pod ochranná, regulatorní, rozhodovací a plánovací křídla Berlína a Bruselu.

Takový přístup vnitra v sobě skrývá zárodky snahy o totální eliminaci názorové a politické svobody v ČR.

Zcela evidentní je snaha popřít poslední zbytky náznaků národního státu a jeho základních právních dokumentů, jako jsou Ústava ČR a Listina základních práv a svobod.

V těchto dokumentech se ani jediným slovem nepíše o Evropské unii či o NATO, natož o povinně věčném členství Česka v těchto institucích.

Naopak, ústava předpokládá referendum, jehož zastánci jsou v Česku státem denunciováni extremistickými nálepkami.

Ústava jako zajímavost

Přesto vnitro ve svém konání difamuje strany, které například chtějí zcela legitimně reformovat demokratický politický systém a to zavedením lidového hlasování.

Jakékoliv útoky na strany či subjekty, jež nesouhlasí s členstvím v EU či v NATO, by měly být považovány za neústavní a podle toho by s nimi mělo být zacházeno.

Anebo by stát měl občanům jasně říci, že Ústava ČR a LiISTINA jsou jen historické zajímavosti, které již reálně neplatí, jelikož vládu nad Českem plně převzala Evropská komise, její směrnice/direktivy a její tuzemští služebníci.