Ekonomický analytik České spořitelny Petr Zahradník ve své veřejné komunikaci agituje ve prospěch zájmů EK a tedy za rozpuštění Česka v totálně zintegrované EU... (ilustrační foto - redakční koláž)

Největší tuzemské banky, ČS a ČSOB, se v rukou zahraničních vlastníků staly základnami agitačního boje za prohlubování integrace České republiky do Evropské unie, i když většina jejich zákazníků takovou ztrátu národní suverenity a „rozpuštění“ Česka v EU odmítá.

Pomineme-li Bruselem či dotacemi placené zaměstnance a lobbisty EU, politiky TOP 09 a premiéra Babiše (kořistícího z bruselských regulací a eurodotací), pak 2 zaměstnanci a komunikátoři největších místních bank, Petr Zahradník (ČS) a Tomáš Sedláček (ČSOB), patří mezi poslední Mohykány, kteří s neutuchajícím zápalem a profesionální rafinovaností hájí v médiích současnou EU, brojí za hlubší integraci a tedy za faktickou ztrátu zbytků samostatnosti Česka v unifikované bruselské Evropě.

Asi není náhoda, že Česká spořitelna ani ČSOB už dávno nejsou českými ani československými bankami, i když si tyto tradiční národnostní přívlastky v názvu nadále ponechávají – z pochopitelných marketingových důvodů: klienti v Česku se vnějškově mohou mylně domnívat, že banky jsou „jejich“, tedy domácí, české.

ČS je přitom již téměř 20 let rakouská. A ČSOB je, světe nediv se, přímo bruselská (tedy belgická, se sídlem v hlavním městě EU).

Formálně proti zahraničnímu vlastnictví nelze nic namítat. Je pilířem tržních principů. Reálně však internacionální aspekt „tradičních tuzemských“ bank může hrát nezanedbatelnou roli při jejich komunikačním působení ve prospěch unifikace Česka do Bruselem centrálně řízeného impéria.

Spořitelní Rakousko-Uhersko

Explicitním příkladem systematické agitátorské komunikace České spořitelny (Sparkasse) je její ekonom Petr Zahradník, který je historicky propojen s oficiálními orgány EU (je členem Evropského hospodářského a sociálních výboru).

Ve svém systematicky protinárodním a prounifikačním veřejném působení dokonce zašel tak daleko, že letos, tedy v roce 100. výročí vzniku Československa, odsoudil rozpad Rakouska-Uherska, tedy monarchie (jejíž politicky nevýznamnou součástí bylo i území dnešního Česka) řízené z Vídně rakouskými císaři!

„Kdyby se uchovaly hranice tehdejšího (rakousko-uherského, pozn. redakce) impéria, tak by se naši předkové možná vyvarovali řady eskapád, kterých nyní litujeme a s jejichž následky se musíme vyrovnávat,“ uvedl Zahradník v rozhovoru pro časopis Ekonom (19/2018).

Rakouští majitelé ČS se při čtení Zahradníkových slov museli tetelit blahem a pochvalovat si vysokou uvědomělost a morální vyspělost svých zaměstnanců…

Nejde přitom o rakouské císařství, které je již jen historickým reliktem. Jde o aktuální poselství, které chce Zahradník evokovat: národnostní stát je podle něho zlo a špatnost; naopak, velké nadnárodní celky (jako je EU) jsou čiré dobro; snaží se spořitelní „Bruselan“ implantovat do myslí čtenářů.

Óda na kohezi

Asi jen málokoho překvapí, že „slavný“ ekonom Zahradník pěje ódy na přínosy kohezních a bůhvíjakých dotací, které „moudře a spravedlivě“ z kapes poplatníků přerozdělují elitní byrokraté… Neudiví, když Zahradník zoufale vzývá snahu o hledání mýtické „evropské přidané hodnoty“.

Mnohem zajímavější je pohled tohoto nejviditelnějšího komunikátora České spořitelny na tuzemské obyvatelstvo, jež se zatím nepodařilo zmanipulovat k nekritickému nadšení nad myšlenkou rozpuštění Česka v prohnilém bruselském euroimpériu.

Zahradník si současný převážně kritický postoj občanů ČR (a tedy z nemalé části i zákazníků ČS) vůči Evropské unii vysvětluje nízkou intelektuální úrovní obyvatelstva…

„Vůči unii tu je mimořádná žlučovitost a jako ekonom pro to nemám vysvětlení. Snad že jsme za uplynulých sto let přišli o ohromné množství elit, o lidi, kteří by měli k integraci vstřícnější postoj,“ konstatoval v uvedeném rozhovoru ekonom České spořitelny Petr Zahradník.

Asi není náhoda, že si bruselští činovníci k místní propagaci vybrali spořitelního „analytika“, jenž ve svých prognózách kráčí nikoliv po tenkém ledu, ale přímo po vodní hladině…

Zahradník například věští, že po nástupu robotizace (Průmysl 4.0) bude v Česku až 70 % lidí na trhu práce nadbytečných – tedy nezaměstnaných, neschopných se jakkoliv uplatnit.

Zahradníkovi roboti

Pro tuto masu neschopných chudáků (jež zřejmě budou z bruselské centrály řídit a ovládat Zahradníkové a jim podobné elity) navrhuje zavedení „nepodmíněného příjmu“, tedy fakticky komunismu. Toto opatření (na podstatně menším vzorku, než většina populace) už otestovali ve Finsku a to s tragickými výsledky, které však mohly překvapit snad jen lidi, jako je onen spořitelní analytik.

(Lidstvo je zřejmě nepoučitelné: věhlasní učenci tohoto světa tvrdošíjně odmítají připustit, že z principiálních důvodů není komunismus ani životaschopný ani uskutečnitelný…)

Ale zpět k Zahradníkovi a jím věštěnému kataklyzmatu, jež má prý v Česku způsobit robotizace. Není zřejmé, zda tato eho varovná prognóza měla posloužit myšlenkám údajné spásy Česka ve formě unifikace v totálně zintegrované EU.

Jasné je jedno: v Česku vedle Zahradníka existuje snad už jen jedna známá osoba, která veřejnost straší robotizací. Ano, jde o expremiéra Vladimíra Špidlu, který si jedno funkční období odkroutil jako bruselský eurokomisař. Jeho okřídlený výrok „Zdroje jsou“ vstoupil do dějin místního černého humoru již za Špidlova života.

V robotizační zkázu lidstva však nevěří ani Zahradníkův provozovatel, tedy Česká spořitelna. Viz další odpověď mluvčího spořitelny…

Ještě fanatičtějším veřejným bojovníkem a rafinovanějším agitátorem za totální sjednocení (a tedy centralizaci) evropského kontinentu je Tomáš Sedláček, makroekonomický stratég ČSOB, tedy bruselské banky působící v České republice.
Jeho působení však rozebereme až v dalším dílu našeho seriálu o veřejných osobnostech působících na území ČR ve prospěch cizí moci (v tomto případě EK).

Na celé kauze komunikační podpory hlubší integrace EU je zajímavé to, že zmiňované banky (k ČSOB a jejímu stratégovi Sedláčkovi se v detailu dostaneme příště) jsou na místní poměry masivní: mají velký počet klientů a to dokonce nejvíce v ČR (zákazníci obou bank zřejmě netuší, kam banky politicky směřují a k jakému osudu Česko tlačí…).

Konkrétně: spořitelna má aktuálně zhruba 4,7 milionu klientů a ČSOB jich má o milion méně. To je dohromady cca 8,4 milionu klientů (občanů, firem; řada firem i lidí je ovšem klienty obou či dokonce i dalších bank).

Občané proti EU i bankám

Tuzemské průzkumy přitom ukazují, že obyvatelstvo v ČR většinově odmítá hlubší integraci EU.

Tak například únorový průzkum GlobSec naznačil, že setrvání Česka v Unii by podpořilo jen 43,3 % mladých (ale již dospělých) lidí v ČR…

Z dubnového průzkumu STEM vyplynulo, že s členstvím ČR v EU je nespokojena plná polovina obyvatel. Tato skupina tedy pochopitelně odmítá i euro, tedy nejsilnější a nejviditelnější symbol pokračující unifikace a integrování EU.

Květnový průzkum CVVM zase ukázal, že evropskou měnu euro v ČR podobně jako loni odmítá 73 procent lidí. Zavedení eura v Česku podporuje jen pětina (tedy pouhých 20 %) tuzemského obyvatelstva.

I když politický profil zákazníků bank nelze konkrétně zjistit, statisticky vzato je tedy logické, že hlubší integraci (rozpuštění, čili zánik ČR v EU) a možná i samotnou EU jako takovou odmítá i většina klientů České spořitelny i ČSOB.

Je tedy evidentní a současně paradoxní , že uvedené banky, tedy Česká spořitelna a ČSOB ve své veřejné politické komunikaci, jejímiž ústředními protagonisty jsou bruselští agitátoři Zahradník a Sedláček, na území ČR působí proti politickým zájmům a názorům podstatné (pravděpodobně i většinové) části svých zákazníků.