Kdesi v pozadí za státními maturitami lze vytušit vytvoření dystopického matrixu, jehož zbyrokratizovanými živými subjekty jsou identické bytosti, jež chrlí automatické továrny z dílny Aldouse Huxleyho... 

Státní maturita učňů je prý zbytečná, začínají se ozývat odborníci. Realita je přitom mnohem prostší. Centrální, státem organizovaná jednotná maturita je nesmyslná a zbytečná jako celek, bez ohledu na typ školy. Jejím smyslem totiž není zvýšení kvality studentů, natož veřejný prospěch. Přínosy má jen pro ministerstvo a přidružený státní aparát.

Vezměme kauzu zbytečných maturit popořádku. U těch letošních státem organizovaných maturit propadla více než pětina studentů z matematiky. Další čtvrtina dostala nelichotivou čtyřku.

Situace je o to horší v tom, že maturita z matematiky není povinná. Tedy, žalostný „státní“ výsledek se letos týkal „jen“ těch, kdo z matematiky maturovali dobrovolně!

Lze se bát už nyní, co nastane, až bude maturita z matematiky povinná pro všechny (dle vůle státních plánovačů našeho vzdělávání se tak stane již v roce 2022).

S rozpaky lze brát také výsledky češtinské maturity. Povinný „státní“ test z českého jazyka psalo letos přes 62 tisíc středoškoláků. Propadlo v něm 6 488 z nich, tedy zhruba každý desátý.

K těm, kteří neuspěli v didaktickém testu, je nutno ještě připočíst ty, kteří nenapsali maturitní práci nebo pohořeli u ústních zkoušek …

Růže za čekání 

Je to bizarní vizitka státem řízeného školství. I pozorovateli duchem nenadanému musí být jasné, že žáci na středních odborných školách mají k dobrému výsledku u státních maturit podstatně dále, než například studenti prestižních gymnázií.

Srovnávat pomocí jednotného testu úroveň těchto škol ve výuce matematiky a češtiny je etatistická šílenost, pro jakou se jen obtížně hledá analogie. Žáci jdou přece na střední odbornou školu proto, aby se stali například dobrými kuchaři či řemeslníky, ne proto, aby ohromovali znalostmi z matematiky!

K čemu například potřebují žáci učilišť znát zaběhané rčení o tom, že „trpělivost růže přináší“?

Ano, může se to hodit například budoucím číšníkům jako vzletná odpověď hostům, kteří na svoji objednávku v restauraci čekají neúměrně dlouho. Ale kvůli tomu snad úřady nemusí centrálně organizovat celoplošné testování mladého obyvatelstva!

Ostatně, toto rčení se stalo zdrojem mohutného zemětřesení ve strukturách centrálních ředitelů tuzemské vzdělanosti, tedy na linii ministerstvo školství – CERMAT (jehož šéf „padl za vlast“).

Považte, zadavatelé maturitního testu nevěděli, že místo výrazu „trpělivost“ se občas používá i slovo „čas“, což způsobilo bezmála katastrofu…

Doufejme, že na ministerstvu znají jiná zaběhaná rčení, jako například „Stokrát nic umořilo osla“. Pozor, i zde bývá občas místo slova „osel“ používán zemědělský výraz „vůl“…

Práce a rčení

Při zapojení prostého rozumu se nelze zbavit dojmu, že cílem státních maturit není vzdělanost studentů či jejich uplatnění v praxi. Cílem je samoúčelný sběr dat sloužící k další komparaci; tedy pouhá statistika vyvěrající z marnotratného sociálního inženýrství (s nemalými finančními náklady: ty se pohybují kolem 200 milionů Kč ročně…)

Přínosy centrálních maturit pro studenty či například tržní sektor ekonomiky jsou neprokazatelné. Ostatně, vysoké školy a univerzity (ne všechny) při přijímání studentů dělají svoje vlastní zkoušky, kde si specifické znalosti přezkoumávají bez ohledu na centrální státní maturitu.

Firmu při přijímání zaměstnanců nakonec stejně nejvíce zajímá to, jak dotyčný pracuje, nikoliv to, zda u státní maturity uměl doplnit správné slovo do ustáleného rčení.

Vždyť nalézt zaměstnance z řad místního obyvatelstva (jež prošlo sítem státní maturity) se dnes rovná zázraku. Stát se problém chystá řešit zvýšeným dovozem Ukrajinců; ale dováží se k nám třeba i mongolská pracovní síla (našli se dokonce takoví „experti“, kteří volali po dovozu afrických migrantů…).

Nelze se nezeptat, absolvovali tito Mongolci či Ukrajinci naši centrální státní maturitu? Dokázali by správně doplnit rčení o trpělivosti, co prý růže přináší? K čemu jsou státem proškolení a centrálně otestovaní maturanti ze středních odborných škol, když na trhu chybějí řemeslníci, v restauracích číšníci, atd.?

Byli by naši „nejlepší“ politici, jako Jiří Drahoš, Miloš Zeman či Andrej Babiš jiní, či dokonce lepší, kdyby absolvovali státní maturitu? Těžko.

Dystopický školský matrix

Státní maturity jsou vyústěním a vyvrcholením snah státu o sjednocení a zbyrokratizování všeho, co lze zregulovat a dostat pod kontrolu všemocných a „vševědoucích“ centrálních státních úředníků.

Školy, jejich vedení a učitelé se z kdysi svéprávných a svébytných entit změnili v podřadná detašovaná pracoviště, potažmo úředníky ministerstva školství…

Kdesi v pozadí za státními maturitami lze vytušit rýsující se cíl na vytvoření dystopického matrixu, jehož odosobněnými a zbyrokratizovanými živými subjekty jsou dokonale identické bytosti, jež ve prospěch státu a jeho vznešených záměrů chrlí automatické továrny z dílny Aldouse Huxleyho…

To vše je „logickým“ důsledkem státem organizovaného školství, jež popírá základní přirozené principy, i historickou zkušenost.
Nic jsme se nenaučili, nic jsme nezapomněli: přitom to není tak dávno, kdy stát a jeho centrální plánovací komise řídila celou socialistickou ekonomiku.

Státem organizované a řízené školství je stejný nesmysl (tedy pokus o perpetuum mobile) s principiálně stejnými výsledky, jako když Gottwald či Husák v hlubokém socialismu centrálně řídili průmysl.

Rozdíl je jediný: katastrofa státního školství není na první pohled vidět tak jasně, jako když Husákův centrálně řízený průmysl nedokázal vyrobit ani toaletní papír a na plechová motorová monstra na 4 kolech se v pořadnících čekalo roky…

Invaze do soukromí

Proč by měl stát testovat děti a mládež z toho, co vědí a dovedou? Co je státu a jeho úředníkům do toho, jaké znalosti mají lidé v hlavě? Principiálně jde o fatální invazi do soukromí obyvatelstva.

A tato intruze vyniká ještě o to víc, že tentýž stát, který si každý rok osobuje právo testovat a evidovat znalosti obyvatelstva, uvalil na zemi pohromu v podobě bruselského GDPR (tedy nástroje na pokutování a ničení firem za „nesprávné“ nakládání s osobními daty).

V odmítání státem centrálně řízených, univerzálních maturit pro všechny je však z logiky věci nutné pokročit hlouběji k její podstatě.

Je nutno se ptát, zda vůbec je potřebné, aby střední školy (u těch odborných je taková otázka zbytečná) konaly maturity. Jsou maturity něco, co studenti (potažmo tržní subjekty) reálně potřebují? Nestačilo by k absolvování střední školy to, že student za dobu studia nepropadl?

Stačilo.

Nejde samozřejmě o to zakázat konání maturit. Ponechejme středním školám volnost a celému školství svobodu. Nechť konají maturitu jen pro ty, kdo ji chtějí či potřebují. Prestižní školy by maturity zařadily jako parametr, který by je odlišil od méně náročných.

V odlišnosti a různorodosti je síla.

Neobstojí argument o tom, že vysoké školy potřebují info o maturitě jako indikátor intelektuální úrovně studentů. Ten by dával smysl jen tehdy, pokud by zdárné absolvování maturity bylo zárukou přijetí na každou tuzemskou vysokou školu. Což není a ve státem řízeném školství nikdy nebude.

Maturita není řidičák

V této souvislosti stojí za zmínku obhajoba centrálních, státem organizovaných maturitních testů, kterou prezentoval předseda školského výboru Sněmovny, Václav Klaus mladší.

Ten obhajuje potřebnost a užitečnost státních maturit („jen“ ze 3 předmětů: M, ČJ a AJ…) srovnáním s řidičským průkazem.

„Například u řidičáku chceme jako společnost ověřit, že nový řidič nenabourá na první křižovatce z důvodu neznalosti principu přednosti v jízdě nebo to nenapálí do první dodávky před sebou, protože místo na brzdu šlape na spojku,“ uvedl Klaus.

„Účelem testu je ověření, že nový řidič vše uspokojivě zvládá. Není cílem, aby byly výsledky testů co nejlepší a všichni prošli,“ dodal.

Srovnání centrálních, státními úředníky organizovaných maturit s testy na získání řidičského průkazu je ovšem zcela nesmyslné, irelevantní.

Jednak, autoškoly (na rozdíl od většiny škol) jsou soukromé a tedy, neprovozuje je stát.

Hromadné ničení

Druhak, řízení automobilu na veřejných silnicích je něco, co ohrožuje život vlastní a životy ostatních. Auto je fakticky zbraň hromadného ničení.

Je logické, že pro nakládání s touto „zbraní“ musí mít lidé licenci. Kdyby mohl (a ono se to bohužel děje) za volant usednout úplně každý, vedlo by to k ještě katastrofálnějším následkům, než je tomu dnes (ročně na státních silnicích umírají stovky osob).

Dodržování pravidel silničního provozu je věc provozovatelů silnic. Shodou etatistických náhod jsou silnice a veškeré dopravní cesty (v rozporu se zdravým rozumem a v rozporu s trýznivým prožitkem 44 let tuhého socialismu v Česku) státní.

Organizuje a provozuje je stát, tedy vláda, a proto i pravidla chování (tedy Pravidla silničního provozu) na těchto silnicích určuje stát.

Výsledkem jsou stovky zabitých ročně a nutnost platit kampaně, které řidiče vybízejí k tomu, aby se v tak velké míře nezabíjeli.

Stát v silniční dopravě a chování na silnicích absolutně selhal a stal se spoluorganizátorem brutalit páchaných pomocí automobilu. Je evidentní, že stát neumí ohlídat ani provoz na silnicích, ani vstup na tyto silnice (za volant usedají lidé bez řidičáku a mají volnou ruku ke spáchání atentátu na ostatní účastníky silničního provozu).

Řidičský průkaz potažmo řízení motorového vozidla nejsou nějaká podružná intimnost, do které nikomu nic není.
Naopak, je to věc bytostně veřejná a závisí na ní životy statisíců lidí. Každý držitel řidičáku si může den co den vzít svůj vůz a bez dalších kontrol vyrazit na silnice.

Vzdělání je soukromá věc

Naopak, vzdělání občanů je ryze soukromá věc každého obyvatele. Pokud je někdo nevzdělán, pokud neumí dostatečně matematiku nebo nezvládá druhy slov a interpunkci, nepředstavuje takový člověk sebemenší reálné nebezpečí pro druhé.

Trh a další rozumné regulace si s nevzdělanými občany umí dokonale poradit. Jaderná elektrárna jistě nepřijme na vysoce kvalifikovanou funkci člověka, který není dostatečně a kvalitně vzdělán. Nemůže se stát chirurgem v nemocnici někdo, kdo zdárně nevystudoval příslušnou VŠ, atd.

Navíc, trh je milosrdný i k těm, kdo nezvládli základy matematiky či jazyka českého. I takový člověk může na trhu či v profesním životě uspět a zajistit si vysokou životní úroveň. Bez ohledu na státní maturitu. Bez ohledu na školu, kterou absolvoval či neabsolvoval.

Ostatně, každý občan se může stát poslancem bez ohledu na to, zda absolvoval či zvládl státní maturitu… O to víc je zřejmé, že povinná maturita (a ta státní stonásobně) je jen etatistický mýtus, který slouží ponejvíce státu.