Prezident Macron se rozhodl urychlit integraci EU za pomoci "občanských konzultací", na kterých obyvatelstvu premiér Babiš vychvaluje Unii do nebes.
V Česku byla zahájena další bruselská propagandistická akce, kterou zorganizoval francouzský prezident Macron pod názvem „občanské konzultace“. Má jít o sérii debat s občany o „konkrétních aspektech evropské integrace“. Fakticky tedy jde o schůze vládních činitelů s občany, na kterých je obyvatelstvo přesvědčováno o nutnosti sjednocení všech zemí („proletářské státy všech členských zemí, spojte se!“) do unitárního státu pod vedením vlády Evropské komise. je přitom evidentní, že Andrej Babiš se do role eurohujera přerodil z ryze zištných zájmů.
Eurounijní ptydepe nikdy nezklame. Občanské konzultace? Člověk by si pod tímto výrazem představil nezávislé konzultace občanů, iniciované samotnými občany k tomu, aby prosadili své názory, představy, touhy a přání vůči státu a suprastátním orgánům.
Realita je však přesně opačná: Jsou to schůze, jimž předsedají státem placení (a mnohdy i Bruselem dotovaní) politici, kteří plní úkol zadaný nadřízenou vrchností v Bruselu. Evropskou prozřetelností nadaní činitelé státu mají na těchto akcích zpracovávat masy k vlídnému přijetí jejich – údajného – neodvratného osudu (který však neurčuje Paní Štěstěna, nýbrž šéfové Německa a Francie), tedy k totálnímu zintegrování pod nadvládu nevolených bruselských úředníků.
První akce (podle zprávy Úřadu vlády údajně „slavnostní“… Proč? V čem? Co je slavného na politickém školení mužstva?) ze série „občanských konzultací“ měla nádech politické absurdity a manipulace.
Školení v režii ANO
Školení bylo plně v režii hnutí ANO – občanská konzultace s občany spočívala v tom, že se uskutečnila přednáška premiéra Andreje Babiše za účasti 2 europoslankyň Babišova hnutí ANO, jež akci využily jako předvolební kampaň pro eurovolby 2019. A dokonce si pozvali i „agrofertího“ moderátora…
Ale to jsou jen technikálie. Mnohem horší je obsah, tedy to, co na občanském školení Babiš vyprávěl.
Babišovo udržení míru
Předseda české vlády v demisi se pasoval do role hlavního obhájce výhodnosti členství ČR v EU. Výhody Evropské unie prý vidí „především v udržení míru v Evropě a zajištění čtyř základních svobod, tedy volného pohybu osob, kapitálu, zboží a služeb“.
K tomu budiž podotknuto, že udržení míru v Evropě je jen zoufalá bruselská floskule, která dokazuje, že europeistům fakticky došly jiné argumenty. „Mír“ je vytahován v situaci, kdy reálně nemají nic uchopitelného, co by mohli prezentovat jako jasný přínos ovládnutí Evropy armádou euroúředníků.
Mír v Evropě nemá s existencí EU nic společného. Dnešní mír v Evropě je nevyhnutelným důsledkem ničivé 2. světové války, následné války studené, vzniku NATO a technologického rozvoje, který „přinesl“ zbraně vyznačující se totální ničivostí.
Jinými slovy (pokud se soustředíme na Evropu), Francie a Británie dnes – na rozdíl od situace před 2. světovou válkou – disponují jadernými zbraněmi a raketami, jimiž jsou schopny zasáhnout (a zničit) kohokoliv a kdekoliv.
Křehkou mírovou rovnováhu mezi velmocemi udržuje při životě jen fatálně destruktivní síla jejich zbraní. Alternativou míru je dnes zničení celého světa. Je tedy celkem logické, že v Evropě (a na většině území planety) panuje mír.
Iniciátoři poslední velké války, Německo či Itálie (pozor, hrozbu války používá k propagandě jen EU a Babiš; autor článku nikomu konkrétnímu válečné choutky nepodsouvá), mohou proto jen těžko pomýšlet na klasickou dobyvačnou válku vůči Francii, Británii či Rusku. Co bylo možné před 80 lety, není už prakticky možné dnes.
Tvrdit, že k evropskému či dokonce světovému míru přispívá EU, je buď pokusem o ignorantství, nebo pokusem o čirou manipulaci s veřejností.
Čtyři slavné svobody
Samozřejmě, ony slavné čtyři základní svobody, tedy svoboda volného pohybu osob, kapitálu, zboží a služeb, jsou samy o sobě, ve své čiré podobě, nezpochybnitelným reálným přínosem pro celou Evropu. Europolitici prezentují tyto „svobody“ jako jimi konané a milostivě poskytované dobro.
Ve skutečnosti jsou takové svobody normálním stavem, který by přirozeně nastal, pokud by státy a vlády neměly ambici řídit životy občanů a firem.
Jenže, tyto 4 základní pilíře v Evropě existují už 50 let. Byly ustaveny dávno před Maastrichtem, nemluvě o Lisabonské smlouvě, která Unii nasměrovala k unitárnímu státu pod vládou EK…
K tomu, aby v Evropě existovala zóna volného obchodu, potažmo společný trh a svobodný pohyb osob není nutné Evropu dále „bruselizovat“, tedy integrovat, sjednocovat a centrálně řídit z budov loutkových eurokomisariátů, jež fakticky řídí vůdci z Berlína a Paříže.
Ohrožení z Bruselu
Uvedené 4 principy tedy již dlouhodobě platí a o jejich ohrožení dnes opět mluví jen Brusel, EU a Babiš při politickém školení mužstva. Nikdo jiný je rušit nechce, neboť je považuje za přínosné a samozřejmé.
A pokud je i dnes, v rámci fakticky téměř sjednocené (každopádně totálně centralizované) EU, řízené Berlínem a Paříží, někdo narušuje, je to právě francouzský prezident Macron a jeho snahy o agresivní regulace pracovního trhu, jež omezují základní svobody pracovníků z Česka.
Ostatně, bylo to Německo (tedy druhý vůdce Evropy, bojující s Macronem za totální politickou integraci), které si po vstupu Česka do EU vynutilo (dočasnou) ochranu svého trhu před pracovníky z Česka! Tedy, omezilo základní svobody EU pro naše občany (i občany dalších zemí).
Dnešní Marconovská a Babišovská propaganda je tedy kombinací farizejství, absence logiky, absence faktů a záplavy mýtů a manipulací.
Přínosy pro Babiše
Jistě, najdou se v EU i další, selektivní přínosy. Stovky miliard korun eurodotací přerozdělených do Česka jsou hmatatelným příkladem.
Jenže! Fakticky jsou takové dotace finančním přínosem jen pro elitní skupiny vyvolených příjemců, kteří jsou na dotacích závislí nebo je využívají k vylepšování již tak vysokých zisků.
Jako třeba Andrej Babiš.
Působí proto nedůvěryhodně, pokud právě Babiš z pozice premiéra vychvaluje Evropskou unii a její přínosy do nebes.
„Potřebujeme lidem vysvětlovat, že projekt Evropské unie je skvělý… Evropa se musí zamyslet nad tím, jak více propagovat projekt, který je skvělý…,“ tvrdil Babiš občanům, kteří za ním přišli na Macronem iniciovanou konzultaci…
Extravagance premiérových slov při obhajobě výhodnosti EU pak nejvíce vynikne tehdy, když naťukne samotné dotace…
Jako třeba na „slavnostní občanské konzultaci“, kde „zdůraznil potřebu bojovat za české zájmy, především pak za rozdělení finančních prostředků z evropských fondů“.
Bodejť by Babiš nevynášel Unii třeba až do nebes, když právě on a jeho impérium si na eurodotacích (tedy absurdních „sociálních dávkách“ pro bohaté) založili svůj výnosný byznys…
Integrační apoteóza
Suma sumárum, je evidentní, že povinným výstupem „občanských konzultací“ je apoteóza oslavující „dokonalost“ Evropské unie a „výhodnost“ její další integrace… Snaha Bruselu o skrytou či otevřenou propagandu není nic překvapujícího ani nového.
Na celé akci však ještě více, než sebepropagace a hájení vlastních zájmů Andreje Babiše, zaráží to, že se tato euronalejvárna koná na základě nařízení (formálně: Macron tyto akce „inicioval“) francouzského prezidenta.
Je samozřejmě svatosvatým právem pana Macrona vyzývat kohokoliv k čemukoliv. Problém je na straně Česka, které si „integrační konzultace“ nechalo vazalsky vnutit politickými představiteli vlastní země, jejíž premiér je finančně závislý na masivních dotacích z Macrononem sjednocované EU…
Eurohujer Babiš
Nabízí se fatální otázka, proč Andrej Babiš s takovou vehemencí přejímá roli „vůdce boje na podporu Evropské unie“? Proč se z někdejšího odpůrce EU (traduje se, že Babiš v referendu hlasoval proti vstupu ČR do EU) stává eurohujerem?
Snad jen málokoho překvapí, že důvody jsou ryze pragmatické, tedy hmotné. Zjednodušeně řečeno, Evropská unie a její dotační politika jsou Babišovým chlebodárcem (Více o tom viz ZDE). A to chlebodárcem, který začíná hrozit, že přestane rozdávat…
I „soudruzi v EU“ si totiž (pod tlakem kritiky) postupně začínají uvědomovat, že v některých aspektech to s přerozdělovací velkorysostí přepískli (normální lidé již pochopili dávno, že přerozdělovat miliardářům sociální dávky v podobě eurodotací je zvrácenost).
V Bruselu proto chystají novelu, která by zakázala čerpání dotací firmám politiků a jejich „fondů“. Omezena má být také maximální výše dotací na firmu.
Pokud by mělo dojít k omezení eurodotací firmám, tak si normální a slušní občané zhluboka oddechnou. Naopak, lidé jako Babiš, z toho mají nahnáno. Dotace jsou podstatným zdrojem jejich bohatství.
Babiš si tedy zřejmě uvědomil, že musí v Bruselu pro svoje (dočasně svěřenské) agroimpérium vylobbovat, co se dá. K tomu má poměrně slušnou pozici: premiér členského státu EU si pro svůj dočasně skrytý byznys může vylobbovat více, než prostý živnostníček X (který z posledních sil bojuje o své přežití).
Jenže, Babiš se také dovtípil, že jako „nepřítel“ EU by toho pro své svěřenské impérium mnoho nevylobboval a to ani z pozice šéfa vlády. A tak se z nepřítele stal největším přítelem EU, který samozřejmě připouští i přiměřenou (a povolenou) míru kritičnosti.
Z pozice eurohujera se mu v Bruselu bude vyjednávat a bártrovat (…“vy ně ponecháte dotácie, a já vám za to v Česku zlepším image pro tú vašu EU… a pomůžu trebas aj s přijímáním migrantov“) mnohem lépe, než z pozice potížisty.
V tom spočívá fatální riziko pro celou Českou republiku. Může si někdo v této zemi myslet, že Babiš v politice preferuje obecné zájmy ČR před zájmy svého (formálně pozastaveného) byznysu?
A v tom také spočívá jedno z vysvětlení, proč Babiš investoval tolik lidského i finančního kapitálu do svého vrcholového politického angažmá. Jinými slovy, proč se zuby nehty drží funkce předsedy vlády…
