Ústavní hostina Babiš - Zeman začala a zřejmě jen tak neskončí...

Miliardář a šéf vlády v demisi Andrej Babiš v osobním expozé prozradil řadu věcí o tom jak usilovně a na úkor vlastního zdraví „maká“. A jak komplexně řídí vládu. Mimoděk tak dokázal, že se snaží rozhodovat úplně o všem. V tom je skryto velké nebezpečí, zejména v situaci, kdy ústava umožňuje vládě setrvat u moci bez ohledu na víceméně pozorovatelskou roli Poslanecké sněmovny.

Babišova snaha rozhodovat o všem vysvětluje, proč miliardář a agrochemický magnát tak fanaticky trvá na zachování své jednobarevné „menševické“ vlády ANO a proč tak rezolutně odmítá koalici, i když přitom balancuje na hraně ústavnosti a zasekl se, možná už/až navěky, v demisi poté, co sbor Babišem vedených ministrů nedostal důvěru Sněmovny.

Babiš o své činnosti ve vládě prozradil například toto:

„Potřebujeme rychle udělat analýzy jednotlivých rezortů, stanovit cíle a úkoly. Makáme na věcech, které nikdo nikdy nedělal. V koalici to ani nebylo možné.“ (Poznámka autora komentáře: Z toho jde strach, dřívější vlády totiž dělali úplně vše… Vynořuje se obava, zda Babišova vláda nechce začít vyvíjet vlastní jaderné zbraně, případně chystat let na Mars s lidskou posádkou, samozřejmě, jednobarevnou, složenou ze zaměstnanců Agrofertu a hnutí ANO…)

„…uznávám, že není úplně normální, abych makal dvakrát víc, než když mi bylo 50 a řídil jsem firmu s 35 tisíci zaměstnanci.“ (Poznámka autora komentáře: Naopak, takové makání dává velký smysl, neboť Babiš dnes jako premiér a reálný vládce nad všemi rezorty a státními výdaji rozhoduje o nesrovnatelně vyšších částkách v řádu stovek miliard korun…)

„Určitě se ale nerozčilujete tak jako já, protože nevidíte den co den, jak nenormálně náš stát funguje a tu šílenou byrokracii. Už jen ten zákon o státní službě je horor, tajemník je de facto víc než ministr.“ (Poznámka autora komentáře: Silné postavení státních tajemníků se až dosud jevilo jako krajně negativní důkaz hypertrofované extenze státu a jeho úřední mašinerie. S nástupem Babišovy vlády v demisi bez důvěry se existence silných stálých tajemníků jeví jako pozitivní naděje obrany obyvatelstva před nebezpečnou politikou nedemokratické vlády Andreje Babiše…).

Fatální však je bizarní soupis Babišových činností, jejichž kvantitu dal premiér veřejně na odiv, aby dokázal, jak intenzivně maká ve prospěch … (Koho? Obyvatelstva? Svých zájmů?) …

Babiš mimo jiné o svém pracovním dnu uvedl následující:

Jak vidno, Babiš si navenek hraje na jakéhosi suvervizora, vládního koordinátora všech resortů. Ale prakticky dokazuje, že fyzicky převzal vládu nad všemi resorty a z ministrů samotných udělal jen jakési formální správcovské náměstky, kteří jsou přímo řízeni samotným Babišem.

Ano, tohle je evidentní důvod, proč Babiš nechce koaliční vládu. Chce mít totální kontrolu nad všemi resorty a nad všemi penězi, které jimi tečou.

Vláda jako firma

Tohle je ta pravá podoba jeho prenatálního politického plánu prezentovaného jako „budem řídit stát jako firmu“. Ve firmě sice měl manažery a ředitele, ale fakticky jim on, jako majitel impéria, striktně určoval, co mají (mohou) či nemají (nemohou) dělat. On sám tak fakticky rozhodoval o všem.

Tento princip se mu dnes úspěšně podařilo přenést do vlády ČR, kterou si fakticky zprivatizoval do svých rukou. Demise nedemise. Důvěra nedůvěra. (Více o legitimitě a ústavnosti Babišovy vlády v demisi čtěte ZDE).

Taková privatizace vlády a převzetí resortního řízení do rukou samotného premiéra ovšem popírá ústavní podstatu vlády ČR. Ta je vymezena jako kolektivní těleso. Ministři mají rozhodovat demokraticky, ve sboru, jako jeden kompaktní orgán.

„Až do smrti a už se mě na to neptejte.“

(Andrej Babiš na otázku, zda zůstane premiérem. Následně zopakoval, že pro něho ani pro hnutí ANO není žádná jiná alternativa, než že právě Babiš bude předsedou vlády, 21. 2. 2018). 

Babišova menšinová vláda (která je zhmotněním myšlenky řízení státu jako firmy) ovšem rozhoduje přesně opačně. Všechny resorty řídí premiér a tudíž: jediným rozhodovacím činitelem celé vlády je právě Andrej Babiš.

Taková koncentrace moci tu nebyla ani v době monopolní, ústavou zakotvené vlády KSČ. Tam reálně nerozhodovaly vlády, ale ÚV STRANY.

Monopol zn. Babiš

Dnes v Česku nerozhoduje ÚV strany (neboť strana ANO je partají založenou a fakticky vlastněnou Andrejem Babišem). Rozhoduje monopolně Andrej Babiš, i když jeho vláda nemá důvěru Sněmovny a má podporu méně než 30 % voličů.

Vzniklá situace je bolestným sesuvem do polodiktátorské žumpy, jejíž nechutnost podtrhují aktuálně odkrývané plány Andreje Babiše na to, co by jeho (jeho ve smyslu: nikoliv jím pouze řízená po stránce personální; nýbrž řízená doslovně, do detailu ve všech resortech – tedy vláda, v níž on je majitelem a generálním ředitelem) jednobarevná vláda konkrétně dělala, kdyby získala (ale možná i kdyby nezískala) podporu.

Na citátech z médií přinášíme autentickou podobu těch nejhrozivějších nápadů připravované politiky rodící se nekoaliční koalice, jejímž těžištěm bylo, je a bude Babišovo ANO:

• „Dořešíme brzo i jízdné. Vlaky budou od 65 let zdarma za paušální průkazku. Celkem to bude stát naši kasu 34,7 miliard korun. Já už jsem 15 miliard našel. Najdeme i zbytek.“ (Babiš osobně)
• „Potřebujeme vrátit vodu do českých rukou, protože jsme to zprivatizovali velice nevýhodně,“ řekl Babiš. Chybou podle něj bylo i privatizovat energetiku.
• Shoda je podle vyjednavače vládního hnutí, vicepremiéra a ministra životního prostředí Richarda Brabec na zvyšování důchodů, mezd či zdanění církevních restitucí.
• ANO (zatím ???) odmítá požadavek komunistů na založení státem vlastněné malooobchodní sítě prodejen (!!!) či novou, státem vlastněnou banku (!!!).
• „KSČM minulý týden předložila na jednání s ANO velmi konkrétní návrhy. Navrhli jsme zavedení tzv. sektorové daně ve výši 24 procent (19 procent běžná daň pro právnické osoby plus 5 procent finanční sektor). Výnos zvýšené části ve výši 5 procent chceme vázat na Státní fond rozvoje bydlení. Záměrem tohoto opatření je získat finance na výstavbu nájemného bydlení a podpory výstavby komunitního bydlení pro důchodce.“

Dejme tyto převážně drastické a důsledně populistické náměty do kontextu s tématem, jež zatím tvoří štěpnou substanci již zmiňované nekoaliční koalice (tvořené jedinou stranou, ANO, k níž se lísají SPD, KSČM, ČSSD a nově i STAN) a to s tématem hypotetického vystoupení Česka z EU, respektive uzákonění obecného referenda, jež by mohlo či nemohlo umožnit hlasování o CZEXITu.

Hrozba EU

Členství ČR v EU je z mnoha důvodů hrozba, umocňovaná uplácením skrze dotace (shodou náhod na podporu soukromého impéria skrytě vlastněného a řízeného premiérem vlády ČR), zesilovaná bizarními regulacemi a korunovaná plíživou migrační porobou, kdy se Brusel snaží skrze kvóty a Dublin IV ovládnout rozhodování o tom, kdo bude či nebude žít na území (již nesvrchované) ČR.

Vystoupit z EU tak z mnoha principiálních důvodů dává rozumný smysl, i když v praktické podobě může czexit přinést mnoho  peripetií a retardujících ekonomických faktorů pramenících z velmocenské arogance bruselského spolku etatistických sociálních inženýrů.

V euroskeptickém czexitujícím nadšení se však zapomíná na jednu podstatnou věc, respektive kruciální otázku. Pokud by Česko z EU odešlo, začne samo o sobě dělat „lepší“ politiku, než jakou zde už 14 let provádí Brusel?

Udržet zaostávání

Česko dnes nadále zaostává za západní částí EU i proto, že zde Brusel udržuje nivelizované ekonomické regulatorní parametry, které Česku nepřinášejí (oproti dalším členským státům) žádnou výhodu a tedy ani reálnou šanci dohnat Západ v životní úrovni.

(Dá se říci, že EU je vlastně mechanismus jak udržet jednotné regulatorní ekonomické podmínky, jež navěky petrifikují ekonomickou nadvládu a nadřazenost Západu na východním, doposud zaostalejším křídlem EU. Nemluvě o udržení rozdílu mezi Západem a Jihem – viz absolutní krach Řecka, zde to generální ředitelé EU s udržováním odstupu mezi Západem a Řeckem krapet přehnali).

Co by se stalo, pokud by ČR vystoupila z EU, ale svoji dominanci či dokonce reálné držení veškeré moci v Česku by si na dlouhou dobu uchoval Andrej Babiš? Tedy podnikatel, která se neštítí otevřeně plánovat návrat k socialismu: chce znárodňovat a regulovat tak, jak se o tom nezdá ani plánovačům světlých regulačních zítřků v Bruselu…

Život kontra přežívání

Byl by život v reálně samostatném Česku, které neřídí armáda úředníků v dalekém Bruselu, nýbrž unavený ale tvrdě makající Andrej Babiš, lepší, než přežívání v rámci přeregulované a postupně totalizované EU?

Situace se jeví jako bezvýchodná.

Na jedné straně EU, která mílovými kroky postupuje k přeregulování kontinentu až k rajské totalitě.

Na straně druhé posilující oligarcha Babiš, rozhodnutý vládnout v zemi navěky bez ohledu na Parlament, rozhodnutý zavádět v zemi své vlastní regulace a novou formu kapitalistického socialismu, v němž kapitalistické výhody budou zachovány jen pro Agrofert a spřátelené podniky s tím, že ostatní budou Babišem znárodněni nebo zregulováni do on-line poddanství, jako podnikatelé skrze EET…

Jistě, vymanit se z vlády Babiše se jeví jako snazší, než vymanit se z dotačně-regulatorní pasti, kterou nám tu v podobě členství v EU nastražil Brusel.

Ale na druhou stranu, důsledky absolutní Babišovy vlády (neomezované již Bruselskou věrchuškou) mohou být pro zemi ještě ničivější, než přežívání v rámci Evropské unie…

Je to paradoxní vývoj, jež by se snad dal charakterizovat rčením „z bláta do louže“.

Jisté je jedno: odchod z EU má smysl jen tehdy, pokud by v ČR existovala převažující vůle politické reprezentace nastolit liberálnější (a tedy skutečný rozvoj umožňující) prostředí, než jaké dnes panuje (a jaké navěky bude panovat) v EU.

Taková vůle tu ovšem neexistuje. Respektive, existuje tu jen jedna jediná, jednotící vůle: vůle Andreje Babiše neomezeně a navěky vládnout bez kontroly a ingerence druhých…