Prezidentské volby v ČR jednoznačně prokázaly dominantně negativní charakter tohoto typu lidového hlasování. Mechanismus výběru hlavy státu se redukoval na bitvu AntiZemana (Drahoše) s antiDrahošem (Zemanem), respektive voličských antitáborů obou prezidentských kandidátů.
Podstatná část obyvatelstva (alespoň podle dosavadních průzkumů, ale i reálných zjištění v běžném životě) chce jít volit ne proto, aby si hlasem pro toho či druhého kandidáta a jeho „skvělý“ program zajistila ještě skvělejší budoucnost.
Jejich volební motivací je zabránit zvolení jednoho či druhého uchazeče o Hrad a eliminovat tak případná negativa, která by svým prezidentováním (hypoteticky) mohl způsobit.
Lidé tedy ve značné míře plánují hlasovat „negativně“, tedy proti Zemanovi nebo proti Drahošovi. Negativní volba přitom nabývá dramaticky absurdních až ryze bizarních podob.
| „Já jsem vždy zastával názor, že Evropská unie potřebuje společnou zahraniční politiku, společnou obrannou politiku a samozřejmě také společnou fiskální politiku včetně postupné harmonizace daňové soustavy.“ (Miloš Zeman, prezident ČR, 3. dubna 2013) |
Tak například tvrdě antiunijní Okamurova SPD s fanatickou zarputilostí bojuje proti Drahošovi, jehož posměšně uráží ve svých oficiálních prohlášeních. Antibruselská Okamurova strana s nevídanou umanutostí verbuje k volbě Miloše Zemana, tedy člověka, který jako první krok po zvolení prezidentem vyvěsil za zvuku unijní hymny na Hradě vlajku Evropské unie, na důkaz nadvlády Bruselu nad Českem.
Antiunijní Okamurovci (mající v názvu slovo „svoboda“) agitují pro ultrasocialistu a eurofederalistu Zemana, který svou politickou orientací prosazuje centralizovanou a nadřazenou celoevropskou vládu (v Bruselu). Stejně tak divné je, že
Okamurova strana, prosazující odchod z EU, vybízí občanstvo k volbě horlivého propagátora vstupu do eurozóny (nic na tom nemění dočasné ochlazení Zemanova nadšení pro euro v důsledku státního krachu Řecka).
Antimigrační SPD podporuje Zemana, jehož vláda kdysi schválila přijetí tisícovek kosovských migrantů do Česka. A to vše jen proto, že Zemanova protikandidáta Drahoše považují za „vítače“ a eurohujera.
| „Já jsem vysoce ocenil nedávný projev pana předsedy Barrosa, kde se vyslovil pro budoucnost Evropské unie jako evropské federace. Oba dva patříme do toho, co můžete nazvat hlavním nebo tvrdým jádrem Evropské unie.“ (Miloš Zeman, prezident ČR, 3. dubna 2013) |
Ale podobnou bizarnost najdeme i v opačném táboře. Například i protibruselští libertariáni Svobodní doporučují volbu Drahoše. Samozřejmě, dominantně proto, že nechtějí, aby byl zvolen Zeman.
Přitom, programové priority Svobodných a politické směřování Jiřího Drahoše jsou fakticky zcela protikladné. Drahoš je zjevně prounijní socialista, třebaže (na rozdíl od Zemana) jistě velmi slušný. Svobodní jsou antiunijní antisocialisté…
Tento názorný příklad má ovšem obecnější přesah. Volby se primárně ukazují být jakýmsi obranným mechanismem, jenž občané používají jako spásu před potenciálním zvolením a uplatňováním politiky někoho, koho nechtějí a jehož vládnutí se obávají.
Volby jsou tedy očividně nástrojem nikoliv pozitivním, nýbrž ryze negativním, sloužícím hlavně na obranu před zvolením ďábla či Antiďábla…
Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že z pohledu svobodně uvažujícího občana je prakticky nemožné přistoupit k volbě prezidenta pozitivně a s klidnou duší volit ve prospěch jednoho z kandidátů.
Ve prospěch volby Drahoše však mluví 2 zásadní faktory, které ho přímo fatálně distancují od Miloše Zemana. Především, Drahoš doposud v politice nespáchal (protože v ní nepůsobil) žádné zlo (přitom, politická kariéra Miloše Zemana je zlem přímo prošpikována).
Drahoš si zatím nezadal s trestně stíhaným oligarchou a premiérem Babišem (přitom, Zeman se stylizoval do role bezbřehého vyznavače babišismu).
To přitom jako argument pro případnou Drahošovu volbu není málo.
