Za Ťokova tříletého působení na dopravě se v průměru postavilo necelých 7 km dálnic ročně.
Staronový ministr dopravy Dan Ťok (ANO) v posledních dnech představil ohromující dopravní plány na další funkční období. Jeho expozé má však mnohem více vad na kráse než samotný fakt, že Babišova vláda je v permanentní demisi. Tím zásadním nedostatkem je fakt, že dosavadní výsledky Ťokova působení na ministerstvu dopravy jsou katastrofální.
Dan Ťok, ministr dopravy Babišovy vlády v demisi nás ujistil, že bez ohledu na chybějící důvěru Sněmovny neustále maká ve prospěch občanů této země. Nezbývá než dodat – bohužel ano.
Výsledkem takového „makání“ v minulém tříletém funkčním období byla pouze a jen série průšvihů. Do této kategorie spadá například prodloužení smlouvy na výběr mýtného s firmou Kapsch bez výběrového řízení, zastavení výstavby dálnic a dokonalé umrtvení rozvoje železnic.
Jak symbolické. Právě v době Ťokova ministerského působení byla dovršena dokonalá tuzemská vlaková potupa: vždyť po železnici se nyní dá dojet z Berlína do Vídně rychleji přes Mnichov než přes Prahu…
Z portfolia Ťokova ministerstva se u nás v posledních letech daří velmi dobře jenom letecké dopravě. Vysvětlením snad může být jen to, že Dan Ťok zatím (naštěstí) nenašel nic, na čem by v letectví „zamakal“…
Skutečně tristní je stav výstavby dálniční infrastruktury. Shrňme si pár konkrétních čísel. Za Ťokova tříletého působení na dopravě se v průměru postavilo necelých 7 km dálnic ročně.
Přitom za posledních 17 let od roku 2000 bylo každý rok v ČR předáno do užívání v průměru 27 km nových dálnic. Ťokovo selhání dosahuje stratosférických výšin, když si uvědomíme, že za Nečasovy vlády, kdy ekonomika procházela recesí, se v průměru stavělo asi 25 km dálnic ročně.
Kdežto Ťok má to štěstí, že vede ministerstvo dopravy v letech celosvětového ekonomického oživení, kdy HDP českého hospodářství roste slušným tempem průměrně o skoro 3 % ročně.
Při o něco nižším růstu HDP za sociálně demokratických premiérů a lidoveckého ministra dopravy Šimonovského se stavělo asi 23 km dálnic ročně.
A za Topolánkovy vlády, kdy růst HDP vyskočil přes 5 %, se za rok stavělo v průměru 55 km dálnic.
Uvedená čísla jsou zkreslená tím, že za některého ministra se stavba zahájí a za druhého dokončí. Jenže pan Ťok je ministrem dopravy už tři roky. A hnutí ANO, kontroluje ministerstvo dopravy ještě o rok déle (tedy po celé uplynulé volební období).
K problémům zdlouhavých povolovacích řízení, nekompetentnosti státní správy a předražených českých dálnic zaujal Dan Ťok skutečně originální řešení – dálnice se nestaví prakticky vůbec. A ani nedůvěra vládě nezabrání, aby i nadále Dan Ťok neúnavně makal ve prospěch občanů této země.
Vzhledem k dosavadním výsledkům působení ANO v resortu dopravy lze jen velmi obtížně křesat naději, že výsledky babišovského makání budou lepší, než ty, které někdejší státostrana v minulém režimu vybudovala ve prospěch pracující třídy.
Ťokovi výsledky jsou totiž horší. Za minulého režimu byla první česká dálnice D1 mezi Prahou a Brnem dostavena za 10 let (1971-1980). Tempem současného ministra dopravy Dana Ťoka by se dálnice D1 stavěla let dvacet sedm.
Představitel nové a lepší politiky, kdy se nekecá, ale maká, si může na svůj úřad vylepit slogan: „Dan Ťok, nejhůře makající ministr dopravy všech dob“.
