Agrochemický anděl spásy Babiš podvedl s Čapím hnízdem nejenom Evropskou unii (díky jejímž řepkovým dotacím skvostně podnikatelsky prosperuje), ale zejména voliče a občany České republiky.

Andrej Babiš se v Čapím hnízdu dopustil dotačního podvodu. Nyní už o tom není sporu, neboť ke stejnému závěru dospěl i OLAF, máme-li věřit poslancům, kteří už měli možnost si zprávu evropských vyšetřovatelů prostudovat. Ponechme stranou otázku trestněprávního postihu, jež přísluší toliko soudům. Pokud samozvaný spasitel Andrej Babiš chce zanechat alespoň zdání integrity, měl by rezignovat na funkci premiéra a ztratit se z očí tuzemské politiky.

Babiš sliboval nastolit v Česku absolutní dobro. Za pár let svého působení v politice však přivodil všeobecný rozklad a zhoubný antagonismus všech proti všem. Korunu všemu špatnému pak nasadila – nyní již zcela průzračně odhalená – kauza Čapího hnízda.

(Více o kauze a zprávě OLAF čtěte zde.)

Jedná se o skandál, jaký v tuzemsku nemá obdoby. Premiér, který se za pár dnů hodlá (formálně) ucházet o důvěru Sněmovny, byl přesvědčivě usvědčen z dotačního podvodu. Babišovi tak v kapse začala tikat výbušnina, která by zničila snad všechny demokratické politiky světa.

Jenže, Babiš ve skutečnosti není ani demokrat ani skutečný politik. Je to jen obratný podnikavec, který se rozhodl využít politický systém ve svůj osobní prospěch.

Dotačně potřební 

Nejde však jen o samotný dotační podvod: ten není ničím překvapivým. Dotace jsou a z principu vždy budou zlem samy o sobě. Vždyť stát (úřad) musí nejdříve jedněm z kapes peníze vzít, aby pak druhým (nikoliv sociálně, nýbrž „dotačně potřebným“) mohl skrze eurodotace pomoci postavit golfové hřiště nebo luxusní sídlo se zvířátky a s čápem ve znaku.(Samozřejmě, že s pomocí eurodotací vzniklo i mnoho všeobecně prospěšných a užitečných projektů).

Jde o to, že Andrej Babiš svoji politickou kariéru a vstup do politiky založil na vlastní, sebeoslavné mravnosti a spasitelské etice, respektive, na kritice údajné nemravnosti a zlojedství všech ostatních politiků, vlád a předchozích garnitur…

Bezmála celé Česko obvinil Babiš z krádeže („šeci kradnú“) s tím, že pouze on dokáže vyčistit zdejší Augiášův politický chlév. Babiš, původem Slovák, se masivní sebepropagací (na níž měl prostředky třeba i díky řepkovým eurodotacím) pasoval do role anděla poslední spásy, jenž na bílém koni přiletěl zachránit morálně a eticky zvrhlé Čehúny.

Nyní se však z moci nejvyšší (OLAF je nezpochybnitelnou autoritou) černé na bílém potvrzuje, že to největší zlojedství (samozřejmě, měřeno dle politických měřítek) spáchal onen agrochemický anděl spásy, jenž podvedl nejenom Evropskou unii (díky jejímž řepkovým dotacím skvostně podnikatelsky prosperuje), ale zejména voliče a občany České republiky.

Těm totiž od samého začátku kázal a káže vodu (mravnost a etiku); sám přitom plnými doušky nemravně pije víno a neeticky saje (euro)dotace.

Kam se na agrochemického oligarchu hrabou kauzy typu „exministr Kocourek odklonil před manželkou soukromý majetek“… Ty navíc většinou vedly vždy k rezignacím dotyčných politiků, jejichž provinění bylo většinou buď spekulativní či ryze politické. Ve srovnání s babišovským „Čapákem“ šlo fakticky jen o prkotiny.

Kamuflážní výkřiky

Babiš se dotační podvod snaží kamuflovat jednak výkřiky o tom, že celá kauza je ryze účelová. V tom má do značné míry pravdu. Pokud by nevstoupil do politiky, zřejmě by tento podvod nebyl odhalen. Tedy, v kauze je zcela zřejmý účel těch, kdo na problém poukázali a poukazují. Nebýt Babišova politického angažmá, dotaci na Čapí hnízdo by už zpětně asi nikdo nepřezkoumával.

Z tohoto pohledu lze Babišův úspěšný vstup do politiky považovat ze velmi „přínosný“: díky Babišovi a jeho Čapímu hnízdu se podařilo odhalit dotační podvod a na základě toho se snad i částečně zpřesnilo nahlížení veřejnosti na podstatu evropských dotací. Jinými slovy, mnoho lidí díky „Čapáku“ prohlédlo a uvědomilo si, jak problematická záležitost dotace jsou a jaký „deficit poctivosti“ může takovou dotaci zahalovat …

Kompenzace podvodu

Babiš se také snaží zametat za sebou stopy poukazováním na to, že svůj čapí podvod bohatě vykompenzoval – ať už formou finančního daru na veřejně prospěšné účely, ale i údajně vysokou úrovní daňových odvodů agroholdingu do státní kasy.

Taková argumentace je ještě účelovější, než zpětné vytažení kauzy Čapí hnízdo na světlo světa. Podvod je prostě podvodem, bez ohledu na to, zda pachatel zpětně činu lituje, bez ohledu na to, zda se omluví obětem, apod.

Jestliže by snad měla být trestná činnost legalizovatelná tím, že pachatelé následně vykonají dobrý skutek, pak by se společnost propadla do toho nejděsivějšího pekla, v němž mohou přežívat jen ti nejhorší.

S nálepkou do Sněmovny

Pokud si Babiš s nálepkou dotačního podvodníka, kterou mu oficiálně přilepila na čelo nejvyšší kontrolní autorita, tedy OLAF, troufne předstoupit před Poslaneckou sněmovnu s žádostí o důvěru vládě, půjde o absolutní negaci veškerých morálních hodnot a etických pravidel, jak lze požadovat po demokratickém politikovi.

Pokud k tomu skutečně dojde, bude výsledkem Babišova zachraňování politické morálky v Česku totální opak. Tedy absolutní relativizace toho, co vlastně je či není v politice a v podnikání etické.

Veřejnosti navíc vyšle jasný signál: když chcete od úřadů (které rozdělují cizí peníze cizím lidem a tudíž jim na účelu a objemu nezáleží) vydyndat prachy, pak účel světí prostředky: můžete podvádět, jen se nesmíte nechat chytnout.

Novým dovětkem snad bude poučení, že se dotační podvodníci nesmí následně vrhnout do spasitelské politiky, neboť pak hrozí, že pravda o jejich podvodech vyjde najevo…

Fatální prezident

Fatální a hrozivá je v kontextu prokázaného dotačního podvodu Andreje Babiše situace kolem volby prezidenta. Na Hrad opětovně kandiduje člověk, prognostik (jenž se téměř vždy pletl) Miloš Zeman, který se dotačního podvodníka Andreje Babiše snaží nejenom glorifikovat v očích veřejnosti, ale který se navíc onoho ústavního alibistu snaží udržet v pozici předsedy vlády navěky věků, aniž by tento demokratický kazisvět disponoval většinovou podporou parlamentu.

Tuto destrukci tuzemské demokracie je potřeba co nejdříve ukončit. Dosáhnout toho lze v podstatě dvěma způsoby. Za prvé tím, že Miloš Zeman již nebude zvolen hlavou státu.

Nebo, za druhé, tím, že Andrej Babiš neprodleně podá demisi a odejde z politiky. S tím, že temná kapitola agrochemického podnikatelsko-dotačního projektu se značkou „ANO“ bude co nejdříve smazána z tuzemské politické mapy.

Nejlepším řešením by pak bylo, pokud by se podařilo naplnit obě podmínky.