Evropská unie se podle Topolánka řítí z kopce a ještě k tomu jede bez strojvůdce. Logiku však prý má v tomto vlaku zůstat...
Prezidentský kandidát Mirek Topolánek zesiluje své temné vize týkající se budoucnosti EU, ale současně stále tvrdošíjně opakuje, že setrvání v této – dle jeho názoru – ke krachu směřující organizaci je v životním zájmu Česka. Jeho názory na členství Česka v EU jsou tak čím dál nepochopitelnější a nelogičtější.
Topolánek již zhruba po sté zopakoval, že czexit, tedy vystoupení Česka z EU, je „v této chvíli geopolitickým i ekonomickým nesmyslem“. Nově však odmítání czexitu vyšperkoval přirovnáním EU k vlaku, který se řítí do propasti. A korunoval vše naprosto nesmyslnou logikou, podle které se nevyskakuje za jízdy z vlaku, který padá do katastrofy.
Topolánkova „evropská“ politika je nepochopitelná a začíná se podobat té Babišově, popsatelné jednoduše jako: „jsem dobrý a zkušený, budu makat, a vše pro vás vyřeším“.
“Z jedoucího vlaku, který jede bez strojvůdce z kopce, se nevyskakuje. Tahejme za záchrannou brzdu, vyhlížejme klidnou rovinu, kde vlak zbrzdí, a mluvme s lidmi v tom vlaku, co s tím budeme dělat dál,“ popsal Topolánek obrazně směřování Evropské unie a svůj přístup k této – do propasti se řítící – organizace.
Jenže, zůstávat ve vlaku, který jede bez strojvůdce a ještě k tomu jede z kopce, je v rozporu se zdravým rozumem a logikou, tedy, pomineme-li „rozum“ a logiku sebevraha, pro kterého je vlak řítící se do propasti skutečnou „výhrou“ a řešením jeho posledního problému.
Topolánkovo přirovnání kulhá minimálně na obě nohy.
Ano, EU se – v mnoha ohledech – nachází ve svízelné situaci (odhlédněme pro tentokrát od skrytého záměru : čím více problémů, tím lépe dokáží Bruselané obhájit potřebu další expanze EU, další zvyšování unijního rozpočtu, zesilování centralizace a utahování regulatorních šroubů celého kontinentu).
Není však pravda, že EU nemá strojvůdce. Má celou armádu strojvůdců v čele s Evropskou komisí, která unijní vlak plně ovládá. Systém moci byl takto nastaven a změnit jej zevnitř není možné.
A eurounijní vlak se neřítí z kopce do propasti absolutního kolapsu. Naopak, tento vlak jede plnou parou k novým zítřkům, do země vysněné a dle představ těch nejmocnějších, i plně unifikované, respektive federalizované. Bez jediné zastávky takto expres pádí k budoucnosti, v níž pro národní státy bude jen ryze formální, historické místo.
Připomeňme jen, že šéf EK Juncker právě oznámil vytvoření akčního plánu na prohloubení evropské integrace včetně zřízení funkce evropského ministra financí a hospodářství. Do toho šéf německé (zřejmě opět vládní) SPD Schulz oznamuje plán udělat do roku 2025 z EU Spojené státy evropské. Na obzoru je zavedení stálého přerozdělovacího mechanismu migrantů do členských států. A protimigrační disidenti (ČR, Polsko, Maďarsko) čelí žalobě za neplnění kvót…
Topolánek se však bije v prsa a tvrdí: „Pokud Evropská unie nebude schopna bránit svou vnější hranici a připustí naprosto nekontrolované migrační vlny, tak budu první, kdo řekne, že musíme chránit hranici vlastní a budu prosazovat zajištění bezpečnosti naší. Pokud to neuděláme, tak budeme ohrožovat vlastní občany, a to nedopustím.“
Jeho slova jsou tak buď vyhlášením vzpoury vůči bruselské eurovládě, a nebo planým tlacháním. Pokud by Topolánek svoji vzpouru myslel vážně, pak jediným logickým a tedy skutečným řešením je odchod Česka z unie. Druhým řešením je brblání pod vousy (které si Topolánek nechal narůst) a postupná (a potupná) akceptace všech befelů, jež vydají bruselští strojvůdci.
