Bývalý ředitel Legiosu, ovládaného podnikatelem Savovem, Radek Rybáček (na fotografii), našel nedávno za stěračem automobilu mrtvého strnada. O zkrachovalou vagónku Legios (Heavy Machinery Services) se zajímá podnikatel Jaroslav Strnad.

Radek Rybáček je bývalý generální ředitel a předseda představenstva lounské vagónky Legios, později přejmenované na Heavy Machinery Services, která je již čtyři roky v insolvenci a kterou s velkou pravděpodobností vlastní trestně stíhaný podnikatel a miliardář František Savov. Rybáček pro Savova úspěšně vedl lounský podnik v letech 2009 až 2013, kdy měl podnik stabilní hospodaření a generoval zisky v desítkách miliónů korun ročně. V závěru Rybáčkova působení byl ale podnik poslán do insolvence. Byznys zkrachovalé vagónky převzala jiná firma založená skupinou okolo Savova: Legios Loco. Rybáček krátce poté z Legiosu odešel a ukončil své vztahy se Savovou skupinou. Následky svého působení v Legiosu i rozchodu s miliardářem Savovem si nese dle svých slov dodnes.

Rozhovor s Radkem Rybáčkem, bývalým generálním ředitelem vagonky LEGIOS (Heavy Machinery Services)

Jak jste se vlastně dostal do čela vagonky LOSTR, později přejmenované na Legios, respektive ještě později na Heavy Machinery Services?

Jsem manažer se specializací na ekonomiku průmyslu. Nabídka na řízení lounské vagonky mi přišla v roce 2008 od firmy Garris, která, jak jsem později pochopil, plnila úlohu určitého mozkového centra řešícího právní, účetní a ekonomické záležitosti okolo společností ovládaných Františkem Savovem. Přišel jsem na pohovor, kterého se účastnil přímo pan Savov, ze kterého vyplynulo, že chtějí tento tradiční podnik železničního průmyslu, který koupili od předchozích vlastníků, dál rozvíjet a expandovat na nové trhy. Vybrali si mě, což jsem tehdy považoval za čest a velkou výzvu. Nic zlého jsem netušil.

František Savov je dnes označován jako ´kontroverzní podnikatel´. Vy jste si o něm tohle nemyslel, když jste pro něj šel pracovat? Nebo vám to nevadilo?

Pana Savova jsem vnímal jako úspěšného podnikatele s ostrými lokty, ale věřil jsem mu. Taková je normální mentalita manažéra, že věří a je loajální vlastníkovi, pro kterého pracuje. Já jsem navíc přišel po více než sedmi letech z německého prostředí, kde byla korektnost samozřejmostí. V době, kdy jsem pro něj začal pracovat, trestně stíhaný nebyl a byznys řídil zde v České republice. Neměl jsem důvod myslet si, že ve vagónce nebo v jiných svých podnikatelských projektech má nějaké nečestné nebo dokonce protiprávní záměry.

Několik let jste, minimálně pohledem ekonomických výsledků úspěšně, řídil lounskou vagonku Legios. Pak přišel téměř ze dne na den radikální zlom v podobě vyhlášení její insolvence. Můžete to nějak srozumitelně vysvětlit?

Vysvětlení není zas tak složité a padlo z mé strany, když jsem v roli svědka vystupoval před insolvenčním soudcem. Každý si ho může přečíst v insolvenčním rejstříku. Stát rozporoval Legiosu v letech 2009 až 2012 vratky DPH, což byly významné částky, a proto i přes výrazně kladný hospodářský výsledek začínala mít společnost problémy s likviditou. Právníci a finančníci skupiny Garris činili různé kroky v této záležitosti, my jsme v managementu Legiosu byli odtrženi od informací a byli jsme udržování v pocitu, že vše je v pořádku a pod kontrolou. Hlavní argument přitom byl, že se jedná o politický boj na vyšší úrovni. Pak jsme začali být tlačeni k podpisům nestandardních věcí a při odmítání podpisů rostl rozkol mezi vedením Legiosu a pracovníky Garrisu včetně pana Savova. V pana Savova jsem ztratil důvěru a z jeho skupiny jsem odešel. Asi není překvapivé, že to nebyl rozchod v dobrém.

Insolvence nebyla nutná

Z vašeho pohledu tedy bylo i jiné řešení než poslat vagonku do insolvence?

Samozřejmě. Legios byl společností v dobré kondici, s kladnými čísly, výbornou reputací u zákazníků a s množstvím zakázek.

Takže založení firmy Legios Loco byl podle vás jen účelový krok?

Založení Legios Loco bylo původně interpretováno jako založení společnosti, která bude suplovat „starý Legios“ ve veřejných tendrech, dokud si Legios nevyřeší své daňové nesrovnalosti a nezíská zpět bezdlužnost. Tento záměr jsme chápali. Co se z toho ovšem poté začalo klubat a kam to bylo dopracováno, to nebyla naše architektura ani jsme se na tom nechtěli podílet. Proto jsme z představenstva a managementu odešli.

Bohužel ani odchod nebyl tak rychlý a hladký, jak by se v právním státě dalo očekávat. Na úrovni Garrisu byly stopnuty platby zdravotního a sociálního zabezpečení za zaměstnance, což pro statutární orgán automaticky znamená spáchání trestného činu. A pan Savov se spolupracovníky Garrisu si domluvili úvěr s VÚB. Následky těchto dvou činů, na kterých jsem se nepodílel, nesu doteď.

Je podstatné uvést, že policie za kauzu Legios zatím nestíhá pana Savova, ale vás… V jedné kauze proti vám jde o již zmíněné manipulace s DPH, v další o úvěrový podvod proti slovenské VÚB bance. Faktem však je, že jste byl generální ředitel a předseda představenstva. Kdo jiný nese odpovědnost za fabriku než její ředitel?

Samozřejmě, že ředitel je nositelem odpovědnosti, ale nad ředitelem je vlastník a tím je dodnes pan Savov. Nastupoval jsem do Legiosu a byl zde zaveden klasický evropský model řízení – ředitelé se starají o operativní činnost, jakou jsou výroba, obchod či technický úsek a centrála, která servisuje více společností, má na starosti finance, právní záležitosti, centrální nákup. Realita řízení Legiosu byla taková, že jsem měl jako ředitel odpovědnost za byznys, zákazníky, vývoj nových produktů. Ale strategické záležitosti, jako strategické účetnictví a právní záležitosti si velmi přísně hlídal a také řídil pan Savov a právníci jeho Garrisu.

Takže jinými slovy tvrdíte, že vy jste finanční triky okolo Legiosu nevymyslel a domníval jste se, že vlastník ví, co dělá. Vy jste jenom podepisoval papíry…

My jsme hlavně celou dobu netušili, že se nějaké triky dějí. S kolegy jsme vedli několik výrobních závodů, starali jsme se, aby se vyvíjely a schvalovaly nové vozy, které jsme následně prodávali. Já osobně jsem byl 3 až 4 dny v týdnu v zahraničí u zákazníků. Další kolega, výrobní ředitel, trávil celé dny v provozech. Bylo to neskutečné penzum práce, které jsme museli zvládat a tak jsme byli rádi, že za nás právní, daňovou a finanční agendu centrálně řídí Garris.

Až následně jsme začali zjišťovat, že stoprocentní důvěra není na místě. A až po odchodu z této skupiny s hrůzou zjišťuji, kde jsem to pracoval. Až nyní vidím, že nejen v Legiosu, ale v dalších společnostech vedených Garrisem zůstalo desítky obviněných manažerů. Až nyní poznávám lidi v mém věku a s mým osudem. Ať jsou to manažeři Europrintu či dalších Savovových společností.

A k tomu navrch – pokud jsme něco odmítli podepsat a žili v tom, že jsme udělali správně, stejně se to nyní objevuje s falešnými podpisy. Podal jsem již několik trestních oznámení na falšování podpisu a listin.

Prosperující koncern nebo mafiánská chobotnice?

Pojďme se zastavit ještě u kauzy úvěru, který se Legios vzal od slovenské VÚB banky. Úvěr nebyl nikdy splacen, i když banka dostávala doklady, že plátci Legiosu posílají peníze na její účty. Výsledkem je vaše obvinění z úvěrového podvodu. Co se podle vás ve skutečnosti stalo?

Úvěr pro Legios od VÚB banky vyjednával osobně Savov a jeho lidé, ne já. Jak už to u strategického úvěrového financování bývá, VÚB banka si vymínila, že platby od partnerů Legiosu šly přes její účty. Až později vyšlo najevo, že ve skutečnosti Legios pro zákazníky a jiné plátce vystavoval faktury, podle kterých se platilo na účty v kampeličce Artesa, což je subjekt, který pan Savov ovládá a používá jako svého druhu kreativní účetní dílnu.

O tomhle jsem samozřejmě neměl ani tušení ani já; celá operace byla řízena a prováděna Savovovým okolím. Tohle přece nemohl vymyslet a realizovat generální ředitel podniku, pokud je při smyslech, což jsem rozhodně byl. Navíc první signály z VUB, že něco není v pořádku, přišly měsíc před mým odchodem ze společnosti. Naprosto jsem se minul jak věcně tak časově s odpovědností za úvěr VUB.

Policie a státní zástupce ale vaše vysvětlení evidentně neakceptuje. Jinak by stál před soudem Savov a ne vy…

Věřím, že před soudem mám šanci se obhájit. Nevěřím ale, že jsem měl tuto šanci v přípravném řízení, které vedl tento státní zástupce. Jedná se o totožného státního zástupce, pana Polaneckého, který byl odpovědný za vyšetřování kauzy vyvedení půl miliardy Kč z bývalé České konsolidační agentury. Třetina z těch peněz skončila na účtu firmy spojené se Savovem. Pan Polanecký tehdy obvinil manažery ČKA, kteří nakonec byli odsouzeni k vysokým trestům.

Ale pana Savova ušetřil a použil ho jako svědka, protože v celé kauze prý fungoval pouze jako ´finanční poradce´. Tato kauza byla ve své době známá a každý si o ní může dohledat podrobnosti v českých médiích.

Chcete tím naznačit, že vliv Františka Savova sahá i do české justice?

Domnívám se a doufám, že pan Savov už nemá takový vliv, jako měl ještě před pár lety. S řadou spolupracovníků se rozešel ve zlém. Řada významných lidí a byznysmenů v ČR se jím cítí podvedená. Je trestně stíhaný a musí věci řídit na dálku z Londýna. Pořád ale ještě zbývá skupina lidí, která mu kvůli vztahům z minulosti musí naslouchat, ať už v byznysu, veřejném sektoru nebo i ve významných médiích. Pořád má v ČR významný majetek, jehož součástí zřejmě je i kampelička Artesa, která zkrachovalému Legiosu vede účty.

Používáte výrazy, jakými se popisuje mafie nebo nějaká kriminální chobotnice prorostlá do různých vrstev společnosti…

Ale tak to reálně je. Na začátku, když jsem pro Savovovu skupinu pracoval, to byl rychle se rozvíjející koncern. Dnes je to spíše mafiánská struktura, která vyhrožuje, pomlouvá, zastrašuje a přitom na Savova a jeho právníky vyplouvají další a další čachry. Můj rozchod se Savovem byl pro mě vnitřně delší proces, když jsem postupně poznával, že to, co se úřadům či normálním manažérům v jeho skupině říká, a co se reálně děje, jsou dvě různé věci.

Třetí a poslední kauzou, která proti vám proběhla, byl soud za sociální a zdravotní pojištění, které Legios neodvedl v době, kdy jste za něj ještě byl jako statutární orgán zodpovědný. V této kauze jste byl obžalován a nakonec zproštěn. K čemu podle vás došlo?

To, že nebylo odvedeno sociální a zdravotní pojištění v době, kdy jsem ještě byl v čele podniku a kdy ještě nebyla vyhlášena insolvence, je pravda. Jednalo se o dobu, kdy už jsem byl na odchodu ze skupiny, ale formálně jsem byl ještě za Legios odpovědný. Účty a finance podniku jsem ale neovládal. O nutnosti odvést sociální a zdravotní odvody jsem samozřejmě věděl, řešil jsem to se Savovem a ten mě ujistil, že to zařídí.

Zařídil to tak, že ´předinsolvenční´ Legios dlužil dál přes 20 miliónů na odvodech a proti mně se rozjelo trestní stíhání. To, že neodvádět zdravotní a sociální pojistné nebyl můj nápad a úmysl, je zřetelné z toho, že i můj následovník ve statutárním orgánu, pan Pavel Prázný, je trestně stíhaný za stejný čin. Neměli jsme jako statutární zástupci přístup a možnost hradit to, co bylo zákonem předepsané.

Ale nakonec jste přece byl před soudem obžaloby zproštěn, takže věc pro vás dopadla dobře…

Jak se to vezme. Cenou za to, abych nebyl odsouzen, bylo, že jsem těch více než 20 miliónů musel zaplatit ze svého a projevil tak účinnou lítost za to, k čemu došlo. A protože jsem takový majetek neměl a nemám, musel jsem si půjčit z banky a od příbuzných. Ale pozor: Moje účinná lítost neznamená, že jsem uznal svoji vinu. To je výslovně zmíněno i v rozsudku.

Skutečným viníkem je i v tomto případě vlastník Legiosu, tedy pan Savov. Domnívám se, že jsem jediný generální ředitel podniku v České republice, který kdy musel zaplatit sociální a zdravotní pojištění ze své kapsy. Mojí majetkovou situaci to ovlivní na zbytek života.

Tuto pohledávku ale budu uplatňovat na společnosti, protože jsem ji uhradil za Legios.

Bezhlavý pták za stěračem

Je pravdivá historka, že jste nedávno našel mrtvého ptáka za stěračem svého auta?

Ano, je. Dokonce je k dispozici i kamerový záznam člověka, který ho tam dával, ale nedá se z něj identifikovat.

O jakého ptáka se jednalo?

To nebylo snadné určit ani pro odborníka, protože pták měl uříznutou hlavu. Ale nakonec známý, který je amatérský ornitolog, identifikoval, že se jedná o strnada. Kromě vyhrožování mojí osobě tak pachatel udělal i ekologický přečin, protože strnad je chráněný druh.

Překvapuje mě, že o tom teď dokážete mluvit s humorem. Vy jste to nebral jako výhrůžku? 

Teď už ano, ale v momentě, kdy se vám tohle stane, tak se samozřejmě bojíte. Na první místě ne o sebe, ale o svou rodinu.

Vy tohle spojujete s Legiosem, ale proč by vám někdo posílal strnada bez hlavy několik let poté, co jste z Legiosu odešel?

Právě teď, až po čtyřech letech, se dostává do rozhodující fáze insolvenční řízení před českobudějovickým soudem, kde vystupuji jako jeden ze svědků. Mé svědectví nemohlo být panu Savovi příjemné, protože jsem řekl pravdu: tedy že Savov celou dobu vystupoval jako skutečný vlastník a že se podílel na vymýšlení strategie, že vagónku pošle do insolvence a vedle ní založí novou, v uvozovkách „čistou“ společnost, která převezme aktivity té zkrachovalé. Abych nezapomněl, insolvenční soudce, který v případu rozhoduje, se jmenuje Zdeněk Strnad.

Existovat může i jiné vysvětlení, proč se za stěračem ocitl mrtvý strnad. O zkrachovalý Legios nedávno projevil zájem český podnikatel Jaroslav Strnad…

Vidíte, to mě nenapadlo, ale je to logická možnost. Savovovi právníci a mediální zástupci zvolili pro insolvenci taktiku, že vše zlé, co se Legiosu stalo, je jakési spiknutí za účelem nepřátelského převzetí podniku. Tahle písnička se hrála od začátku a byla dle mého názoru a znalosti věci smyšlená. Situace se ale zřejmě změnila, protože médii prošlo, že o vagónku se zajímá podnikatel jménem Jaroslav Strnad. Savov ho evidentně bere jako vážné nebezpečí, že ho o vagonku, k jejímuž vlastnictví se dodnes ani nedokázal oficiálně přiznat, připraví.

Máme vašemu přístupu rozumět tak, že pomáháte Jaroslavu Strnadovi?

Mně nejde o pomoc pro žádného zájemce o vagónku. Z té jsem už pět let pryč, mám jinou práci, jsem zde velmi spokojený. Jde mi o očištění mého jména a zproštění obžaloby za něco, čeho jsem se nedopustil já, ale někdo jiný.

Proti zájmům pana Savova vypovídalo před insolvenčním soudem více svědků prostě kvůli tomu, aby bylo jasné, že konečnou odpovědnost za to, co se s vagónkou stalo, nese on jako vlastník. Nikoliv ti, kteří v dobré víře plnili pokyny od něj a jeho právníků. Vagónce přeji, ať dál funguje a získá normálního vlastníka, ať už se jmenuje jakkoliv.

Pokud vezmu vážně jen polovinu z toho, co jste sdělil, tak je s podivem, že normálně fungujete. Spousta lidí by se ve vaší situaci zhroutila. Co vám dává sílu?

Pominu-li, že musím dál pracovat a starat se o svoje blízké, tak mně dává sílu vědomí, že jsem se rozhodl správně. Pracoval jsem pro Savova, tři roky jsem pro něj úspěšně řídil prosperující podnik, a když jsem poznal, co je vlastník za člověka, tak jsem odešel a odmítl se na jeho záměrech jako vykonavatel podílet. Že má dlouhé prsty a bude se mi různými způsoby mstít, to jsem už tehdy tušil. Nejsem v tom ale sám. V souvislosti s prací pro Savova je trestně stíhána nebo dokonce odsouzena už minimálně třicítka lidí. Část z nich se mohla podílet na nekalé činnosti vědomě, ale velká část jsou lidé jejichž důvěru zneužil. Do té druhé skupiny počítám i sebe, s některými jejími členy jsem v kontaktu. Takže si dodáváme sílu vzájemně.