Merkelová se při vyjednávání o koaliční vládě "Jamajka" přiklonila na stranu Zelených v jejich požadavku na „ideologickou energetickou politiku, která by ve svém důsledku zničila německý průmysl“.

Kolapsem rozhovorů o sestavení nové německé vlády se kancléřka Angela Merkelová stala obětí svých vlastních lží v problematice snižování emisí CO2. Liberální strana FDP ukončila jednání mimo jiné i proto, že se Merkelová nakonec přiklonila na stranu Zelených v jejich požadavku na „ideologickou energetickou politiku, která by ve svém důsledku zničila německý průmysl“, jak vysvětlila Nicola Beer, generální sekretářka FDP, jež byla původně součástí vyjednávání o vládní koalici zvané „Jamajka“.

V uplynulých letech se kancléřka Merkelová vždy ráda pasovala do role světového vůdce ve snižování emisí CO2. Tedy vůdce, jenž na rozdíl od „nezodpovědných“ USA jde vždy příkladem ve snaze zachránit planetu před „zničujícím“ globálním  oteplováním.

Nyní ponechme stranou, že emise CO2 v USA dlouhodobě klesají a že chiliastické strašení koncem světa kvůli „přehřátí“ má k vědecky zodpovědnému přístupu hodně daleko. A podívejme se nezaujatě na vývoj německých emisí.

Skutečnost je taková, že německé emise se v posledních osmi letech prakticky nemění. Celkové emise skleníkových plynů budou v letošním roce v Německu stejné, jako byly v roce 2009.

Splnění cílů na radikální snižování emisí CO2, ke kterým se Německou zavázalo, je za jakékoliv normální hospodářské politiky vyloučené. Přesto se Angela Merkelová nebránila kritizovat USA za jejich odstoupení od pařížské klimatické dohody a všelijak peskovat všechny, kteří plnění absurdních cílů snižování emisí kritizovali…

Zdroj: Umweltbundesamt

Merkelová navíc vše podstatně zhoršila svým zbrklým rozhodnutím ukončit v Německu výrobu jaderné energie z jádra.

Vlastní lži ji ale dohnaly, když při koaličním vyjednávání strana Zelených trvala na snaze limity dodržet a strana FDP realisticky konstatovala, že to lze provést pouze za cenu zničení německého průmyslu.

Merkelová si už nevystačila s pouhými řečmi o ekologické odpovědnosti a musela si vybrat. Ani nepřekvapí, že při volbě mezi liberální FDP a dirigistickou politikou Zelených se přiklonila na stranu přívrženců neúprosné regulace ve jménu světlých, čti chladných zítřků.

Vývoj německých emisí ukazuje nesplnitelnost cílů na snižování emisí na roky 2020, 2030 i 2040. Přestože účty německých domácností za elektřinu rostou kvůli podpoře alternativních zdrojů do astronomických výšin, jsou německé emise CO2 za posledních osm let prakticky beze změny. (mar)

Více o tématu čtěte ZDE:

Merkelová ostrouhala, jednání o nové vládě krachla. Německo míří k předčasným volbám

Němci mají rekordní množství migrantů, ale i rekordně drahou elektřinu

Trump pohřbil klimatickou dohodu. Ale emise CO2 v USA klesají, zatímco v Německu rostou

 

 

Zpráva České nukleární společnosti

Za pětinu skleníkových plynů v Evropě může Německo, odklon od jádra situaci ještě zhorší

Rozsáhlá studie nevládní organizace Energy for Humanity odhalila SRN jako největšího znečišťovatele ovzduší v Evropské osmadvacítce, kde je zodpovědné za 20,8 % všech skleníkových plynů. I když se do žebříčku započítá Turecko, činí německý podíl na skleníkových plynech přes 18 %.

Zelenou energetiku si většina lidí spojuje s Německem. Premiantem ve snižování emisí skleníkových plynů ovšem překvapivě nejsou Němci, ale Velká Británie. Ta snížením vypuštěných skleníkových plynů o 107 milionů tun (období 2010-2015) suverénně ovládla žebříček vybraných zemí Evropské unie, Evropského sdružení volného obchodu (EFTA) a Turecka.

Ačkoliv je Británie druhým největším znečišťovatelem (10,6 % skleníkových plynů), neustále zvyšuje tempo dekarbonizace (2010-2015 snížení o 16,6 %, v předchozí pětiletce o 11,1 %). Zpráva nevládní organizace Energy for Humanity (EfH) za úspěchem Britů vidí kombinaci správně nastavené legislativy (snižování uhlíkové stopy zakotvené zákonem o veřejné podpoře nízkoemisních zdrojů pomocí tzv. Contract for Difference) a pragmatického přístupu k energetickým zdrojům (postupné odstavování uhelných zdrojů, využití jaderné energetiky).

Naopak největší propagátor obnovitelných zdrojů ve studii pohořel.

„Německo si nezaslouží svou pověst lídra v boji proti klimatickým změnám,“ uvedla ředitelka EfH Kirsty Goganová.

V absolutních číslech Německo snížilo mezi lety 2010-2015 své emise o 40 milionů tun ekvivalentních k CO2, což ho řadí na čtvrtou příčku z 23 analyzovaných zemí. Při přepočtu emisí v poměru k HDP ovšem zaujímá 12. pozici, počítáno od nejnižších po nejvyšší.

Zajímavé je, že z pěti nejúspěšnějších zemí v tomto ukazateli využívají tři z nich jadernou energii.

Česká republika ovšem dopadla ještě hůř – skončila jako třetí nejhorší znečišťovatel.

Také tempo německé dekarbonizace je v porovnání s jinými státy nevalné – kolem 4 % – mezi 2010-2015 navíc země snížila podíl emisí méně než v předchozí periodě 2005-2010.

Studie také otevřela málo diskutované téma přeshraničních toků skleníkových plynů prostřednictvím vývozu a dovozu elektřiny. Podle Energy for Humanity by politici měli vzít v potaz i tento aspekt.

Například Rakousko má sice 7. nejnižší uhlíkovou náročnost (230 g CO2 na spotřebovanou kWh), z toho ale více než polovina pochází z dovozu. Naopak země jako Německo či Česká republika část své uhelné produkce – a tím pádem i emisí skleníkových plynů – vyváží. (20. 11. 2017)