Českem se šíří poplašná zpráva, že domácnosti přijdou o bezplatné televizní vysílání. Hlavním problémem tohoto výstražného sdělení je jeho účelovost a faktická nepravdivost. Bezplatné televizní vysílání v ČR neexistuje: každá domácnost musí platit koncesionářský poplatek České televizi. Navíc, dnešní digitální terestrické vysílání DVB-T, které je volně dostupné „ze vzduchu“, se v nejbližších téměř 4 letech nebude měnit…

Vyhrožovat proto v současné době koncem „bezplatného“ televizního vysílání může jen ten, kdo je na celé záležitosti ekonomicky zainteresován. Což je případ Českých Radiokomunikací.

Ty dostaly vládou slíbeno, že jim stát z veřejných zdrojů v plné míře uhradí vybudování infrastruktury pro novou digitální normu DVB-T2, na kterou má Česko přejít v roce 2021, kdy vláda přikáže vypnout dnešní typ digitálního vysílání DVB-T.

Přechod na normu DVB-T2 s sebou nese řadu sporných momentů, z nichž asi nejzásadnější je ten, že takové vysílání dnes téměř nikdo ani na nejmodernějších televizorech nedokáže přijímat.

Pravdou je, že mnoha domácnostem hrozí ukončení pozemního (volně dostupného, nikoliv však bezplatného) televizního vysílání. Objektivně, k ukončení pozemního televizního vysílání v Česku skutečně dojde: vláda a poslanci v diginovele deklarovali, že signál DVB-T má být „vypnut“ v roce 2021.

ČRa to vypnou

A samotné ukončení tohoto vysílání mají technicky provést České Radiokomunikace. Pokud tedy dnes České Radiokomunikace vyhrožují, že v Česku hrozí ukončení jednoho typu televizního vysílání, připomíná to rčení, v němž zloděj křičí: „Chyťte zloděje“.

Vždyť jsou to právě ČRa, kdo konec jednoho typu vysílání (DVB-T) velmi intenzivně připravují… Domácnostem v Česku tak skutečně hrozí, že v roce 2021 skončí dnes všeobecně přijímané vysílání v normě DVB-T a to z toho důvodu, že toto vysílání ČRa (z popudu vlády) vypnou…

Souběžně se však připravuje nový typ vysílání v „modernizované“ normě DVB-T2 (v rámci státní propagační kampaně je přechod na DVB-T2 bůhvíproč nazýván „2. digitální revolucí“; přitom se o žádnou revoluci nejedná, změna kódování nepřinese divákům technicky nic nového; o nejistých přínosech DVB-T2 čtěte ZDE).

Samotné České Radiokomunikace se již nějakou dobu chlubí, že novým signálem DVB-T2 pokrývají čím dál více lokalit s tím, že do jara 2018 chtějí mít pokryto plných 99 % území republiky! Z toho je evidentní, že pro pozemní televizní vysílání v normě DVB-T2 bude vše připraveno s obrovským předstihem, tedy mnohem dříve, než v roce 2021. Nehrozí tudíž sebemenší riziko z prodlení – jakékoliv strašení koncem vysílání je tedy bezpředmětné.

Zamýšlejí snad České Radiokomunikace vypnout dnešní síť DVB-T a současně nezprovoznit novou síť DVB-T2, kterou již delší dobu horečně a z vlastní vůle budují, třebaže ještě nebyl schválen příslušný zákon?

Ale to by přece znamenalo konec podnikatelské činnosti ČRa a současně i konec masivního odlivu tuzemských zisků jejich zahraničnímu majiteli do daňového ráje…

K tomu jistě nedojde. Jestliže tedy samotné ČRa šíří poplašnou zprávu o konci („bezplatného“, to ale neexistuje) pozemního digitálního vysílání, popírají tím sami sebe, respektive svoji vlastní kredibilitu.

Dobrovolný přechod na DVB-T2

Každá domácnost, která po vypnutí (nebo i před vypnutím) signálu DVB-T bude chtít přejít na vysílání DVB-T2, tak jistě bude moci, zcela dobrovolně a na základě vlastního uvážení, učinit.

Zde se však vynořuje první ALE.

Ti, kdo se rozhodnou zůstat u příjmu terestrického vysílání (nově v kódování DVB-T2), budou si muset zakoupit nový televizor (a nebo set-top box; o problému set-top boxů viz ZDE), což by všechny domácnosti v souhrnu vyšlo na zhruba 5 miliard korun (potřebné budou také nové či upravené antény); to však jen tehdy, pokud by se všechny domácnosti rozhodli pokračovat v příjmu DVB-T2 (pozemní TV vysílání dnes „konzumuje“ až 60 % domácností v ČR).

Vypnutím vysílání v normě DVB-T stát (poslanci a ČRa) fakticky nutí část veřejnosti (která je závislá na příjmu pozemního TV vysílání), aby investovala do nových technických zařízení:

• buď do nákupu nové televize (která dokáže přijímat DVB-T2);
• a nebo si lidé ponechají stávající televizory a zařídí si jiný způsob příjmu televizních stanic (kabelová TV, satelitní, internetová). To vše za vlastní peníze, bez státních dotací…

A právě zde tkví temné místo a kritický otazník celého přechodu na DVB-T2. Náklady celého přechodu chce vláda (a verze zákona schválená Poslaneckou sněmovnou) finančně kompenzovat v plné míře jen Českým Radiokomunikacím (a dalším 3 subjektům včetně ČT).

Vzniká absurdní situace. Domácnosti si dle současné úpravy mají vzniklý problém vyřešit za své peníze. Těm vláda ani poslanci neslíbili ani korunu.

Naopak, ČRa mají dostat několikasetmilionovou dotaci z veřejných zdrojů. Přitom, šíření digitálního pozemního signálu je enormně ziskovou činností a dá se předpokládat, že i vysílání v normě DVB-T2 bude ekonomicky profitabilní, neboť jde o standardní komerční činnost.

Masivní dotace pro šiřitele digitálního signálu se tedy jeví jako ne zrovna férové řešení problému, jenž vytvořil stát, respektive vlády tím, že chtějí televizní vysílání „vyhnat“ z určitých frekvencí, aby tyto frekvence mohly prodat (a přilepšit poloprázdným erárním kasám) mobilním operátorům.

Kompenzace pro domácnosti

V této situaci přichází Senát s návrhem, aby do příslušného zákona (diginovely) byla doplněna i finanční kompenzace pro domácnosti.

Podle návrhu senátorů by se jednalo o finanční příspěvek na „technologicky neutrální kompenzace nákladů určené pro diváky dotčené přechodem na standard pro šíření zemského digitálního televizního vysílání DVB-T2“.

Takový návrh je cestou k nastolení alespoň základní spravedlnosti, který má jedinou vadu a to, že v zákoně ponechává masivní dotace Český Radiokomunikacím a dalším soukromým firmám.

Radiokomunikacemi vzývaná „bezplatnost“ DVB-T2 (když si odmyslíme koncesionářské poplatky, které nepochybně do budoucna porostou) je přitom do budoucna velmi nejistá. Soukromí televizní provozovatelé totiž zamýšlejí vysílat prostřednictvím terestrické digitální sítě DVB-T2 své HD programy jen v zakódované, tedy placené podobě (o problému s příjmem kódovaných HD programů v DVB-T2 čtěte ZDE).

Nejférovějším řešením, jež nejvíce odpovídá požadavku evropské směrnice na technologickou neutralitu, by tedy bylo poskytovat finanční kompenzace z veřejných zdrojů jen divákům, nikoliv soukromým firmám na jejich byznys.

Diváci by se sami svobodně rozhodli, zda veřejný příspěvek použijí na ten či onen typ televizního vysílání. Ostatně, takový finanční příspěvek, který by domácnostem kompenzoval státem vynucenou technologickou změnu, není ve světě ničím výjimečným a bylo by jistě v silách České republiky jej zorganizovat a řádně vyplatit.

Peníze na to stát má – plánuje totiž vedle „malé domů“ (650 milionů Kč) šiřitelům digitálního signálu (ČRa, ČT + 2 další) vynaložit dalších 350 milionů na propagační kampaň, která má veřejnost přesvědčit, že postup státu (tzn., zadotovat nový byznys soukromým firmám; domácnosti přinutit k investicím ve výši 5 miliard Kč…) je správný…

Více o tématu čtěte zde:

DVB-T2: Senát chce divákům kompenzovat konec pozemního televizního DVB-T vysílání