Je nejvyšší čas začít se nadvládě cizí moci účinně bránit a naše postavení v Evropě zrovnoprávnit, aby se Česko mohlo vydat na samostatnou, suverénní cestu. Více než 45 let nadvlády komunismu a 13 let panování Bruselu v Česku snad úplně stačilo.

Evropská unie bude soudit a zřejmě i pokutovat Česko za nepřijímání migrantů. Šéf EK Juncker nás okřikuje a nutí k poslušnosti. Exprezident Klaus kvůli sankcím vyzval k odchodu z EU. Je proto nejvyšší čas se zamyslet, zda je nám bližší potupné poddanství vůči Bruselu, kompenzované eurodotacemi nebo ochrana posledních zbytků národní suverenity a hledání nové, nezávislé cesty.

Cyničtí a nikým nevolení eurobyrokraté, žijící v mikrosvětě a jištění skutečnými vůdci, jako je kancléřka Merkelová, se zjevně pokoušejí zasít zkázu a zárodky rozvratu rovnoměrně, do celé Unie…

Evropská komise se rozhodla zahájit s Českem, Polskem a Maďarskem řízení pro porušení unijní legislativy kvůli tomu, že tyto země nepřijímají migranty podle stanovených kvót. Brusel za to může Česku vyměřit pokutu ve výši až 270 milion korun. S tím, že další penále bude naskakovat za každý den, kdy Česko nebude plnit svoji „unijní povinnost“ přijímat cizince, kteří do Evropy proudí jak z Blízkého východu tak z Afriky…

Sluší se připomenout, že Česko v roce 2015 hlasovalo proti povinným kvótám na přerozdělování uprchlíků. Od té doby odmítá naplňovat nejen povinné kvóty, ale neplní ani dobrovolný závazek, který předtím ve věci přijímání běženců učinila.

Z celkového počtu přibližně 2 600 migrantů, které jsme měli převzít, jich zatím ČR přijala pouhých 12 (dvanáct)… Další už Česko přijímat nechce, řekla vláda. Blíží se volby a občané u nás muslimské migranty nechtějí.

Aby taky chtěli, když z vlastní zkušenosti již dobře znají důsledky vytváření ghett, v nichž mnoho spoluobčanů, kteří se sami sociálně vyloučili, přežívá ze sociálních dávek.

Nekalé úmysly EU

Proti úmyslu potrestat Česko mastnou pokutou se vyslovily snad všechny politické strany, včetně eurofilní sociální demokracie. Nejdál ve vzdoru vůči bruselské vrchnosti však zašel exprezident Václav Klaus, který protestoval proti „snaze trestat nás a přinutit nás k poslušnosti“.

Někdejší premiér a prezident, který před mnoha lety „podával přihlášku“ ke vstupu do EU, teď kritizoval naše postavení v Evropské unii a nekalé úmysly představitelů EU.

„Odmítáme záměr povinně dosídlovat území našeho státu cizinci. Odmítáme dopustit přeměnu naší země v multikulturní společnost nepřizpůsobivých komunit, jaké vidíme v současnosti ve Francii či Velké Británii. A to ještě nezmiňujeme s masovou migrací spojený dnes už téměř každodenní terorismus,“ uvedl Klaus v prohlášení svého institutu.

Česko by se podle Klause už nemělo dále nechávat „vydírat hrozbami ukončení evropských dotací“, protože je fakticky nepotřebujeme.Z toho podle exprezidenta plyne „jediný možný a současně jediný nutný závěr“.

„Nastal čas začít připravovat odchod naší země z Evropské unie. Je to jediná cesta, jak náš stát … udržet a zachránit“. (Celé prohlášení V. K. a IVK publikujeme níže).

Podvedená Evropa

Objevují se názory, že prý jsme se nepřijetím migrantů snažili Evropu podvést, ošvejkovat ji. Tedy že Česko nedodrželo něco, co schválilo…

To však není pravda. Nejde o to, že Česko nechce plnit něco, k čemu se zavázalo. Česko na příslušném oficiálním jednání odmítlo kvóty, tedy mechanismus na přerozdělování běženců do členských států. Což byl zcela korektní a správný postup vlády, která neměla a nemá k masivnímu přijímání muslimských migrantů na území ČR sebemenší politický mandát.

Jestli později jinou cestou, mimo systém eurokvót, připustila vláda přijímání migrantů na dobrovolné bázi, byla to velká chyba (plnou odpovědnost by za to měla přijmout zejména sociální demokracie, která ovládá křeslo premiéra a ministra zahraničí i vnitra).

Tak či tak, ani k dobrovolnému závazku (který však nemůže být právně vymahatelný) na přijímání a přesidlování uprchlických kontingentů do Česka neměla vláda mandát. Žádná z vládních stran ve volbách neslibovala masivně přijímat běžence z Afriky či Blízkého Východu.

Vymáhat nyní po české vládě masivní přijímání běženců a odvolávat se na závazky, je pomýlené a pofiderní.

Nemožní migranti 

Navíc, bez ohledu na (ne)platnost jakéhokoliv závazku, přijímání migrantů v Česku je dnes prakticky nemožné… Což dogmatická vrchnost v Bruselu nechce slyšet.

Žádní migranti až na pár jednotlivců do ČR nechtějí. Důvod je jasný: v Česku není ráj, zatímco o kus dál na západ ano. Sociální dávky jsou v Česku málo velkorysé ve srovnání s Německem a několika dalšími „sociálními velmocemi“.

Mimochodem, to samo o sobě je také důkazem toho, že se do Evropy valí především ekonomičtí běženci…

Jistě, situace se může časem změnit tak, že EU nařídí všem členským státům rozdávat migrantům stejně vysoké podpory, jaké vyplácejí v nejbohatších a „sociálně nejuvědomělejších“ státech. O tomto postupu se již nějakou dobu mluví, aniž by diskuse pokročila k realizaci.

Pokud by EU opravdu vynutila rozdávání „německých“ dávek v zemích, jako je Česko, pak by se i chudší země staly „rájem“ pro příchozí z jiných civilizací. Byl by to současně definitivní úder do zátylku odbojných členských států unie, neboť takový krok by vyvolal chaos, pnutí a postupný rozklad. Možná že právě o to Unii jde.

Ten, kdo by takový sociální diktát Bruselu přijal, ztratil by i ty nejposlednější zbytky suverenity. Kdo by odmítl, stal by se v EU vyvrhelem, s poněkud nejasnými důsledky.

Nový typ organismu

Což je jeden z mnoha europaradoxů: v normálním světě by ten, kdo by nebyl ochoten dodržovat pravidla spolku, svazu, asociace či instituce, byl odsud vyloučen.

Jenže, EU je organismus „nového typu“. V Unii platí úplně jiná, totalitou zavánějící pravidla, která lze zjednodušeně popsat zhruba takto:

„Nedodržuješ (byť zcela nesmyslná) pravidla? Donutíme tě, i kdybys nechtěl. To by tak hrálo, abychom ti dovolili odejít… Odsoudíme tě, pokutujeme tě, odebereme ti prémie (dotace) a zintegrujeme tě natolik, že už příště nebudeš moci odporovat!“.

Skutečným cílem EU není vyhánět členské státy z „unijního bratrského svazku“, ale naopak, ještě silněji všechny vazalské státy přikovat k bruselským okovům, důkladně a beze stopy je integrovat a postupně asimilovat do jednoho velkého, unifikovaného euronároda.

Ostatně, šéf EK Juncker to Česku v reakci na migrační revoltu vzkázal jasně. Když jeho slova budeme parafrázovat, tak zhruba takto: „Moji milí poddaní národové, musíte držet ústa a krok. A plnit vše, co vám přikážeme.“

Pořádek holt musí bejt a to i v EU… Samozřejmě, pod pojmem pořádek si musíme představit vůli nejsilnějších unijních států, jejichž elity ovládly evropský velín a tahají v něm za všechny páky.

Dotační cukr

Klasická bruselská mocenská strategie, tedy vládnutí metodou cukru (dotace) a biče (drastické pokuty za neposlušnost), dokáže účinně zasáhnout každého ekonomicky slabšího unijního disidenta.

„Neplníš direktivy? Nepřijímáš uprchlíky dle pětiletého centrálního plánu? Tak se rozluč s dotacemi. A ještě ti napaříme vysokou pokutu.“

Bohužel, vývoj v členských zemích, jako je ČR, dospěl již do značně pokročilého stádia dotační závislosti. Dotační droga, kterou distribuují dealeři z Bruselu, je natolik silná, že její výpadek dokáže natropit značné škody.

Jak ukazuje vývoj našeho státního rozpočtu (naposled v květnu, ještě za ministrování Andreje Babiše), když se proud dotací plynoucích do Česka ztenčí, rozpočet rázem (i v době slušného ekonomického růstu) propadá do značného deficitu.

A naopak, pokud dealeři pošlou do Česka mimořádně vysokou dodávku dotací, rozpočet může skočit do historického přebytku, jako se to shodou náhod povedlo opět onomu miliardáři, jenž u nás vládl státním financím.

Středobod: Eurodotace

Instrument zvaný eurodotace tak čím dál silněji ukazují svoji pravou podstatu. Jeho cílem není vyrovnávání životní úrovně mezi členskými státy (pokud by tento cíl fungoval, muselo by dnes Řecko být nejbohatším státem světa…), nýbrž vynucování nadvlády a vůle centra s využitím masivní propagandy, jejímž jsou eurodotace středobodem.

Pomocí finančních sankcí a dotací mohou bruselští drábové prosadit a vnutit cokoliv, zejména pak vůči těm členským zemím, které se potácejí v „dotačním absťáku“.

Odbourání drogy

Jak by tomuto nátlaku a plíživé porobě řízené unijními vládci měly členské státy, jako je Česko, vzdorovat?

Prvním krokem by mělo být odbourání oné nebezpečné etatistické drogy, tedy evropských dotací, jež Brusel netahá z kouzelného klobouku, nýbrž z kapes daňových poplatníků v rámci celé EU.

Česko by v reakci na migrační vydírání a hrozící pokuty mělo neprodleně ukončit veškeré platby do „společné“ bruselské kasy. A pochopitelně, mělo by také ukončit přijímání a distribuci eurodotační drogy na území ČR.

Historie prokazuje, že dobře existovat se dá i bez dotací. Ostatně, z těch u nás stejně většinou tyjí jen specifické a privilegované skupiny, nikoliv většina obyvatelstva.

Začasté se pak dotace sami stávají zdrojem problémů, jak dokazuje nepřehledný počet kauz týkajících se „závad“ při přerozdělování dotací (kamarádům).

Babišův pláč

Ano, největší příjemci dotací, jako je druhý nejbohatší Čech, Andrej Babiš, by kvůli vyschnutí eurodotací asi zaplakali. Většina občanů by však kapesníky vytahovat nemusela.

Příjmy státního rozpočtu ČR jsou i bez eurodotací monstrózní a přefouklé. Stačilo by „jen“ zredukovat rozsah a pravomoci státu, ořezat marnotratné výdaje na udržování expandujícího aparátu a skončit s uplácením voličských skupin.

Návykových eurodotací skutečně není potřeba. Ostatně, Česko – bez ohledu na „migrační vzpouru“ – nebude čistým příjemcem v rámci EU navěky. Nejdéle asi do roku 2020…

Současný vztah Česka k bruselské eurovládě bývá občas přirovnáván k nadvládě Moskvy v časech RVHP. Jistě, schematicky jde o velmi podobné mezinárodní aranžmá, v němž slabšímu státu reálně vládne cizí supermoc v té či oné podobě.

Mezistátní totalita

Dnešní vztah k EU a jejím „vládcům“ je ovšem mnohem rafinovanějším typem mezistátní totality. Sice v ní chybí tanky, ale princip zůstává stejný; nástroje a způsoby ovládání jsou přizpůsobeny historické zkušenosti a modernizovány do podmínek 21. století.

Brusel dnes navíc usiluje nikoliv pouze o udržení a posilování své moci, ale jde mu o totální sjednocení všech národů a vytvoření jediné, všemocné vlády, která bude rozhodovat nejenom o tom, kdo a v jakém počtu žije na vymezeném teritoriu unifikovaného kontinentu, nýbrž o každém sebemenším detailu života všech jedinců: pomazánkovým máslem počínaje a způsobem splachování na WC konče…

Tak daleko nezašla ani totalitní Moskva.

Je proto nejvyšší čas začít se nadvládě cizí moci účinně bránit a naše postavení v Evropě zrovnoprávnit tak, aby se Česko mohlo konečně vydat na samostatnou, suverénní cestu, jako již velmi rozumně učinila Velká Británie. Více než 45 let nadvlády Moskvy za pomoci místních komunistů a 13 let panování Bruselu v Česku snad úplně stačilo.

• Více o tématu například ZDE:

Juncker okřikl Česko: Musíte poslouchat, i když nesouhlasíte. Babiš hrozí odchodem z EU

Příloha:

Prohlášení Václava Klause a IVK k nepřijatelnému zacházení Evropské unie s Českou republikou

1. Zásadně a zcela rezolutně protestujeme proti rozhodnutí EU zahájit s Českou republikou řízení kvůli tzv. nerespektování přijímání migrantů na základě Bruselem nadiktovaných kvót. Protestujeme proti snaze trestat nás a přinutit nás k poslušnosti.

2. I těm, kteří to ještě nevěděli, ukázala tímto svým krokem Evropská komise, jaké je postavení České republiky v Evropské unii a jaké s námi její vrcholní představitelé mají úmysly.

3. Odmítáme pokračující bagatelizaci toho, co se právě teď, v úterý 13. června 2017, stalo. Jde o novou, dosud nevídanou věc. Odmítáme záměr povinně dosídlovat území našeho státu cizinci. Odmítáme dopustit přeměnu naší země v multikulturní společnost nepřizpůsobivých komunit, jaké vidíme v současnosti ve Francii či Velké Británii. A to ještě nezmiňujeme s masovou migrací spojený dnes už téměř každodenní terorismus.

4. Odmítáme argument, že musíme „být u toho“, že musíme „být přítomni“ rozhodování, že musíme být v tak zvaném „tvrdém jádru“ Unie. U rozhodovacích procesů v EU sice dnes jsme, ale my nerozhodujeme. Naše přítomnost nemá fakticky žádný význam. Náš hlas je ignorován. Nerozhoduje se podle nás. Rozhoduje se o nás.

5. Nenechme se vydírat hrozbami ukončení evropských dotací. Dotace nepotřebujeme a nechceme je. Odmítáme jak naše platby do Bruselu, tak dotace z Bruselu. Odmítáme zhoubnou, silou prosazovanou politiku EU jako celek.

6. Z toho všeho plyne jediný možný a současně jediný nutný závěr: nastal čas začít připravovat odchod naší země z Evropské unie. Je to jediná cesta, jak náš stát, který jsme zdědili od našich předků a který máme povinnost jako svébytnou entitu předat budoucím generacím, udržet a zachránit.

Václav Klaus a IVK, 13. června 2017.