Jako nejspolehlivější řešení situace by pro Sobotkovu stranu bylo odstranit Babiše a jeho hnutí z politické mapy ČR a čekat na zázrak v Evropské unii, v níž totální duumvirát Merkelová-Macron mávnutím proutku vyřeší všechny problémy.

Politickou mikrosférou v Česku rezonuje problém klesajících preferencí ČSSD a chabé předvolební vyhlídky této strany pod vedením Bohuslava Sobotky. Jako důvod poklesu je čím dál více označována osoba Bohuslava Sobotky. On samotný a další představitelé ČSSD uvádějí jako příčiny neschopnost „prodávat“ voličům své dosavadní vládní „úspěchy“ a špatnou komunikaci své jinak údajně zcela geniální politiky. Vyřešit to má nový volební program, který prý přinese spásu v podobě růstu popularity.

Je samozřejmě možné, že uvedené faktory poklesu preferencí jsou do jisté míry relevantní. Nelze vyloučit, že s novým koštětem v čele strany by tato metla a mátla veřejnost o něco málo úspěšněji, než v posledních měsících.

A pokud ne, z pohledu občana a daňového poplatníka by se svět nezbořil. Případný totální propad ČSSD pod hranici 5 % by pro Českou republiku nebyl katastrofou. Ba právě naopak. Na scéně by zůstala komunistická strana, která by jako přirozené a viditelné kondenzační jádro nejtvrdšího socialismu posbírala ultralevicové voliče.

Existují však zásadnější důvody toho, proč čím dál méně lidí v Česku preferuje sociální demokracii. Těmito důvody jsou fenomén Babiš a změny, které v posledních letech probíhají na pracovním trhu a ve společnosti vůbec.

ČSSD dělá svou levicovou, socialistickou politiku relativně stále „dobře“, tedy jistě ne hůř, než dříve, kdy se její preference pohybovaly v oblačných výškách.

Jenže, oproti oněm starým úspěšným dobám čas oponou pořádně trhnul. A na scénu přišel jiný „sekáč“, Andrej Babiš (& his company), který onu klasickou socialistickou násobilku (spočívající v co nejmasivnějších úplatcích sociálně slabším voličským skupinám) zvládá stejně dobře, jako klasičtí socialisté.

Jenže, tento úspěšný byznysmen ovládá nejenom poměrně silná média, ale i řadu dalších politických „dovedností“, jimiž dokáže získávat voliče. To Babiš vyloupil sociální demokracii, neboť veškeré „prodejné“ politické zboží, jež koaliční vláda prosadila, dokázal mistrně „prodat“ široké veřejnosti jako své vlastní dílo (a on jako ministr financí měl formálně prsty v každém rozdělování veřejných prostředků).

Babišův majstrštyk

To Babiš dokonal voličský majstrštyk v podobě zavedení vražedné elektronické kontroly tržeb podnikatelů. Tím zahrál levicovému publiku na tu nejlibozvučnější strunu závisti a třídní nenávisti vůči drobným podnikatelům, hospodským keťasům a podobně neoblíbeným viníkům všeho zlého.

V očích oklamaného levicového elektorátu jsou sliby stokorunového zvyšování minimální mzdy či sociálních dávek (od ČSSD) jen tuze nudným byrokratickým balastem oproti emocionálně vzrušujícímu a soustavnému trýznění podnikatelů, jež v podobě Babišovy EET bere jako spravedlivý trest pro ty, kdo si dovolili postavit se na vlastní nohy a vydělat pár korun navíc.

A všechno to škodolibé potěšení přinesl lidu obecnému neohrožený bojovník proti všem špatnostem světa, Andrej Babiš.
Kdyby se tento blanický rytíř třídní pomsty a politického marketingu nezjevil na politickém nebi, sociální demokracie by se zřejmě i nadále hřála na výsluní, bez ohledu na to, zda v čele této strany stojí nevýrazný pan Bohuslav nebo výrazný pan X.

Socialistům však prostě doba nepřeje.

Babiš v politice zůstává a nemíní odejít, i když se o to – nepopulární a zatracovaný – premiér Sobotka velmi odvážně pokusil.

Nezaměstnanost v zemi je prakticky na nule. Počet lidí na minimální mzdě je velmi omezený a navíc jde většinou o gastarbeitery, kteří stejně volit nemohou. Klasická socialistická manta vytrubovaná z Lidového domu je pro „dělnickou třídu“ čím dál méně atraktivní.

Dobří dělníci dnes v Česku neberou almužnu a nestojí s čepicí před Lidovým domem žebrajíce o milodary. Jejich platy, alespoň v lepších firmách a větších městech, se posouvají kamsi do střední příjmové úrovně.

Tato skupina nemá důvod dnes hořet láskou k Sobotkově straně, která na všechny jen trochu úspěšné, včetně svých historických voličů, vytáhla sekeru v podobě vyššího a progresivního zdanění.

Jistě, existuje stále skupina na státu závislých občanů, která by mohla mít blízko k ČSSD. Ta však je svou situací většinou frustrována natolik, že buď nevolí vůbec, a nebo dá raději přednost „skutečnému“ spasiteli, jako je například liliově čistý a extrémně viditelný Andrej Babiš.

Modré z nebe

Sobotkové a Zaorálkové se snaží přinášet zdarma a bezpracně spásu a modré z nebe občanům této země již poměrně dlouho. Za tuto dobu se jednak okoukali a jednak nepřinesli ani spásu ani modré z nebe. A už vůbec ne zadarmo.

Začíná scházet sebemenší důvod volit nezábavnou a šedivou stranu, která se den co den modlí k Bruselu a vzývá prohlubování integrace až za hrob navzdory tomu, že Brusel Česku nutí uprchlíky a celkově vede Unii od desíti k nule…

V očích mnoha znepokojených občanů jsou tuzemští sociální demokraté „zaprodanci Evropské unie“, jež sice na jedné straně „posílá“ Česku dotace (jež jsme si částečně zaplatili a z nichž nejvíce viditelně profitují ti „nejšikovnější“; třeba miliardář Andrej Babiš), ale na druhé straně nám nutí migranty a uvaluje sankce za jejich nepřijímání…

Lidé si zvykli na zdánlivé výhody plynoucí z členství v EU (volné cestování, obchod) a berou je jako samozřejmost. O to silněji jim vadí (mediálně zesilované) migrační dopady, jež bruselští vládci (k nimž se Sobotkové a Zaorálkové lísají jako ke svému božstvu) buď přímo způsobili (Merkelová), a nebo jim nedokázali čelit (Evropská komise).

Z tohoto pohledu sociálním demokratům může jen málo pomoci, když bude přeskupovat své lídry, vytvářet účelové triumviráty, šibovat funkcemi a šermovat s novým programem, jež slibuje ještě více přerozdělovat, ještě důkladněji uplácet voliče a ještě hlouběji se klanět eurobožstvu.

Čekání na zázrak

Jako nejspolehlivější řešení situace by pro Sobotkovu stranu bylo odstranit Babiše a jeho hnutí z politické mapy ČR a čekat na zázrak v Evropské unii, v níž totální duumvirát Merkelová-Macron mávnutím proutku vyřeší všechny problémy.

Ani jedno však není na obzoru.

Odstranit Babiše se Sobotka s Chovancem již pokusili, ale výsledek je rozpačitý. Babiš se sice odporoučel z vlády, z politiky však zatím nevycouval a v preferencích ještě posílil…

A zázraky se v reálném světě ani v EU nedějí.

Dá se očekávat, že pokud Andrej Babiš a jeho hnutí neprovedou něco zcela fatálního, čímž by enormní masu voličů od sebe odpudili, bude se sociální demokracie dál potápět v marasmu mlhavé nejistoty, zda vůbec překročí pětiprocentní klauzuli pro vstup do Poslanecké sněmovny.

Nepomůže jí ani svěcená, ani Brusel, natož vnitrostranické personální šachmaty…