Poslanec Stanjura: "...je pochybnost, zda ty kompenzace být mají. A Česká republika bude dokládat, že soukromé společnosti nejsou schopny z vlastních zdrojů a z vlastních rezerv ufinancovat."
Pochybnost nad uzákoněním státních dotací, respektive „finančních kompenzací“ pro České Radiokomunikace a další firmy v souvislosti s přechodem ČR na terestrické digitální vysílání v novém standardu DVB-T2 vyjádřil například poslanec ODS Zbyněk Stanjura, který žádal, aby se před schválením počkalo na to, zda s udělením této veřejné podpory pro ČRa vysloví souhlas EK. Ministr průmyslu Jiří Havlíček v reakci označil ODS za pokryteckou. Přinášíme celé vystoupení poslance Stanjury a ministra Havlíčka.
Poslanec Zbyněk Stanjura (ODS), vystoupení v Poslanecké sněmovně (24. 5. 2017) k diginovele a přechodu na DVB-T2:
Nejprve chci poděkovat panu premiérovi, že k tomuto návrhu zákona svolal politické jednání ještě před tím, než ten návrh odeslala vláda do Poslanecké sněmovny, a myslím, že i ti, kteří na té schůzce byli přítomní, mi potvrdí, že ten návrh na zrychlené projednání vzešel z mých úst. Tím chci dokumentovat, že nechceme nijak bránit rychlému projednání této novely zákona, nicméně už tehdy na tom jednání jsme kladli mnohé otázky, a bohužel jsme do dnes nedostali dobré odpovědi tak, aby ty naše pochybnosti a rizika tohoto návrhu byly rozptýleny.
A pak chci říct, že ten návrh se vlastně skládá ze dvou částí. Vzpomeňme si, v politickém boji to nejdřív bylo anoncováno, že to je zákon, který zlevní mobilní data, a i podle té dnešní debaty vidíte, že ta debata se soustředí na druhou digitalizaci. Bylo by to jednodušší, kdyby to byly dva samostatné body, ale už se stalo, už se s tím nějak vypořádáme.
Takže než se dostanu k té druhé digitalizaci, tak chci říct, že podpoříme jako smysluplné návrhy, které jdou ve prospěch klientů, např. pozměňovací návrh pana poslance Luzara podpoříme, abychom otočili ten vztah a abych, když zapomenu nebo nemám čas, nevyjednal jsem si novou smlouvu, aby nebyla automaticky prolongovaná. Stejně tak podpoříme návrh, aby ve veřejnoprávní televizi, pokud to jenom půjde s technickým a právním omezením, aby byly vysílány filmy v původním znění s titulky. To jsou určitě věci, které jdou správným směrem.
Teď se vrátím k té druhé digitalizaci a ta debata je tak trošku mimoběžná. V té debatě slučujeme dvě různé věci. Uvolnění kmitočtového pásma a přechod na druhou digitalizaci. Ono to spolu částečně souvisí, ale není úplná pravda, že to první si vynucuje to druhé.
Já jsem i poprvé, myslím v druhém čtení, byl u toho pan ministr, říkal ta prenotifikace. Ten proces byl zahájen v prosinci roku 2016, kolegyně a kolegové, a do teď, do dneška nebyla schopna Česká republika odpovědět na dotazy. Sama Česká republika si vyžádala, možná je to shoda okolností, že odpoví do 21. května, v okamžiku, kdy už jsme věděli, že bude po třetím čtení. A ty otázky jsou mimořádně závažné a o některých tady mluvil pan poslanec Pilný.
Trošku zapomínáme, a ti, kteří tak vášnivě obhajují tuto novelu, tak vlastně zapomínají zmínit ten fakt pro spotřebitele. Nucená výměna televizorů, nucená, ne přirozená. Přirozená je to, kdo se rozhodne, je to nějaké procento lidí, kteří si obnovují každý rok televizi. A samotné Ministerstvo průmyslu a obchodu ve svém podkladovém materiálu v důvodové správě odhaduje tyto náklady na pět miliard korun.
Všichni, kteří tady hřímají a říkají: My jsme pro to, aby to bylo bezplatně, tak trošku zapomínají říct, že k tomu ty naše domácnosti budou muset investovat mimo přirozenou výměnu televizoru pět miliard korun, a ptejme se, zda to opatření je sociálně citlivé nebo necitlivé, které domácnosti s tím budou mít větší finanční problém a které ne. Myslím, že ty odpovědi jsou poměrně jasné a nemusím si na otázky, které jsem pokládal já, sám odpovídat.
Technologický upgrade z vlastních zdrojů
Nebudu číst těch 17 dodatečných dotazů, které dostala Česká republika, všechny, jenom některé a hodně se to točí kolem těch případných kompenzací. Jedna, která mě zaujala: „Mohl byste, prosím, poskytnout doklady prokazující neschopnost soukromých společností financovat technologický upgrade ze svých vlastních zdrojů, které by dokazovaly selhání trhu?“
Jinými slovy, je pochybnost, zda ty kompenzace být mají. A Česká republika bude dokládat, že soukromé společnosti nejsou schopny z vlastních zdrojů a z vlastních rezerv ufinancovat. Škoda, že ty odpovědi nemáme k dispozici, na všechny otázky. Je to opravdu škoda.
Pan poslanec Pilný, pokud se nepletu, se ptal, co se stane, když ten zákon schválíme a notifikace nebude schválena. Myslím si, že vy, kteří ten zákon chcete podpořit, dáte do ruky silnou zbraň společnostem, které řeknou: Byl schválen zákon, v tom ty kompenzace byly uvedeny, nám je v zásadě jedno, jestli jste to v Bruselu notifikovali nebo ne, my jsme ty náklady podle platné legislativy uplatnili a je spravedlivé, aby je zaplatil stát.
Toto hrozí. Ať už to je formou arbitráží nebo soudních sporů. Toto reálně hrozí a já bych se chtěl pana ministra zeptat, jaký má připraven scénář, pokud ta varianta nastane. Já neříkám, že nastane, nebudeme to rozhodovat ani my, ani vláda, ani Sněmovna, ani Senát, bude to rozhodovat Evropská komise. Ano, můžeme být optimisté, řekneme, všechno nám schválí, není problém.
Chci připomenout rovněž velmi důležitý zákon, který jsme projednávali v této Poslanecké sněmovně, a to byl nový loterijní zákon. A vzpomeňme si, že jsme přerušili projednávání tohoto návrhu zákona ve druhém čtení a trpělivě několik měsíců jsme počkali na výsledek notifikace, která byla v zásadě pozitivní, nicméně některé podmínky jsme museli ještě v rámci druhého čtení načíst, ty se načetly a ten zákon byl schválen.
Tady najednou slýcháme dvě věty, které podle mě jdou proti sobě. Ministerstvo průmyslu, jeho čelní představitelé, říkají, nebojte se, bez notifikace nebude vyplacena žádná veřejná podpora. A já jim věřím, ono to ani jinak nejde. Ale současně, když navrhneme, abychom tuto podmínku dali do zákona, tak zcela nelogicky z mého pohledu je Ministerstvo průmyslu proti. Já tady postrádám logiku. Je to správně, ale v zákoně to mít nemusíme. Nebo nemáme, dokonce. A jsme proti tomu, abychom to měli v zákoně. To je ale zvláštní.
Neřešme konkurenční boj
Chtěl bych se zeptat pana ministra, protože já souhlasím s tím, že probíhá konkurenční boj. A každá z těch skupin hájí své obchodní zájmy. Já myslím, že to je legitimní, ale my bychom měli být od toho, abychom ten zápas nechali na nich. Abychom zákonem jednu skupinu neupřednostnili vůči druhé. Pak je to férový zápas, který probíhá, každá z těch skupin argumentuje svými obchodními zájmy resp. ty argumenty odpovídají (nesrozumitelné) zájmům a není na tom nic špatného. Jenom bychom neměli podlehnout tomu a v tom souboji my zákonem to rozhodnout a přidat se na jednu nebo druhou stranu. Oba přístupy, jen jedna nebo druhá strana, považuji za chybné.
Velmi častým argumentem je, že musíme zaplatit souběžné vysílání. Tak dejme tomu, že ten argument je správný. Já se chci zeptat, kdo prověřil, na základě čeho určil, jak dlouho bude souběžné vysílání. Je samozřejmě úplně něco jiného platit náklady za souběžné vysílání rok anebo čtyři. To mně přece každý přizná. Takže druhý konkrétní dotaz na pana ministra, od kdy vlastně vy budete kompenzovat náklady za souběžné vysílání, od kterého data, když máme koncové datum? A kdo prověřil, jestli by nestačila poloviční nebo třetinová doba na souběh a prověření technické připravenosti? Já za sebe říkám, že neznám odpověď, jestli čtyři roky jsou správné číslo.
Ale očekával bych, že to někdo prověří, je k tomu nějaká technická analýza. Vím, že to je poměrně složité čtení, ale každý klub si najde někoho, kdo je schopen i ty složité technické problémy prostudovat a říci, ano, myslím si, že ta doba souběhu je v pořádku, nebo myslím si, že je příliš dlouhá. Nebo nakonec může říct, zdá se mi, že je příliš krátká.
Mohlo to stát méně než 5 miliard
Vzhledem k těm dodatečným nákladům a vynuceným nákladům ze zákona pro domácnosti ve výši pět miliard se chci zeptat pana ministra, proč jsme nevyužili ten dvouletý odklad. Mluvíme o 30. 6. 2020, souběžně ve všech podkladových materiálech, že členské státy mohly požádat o odklad až do roku 2022. A je to úplně jednoduchá logika. Pokud bychom ode dneška na to měli pět let, tak ta přirozená výměna televizorů zasáhne víc domácností než když na to budeme mít tři roky. To znamená, vynucené náklady by nemusely být pět miliard a mohly by být nižší. Takže se chci zeptat, proč jsme toto nevyužili. Pokud ano, kdo byl proti, protože nemusím mít všechny informace.
Pak se chci zeptat pana ministra, určitě zná ten dopis s těmi 17 dotazy, jestli ty odpovědi jsou už připravené a proč je nemáme k dispozici. Pan ministr se tváří, jako by ten dopis neviděl, fakt nemám rád takové divadlo, já vám ho klidně předám, mám tu jednací číslo a jestli chcete, já to klidně na mikrofon přečtu, nechtěl jsem zdržovat. … (nesrozumitelné) já jsem nikdy neslyšel o žádném dopise.
Tak první. Bereme na vědomí, že maximální a minimální výše dosud nejsou stanoveny. Můžete však upřesnit podmínky pro udělení maximální výše subvence? Jaká je očekávaná maximální částka na jednoho příjemce? A teď bych mohl citovat, jestli jste prověřili, zda by to nemohly soukromé subjekty zafinancovat z vlastních zdrojů. Mluví se taky o tom bezplatném prodloužení licencí, o kterém mluvil některý z mých předchůdců. A nepřipadá mi korektní hlasovat před tím než Česká republika odpoví.
Nevím proč. Řekli jsme si, že je to priorita. Pan premiér, já jsem mu za to poděkoval, k tomu svolal politická jednání. Hospodářský výbor zcela mimořádně zasedl ještě před prvním čtením, aby to prodiskutoval. A naše ministerstvo napíše: Prosím vás, dejte nám odklad do konce června. Tak je to priorita? Dělá se na tom? Máme ty odpovědi hotové nebo nemáme? Mně to přijde divné. Když je to taková priorita a od prosince, dneska jsme 24. května a nebyli jsme schopni odpovědět na dotazy Evropské komise. Co tam dělají vaši lidi, pane ministře? Já nevím.
Riziko prohrané arbitráže
Rizika dodatečných nákladů pro domácnosti jsou vysoká. Dokonce jsou vysoká rizika i v tom, že stát právě díky této schválené (nesrozumitelné) bude muset kompenzovat náklady například v případě prohraných arbitráží nebo soudních sporů. A chtěl bych slyšet ujištění, že vláda pro tento scénář má řešení a jaké.
A potom jenom, abychom řekli: Budou kompenzace, ale občané to nezaplatí. To je hluboký omyl! Odkud se budou platit ty kompenzace? Ze státního rozpočtu. Z daní, které odvedou občané a firmy! To nejsou žádné nějaké virtuální vládní peníze. A jak se ptá Evropská komise, my ani nevíme, kolik bude maximální výše… Co ale víme, a to víme zcela jistě, že tu případnou kompenzaci zaplatí daňoví poplatníci.
Možná to neuvidí, jak říkal Marek Benda: Nebudou to mít u sebe na složence. Ale reálně si to zaplatí. Místo jiných výdajů státního rozpočtu bude tento. Tak neříkejme, že to je bez nákladů pro občany. Není to bez nákladů!
Počkejme na notifikaci
Myslím si, že je rozumné počkat na tu notifikaci. Pokud říkáte, že ne, berete na svá bedra rizika spojená s tím, že ta notifikace nedopadne dobře. Případně, že budeme muset novelizovat ten zákon. Já jsem uváděl příklad loterijního zákona, kdy jsme museli zapracovat nějaké drobné změny zákona. Neříkám, že byly zásadní, ale vzpomeňte si, pak se načítaly ve druhém čtení, pak je Poslanecká sněmovna schválila a nemuseli jsme ten zákon novelizovat. Tady to samozřejmě hrozí. A tu klíčovou otázku tady vznesl budoucí pan ministr financí. A tu bych tedy položil panu ministrovi jako poslední z mého vystoupení. Kam tak spěcháte, pane ministře, když žádné prodlení reálně nehrozí? Možná spěcháte k tomu, abyste již začal platit kompenzace za to duální nebo zkušební vysílání, jak to budeme nazývat.
(redakčně kráceno, mezititulky redakční)
Reakce ministra průmyslu a obchodu Jiřího Havlíčka (ČSSD): „ODS je pokrytecká“
… Mně to přijde ze strany poslanců ODS mimořádně pokrytecké, to, co tady říkají. Chtěl bych připomenout, že první přechod z analogového na digitální vysílání probíhal od roku 2008 do roku 2011, kdy byla u moci vláda pod vedením ODS. Postupujeme naprosto stejně, naprosto stejně, jakým způsobem postupovala vaše vláda.
Přijde mi proto jako mimořádně pokrytecké kritizovat zde tuto vládu, Ministerstvo průmyslu a obchodu, že neuvažuje, nebo kolik budou stát náklady domácností ohledně výměny televizí nebo set-top boxů. Totéž musely absolvovat domácnosti, když za vašich vlád docházelo k přechodu z analogového na digitální televizní vysílání. Je to totéž, naprosto totéž.
Pokud jde o otázku veřejné podpory, tuto věc řešíme po celou dobu s Úřadem na ochranu hospodářské soutěže, který odstup ministerstva nikdy v průběhu celého toho procesu nezpochybnil.
Společně také pracujeme na otázce prenotifikačního řízení. Ujišťuji vás, vážený pane poslanče, – prostřednictvím pana předsedajícího – že ten dokument, který máme odeslat Evropské komisi do konce tohoto týdne, je připraven. Zpracovávala se poměrně obsáhlá studie, která by reagovala na všechny ty otázky, které byly vzneseny.
Pokud jde o dobu souběhu, ptal jste se mne – vaším prostřednictvím, pane místopředsedo – , proč tak spěcháme. Spěcháme proto, aby ten zákon byl přijat co nejdříve, aby byla co nejdelší doba pro občany České republiky, aby se mohli té technologické změně, která přichází, přizpůsobit. Čím méně budou mít času, tím je to samozřejmě zatíží více, tím ten proces bude probíhat méně sociálně citlivým způsobem.
Takže to jsou některé věci, na které jsem považoval za nutné reagovat, a dovoluji si znovu apelovat a požádat Poslaneckou sněmovnu, aby tento zákon ve třetím čtení podpořila.
Doplňující vystoupení poslance Zbyňka Stanjury (ODS): „Ministr nezná rozdíl mezi analogovým a digitálním vysíláním?“
Já bych chtěl poukázat na styl otázek a styl odpovědí – věcné, konkrétní dotazy, a k tomu politická nálepka „vy jste pokrytci, dělali jste to stejně“.
Panu ministrovi musím říci, že je kvalitativní rozdíl mezi analogovým a digitálním vysíláním a změnou typu digitálního vysílání. A nevěřím tomu, že mu profesní znalosti dovolí říci, že změna z analogové televize na digitální je stejně významná a stejný krok dopředu, jako mezi první a druhou digitalizací.
Pokud ano, tak se tady můžete profesně znemožnit. Minimálně byste mohl říci, kolik programů mohli přijímat občané, když bylo analogové vysílání, jaký byl problém s kmitočty, a kolik mohou po první digitalizaci. Zkuste to jen odhadnout, já nevím, kolik těch programů je, nemám je všechny spočítané, protože nemám tolik času u té televize, ale určitě jich není 5 nebo 6, jako to bylo za analogového vysílání. Takže to srovnání skutečně kulhá.
Ale všimněte si, místo aby odpověděl na konkrétní dotazy, tak řekne „vy jste to v roce 2008, když jste vládli, dělali úplně stejně“. To není odpověď. Zaprvé jsem vám ukázal, a vy to moc dobře víte, že to bylo úplně jinak. Jinak jste zapomněl.
Bohužel jsme nevládli celé to období, není to pravda, to byste jako významný sociální demokrat měl vědět, byla tady dlouho úřednická vláda, zrušeny předčasné volby, nové volby, vy jste se chystali s Jiřím Paroubkem jak tady budete vládnout. Vy odvádíte pozornost od těch problémů. Já jsem se neptal, kdy si mají občané začít kupovat nové televizory, já jsem se ptal proč to není o dva roky později. To by bylo sociálně citlivější. Na to jste mi neodpověděl.
Přechod je moc dlouhý
Ale já jsem ptal na něco úplně jiného – jak dlouho jste připraven platit souběžné vysílání. Představujete si do roku 2020, nestačí dva roky? Já nevím, to byl normální dotaz. Ptal jsem se, jestli to někdo studuje a porovnával, a výsledkem že je, že to musí být 3,5 roku, protože jinak se to technicky nezvládne. Mně se tomu nechce věřit a pro všechny uživatele technologických vymožeností dnešního světa – promítněte si těch 3,5 roku, jak je to dlouhá doba a co se technologicky může změnit za 3,5 roku.
Vzpomeňte si, co my jsme používali před 3,5 roky, a nemluvím o devadesátých letech a jak ten vývoj jde dohromady. Takže vy jste odpověděl na úplně něco jiného a říkáte, že je sociálně citlivé nutit domácnosti, aby za 3,5 roku kupovaly nový televizor, když nemusí. To je celá věta.
Užil jste v první větě „sociálně citlivé“, a už jste neřekl částku a neřekl jste, že to dělat nemusí, že nechcete, aby to udělaly. Takže v tom byl ten dotaz. Já jsem se ptal a vy jste mi neodpověděl, jestli si občané mohou koupit už dneska nebo zítra televizi, které už jsou. To nevyčítám ani vám ani nikomu z vlády v roce 2014 a možná v roce 2015 už byly na trhu televizory, které jako svoji konkurenční výhodu uváděly, že až přijde druhá digitalizace, takže už nebude třeba jiný televizor.
Pak jste se rozhodli zvolit jiný formát – já uznávám, že je kvalitnější, o tom zase není technického sporu…??? Vy říkáte, že přechod z analogu na digitál je stejný jako teď, prostě není – a ti lidé prostě tomu uvěřili, a to není chyba ani vás ani vaše ani vlády, ale oni to budou muset dělat. Znova. Já myslím, že víte, o čem mluvím, a že mám pravdu. A nevyčítám to vám, jenom se ptám, kolik se toho ještě změní.
Jestli ten, kdo si to koupí letos v dobré víře, že to bude do roku 2020 v pořádku, protože já si chci koupit nový televizor, až ten starý přestane sloužit – možná že to bude zítra, možná že to bude za 5 let. Ale díky vám to budu muset koupit dřív. Je to pravda. Anebo budu muset přejít na jiný způsob příjmu televizního signálu a to říkáte že vy proti obchodním zájmům bojujete ???
Já jsem zklamaný, místo, abyste věcně odpovídal, bez politických útoků, včetně ocenění role pana premiéra, tak jediné, co máte, je – je to to samé, není to pravda, jaké je stanovisko vlády, také to není pravda, a vy jste pokrytci. Já ta silná slova nebudu používat, já prostě jenom zopakuji to, co je úplně jasné, že na ty otázky buď neznáte odpovědi, a nebo znáte a nechcete nám je říct, protože by nebyly příznivé pro to, co po nás chcete.
Nevím, který model je lepší, jestli za a) nebo za b), podle mne jsou oba špatné. A opravdu jsem myslel, že v rámci tohoto problému se budeme moci věnovat věcné diskusi, a nebudeme se tu označovat, že jsme pokrytci. A i kdyby ani já, ani vy, jste v roce 2008 u vlády nebyl. Tak mám vám vytahovat a teď vyjmenovat vaše politiky, kteří chybovali a váš předchůdce udělat tohle a tohle. Jak to souvisí s tímto návrhem zákona, s těmi riziky pro domácnosti, o kterých jsme mluvili? Nijak. Takže já to na rozdíl od vás dělat nebudu.
