Základní systémovou chybou bylo připustit vůbec vstup Andreje Babiše a jeho podivného, neprogramového a ryze marketingového projektu do vlády.
Daňová optimalizace podnikatelských aktivit ministra financí Andreje Babiše vedla v Česku až k demisi vlády. Premiér Bohuslav Sobotka se zachoval správně, když dluhopisovou bombu nechal explodovat a učinil fatální krok: poslal do demise celou vládu, jejíž součástí je i podnikatel, na kterého se provalilo jeho daňové pokrytectví. Vinu za Babiše a jeho počínání nese nejenom ministr financí, ale i samotný premiér.
Andrej Babiš před minulými volbami sám sebe pasoval na mravní a andělsky etickou superbytost, která se „obětovala“ vstoupit do politiky, aby v ní beze zbytku a dočista vycídila veškeré Augiášovy chlévy…
Jenže se ukázalo, že největšího kostlivce ve skříni má právě samotný Babiš. Spektakulární nákup nedaněných korunových dluhopisů v závratné hodnotě měl zjevně jediný cíl a to zredukovat si svoje (v případě miliardáře a jeho megafirmy jistě nemalé) daňové výdaje.
Ostatně, Babiš sám v posledních dnech na veřejnosti otevřeně hovořil o tom, že se nikomu nechce platit vysoké daně, čímž chtěl ospravedlnit umělé zařízené snížení své daňové povinnosti nákupem jednokorunových (!) dluhopisů.
Nejde zde vůbec o to kritizovat tuto finanční operaci. Babiš má pravdu v tom, že odvádět státu vysoké daně není činnost, která by poplatníky činila šťastnými. A to zejména k přihlédnutím k tomu, jakým způsobem (plýtvavým, neúčelným, budoucnost prožírajícím) s vybranými daněmi stát nakládá a jak destruktivně se vůči podnikatelům (s výjimkou těch, které dotuje) chová …
Jenže, pokud někdo provádí masivní daňové optimalizace s jednoznačným cílem uměle a poněkud krkolomně (třebaže zřejmě legálně) snížit daňovou sumu odváděnou státu, nemůže si pak osobovat sebemenší právo či morální nárok na boj s jinými „daňovými hříšníky“. Natož s občany, jejichž daňové prohřešky jsou ryze hypotetické a virtuální.
Jako v případě hostinských a dalších drobných podnikatelů.
Premiér Sobotka má pravdu, když při oznámení demise poukázal právě na tento nepřijatelný rozpor. Uvedl, že vláda nemůže honit hostinské kvůli každé koruně a zároveň lidem jako je šéf ANO dovolit provádění finančních operací, jako byl Babišův nákup jednokorunových dluhopisů.
Ano, tento přístup Andreje Babiše přinejmenším velmi silně zaváněl pokrytectvím. Zjednodušeně řečeno, Babiš si nejdříve na maximum zoptimalizoval své daňové povinnosti a poté zahájil „celonárodní“ boj proti daňovým únikům namířený proti široké podnikatelské veřejnosti…
Babišem prosazené (a Sobotkovou vládou loajálně schválené) matrixové nástroje typu EET zanechají ve společnosti ránu, z níž se tato země bude ještě dlouho vzpamatovávat. A možná, že se z ní už nikdy nevzpamatuje, protože přítomnost úkazu jménem Babiš v politice může být věčná…
Nejbizarnější, ale vlastně i nepřekvapivé je, že krajně rozporuplný Babišův přístup ke svým a k cizím daním nikterak nesnížil popularitu jeho a jím centrálně řízeného hnutí ANO…
Inu, veřejnost v tuzemsku tradičně ráda sleduje, když boháč – šoumen ve službách státu bere chudým (drobným podnikatelům), aby ještě více pomohl těm bohatým.
Z pohledu tragičnosti a farizejského odéru kauzy nákupu jednokorunových dluhopisů je celkem jedno, jestli by z vlády odešel nebo byl vyhozen ministr Babiš, a nebo demisi podala vláda jako celek.
Babiš se nyní tak či tak pasuje do role mučedníka a neviňátka, jenž nocí i dnem pro blaho země a bližního svého obětuje první i poslední.
Lze jenom sotva předpokládat, že by premiérův překvapivý tah s demisí celé vlády mohl podstatněji ovlivnit předvolební preference (jež Babiše pasují do role politického triumfátora), ať už se budou volby konat v termínu řádném či předčasně. Svou roli nebude hrát ani to, zda Sobotkova vláda v demisi dovládne až do konce a nebo ji nakrátko a provizorně vystřídá úřednická vláda Miloše Zemana.
Základní systémovou chybou totiž bylo připustit vstup Andreje Babiše a jeho podivného, neprogramového a ryze marketingového projektu do vlády.
