Občanská demokratická strana nedávno představila svůj volební program. To je samo o sobě pozitivní zjištění, neboť jde o materiál konzistentní a v řadě oblastí i poměrně konkrétní. Celkově by se dal program ODS charakterizovat jako „mírný pokrok v mezích zákona“, z něhož je patrná snaha se příliš nevyhraňovat a případný reformní apetit držet na uzdě tak, aby strana vytvářela potenciál co nejširší volitelnosti.
ODS vznikala začátkem 90. let jako revoluční strana, která pod vedením Václava Klause zachránila zemi před destruktivní „třetí cestou“ socialismu s lidskou tváří, kterou prosazovala část OF a následně OH.
V kontrastu s tím je dnešní ODS stranou programově veskrze nerevoluční. Je stranou mírného pokroku v mezích zákona a celkové přijatelnosti.
V řadě oblastí (viz tabulky pod článkem s detailním rozborem některých programových bodů) její návrhy směřují k obnovení některých relativních svobod a to zejména v oblasti podnikání.
Pravdou je, že jde většinou o návrhy navracející společnost do stavu předbabišovského, který se ovšem sám o sobě nevyznačoval přílišnou svobodou…
Objektivně vzato by plná realizace programu ODS přinesla – ve srovnání s dneškem – pozitivní a v mnoha ohledech žádoucí změny.
Samozřejmě, s něčím takovým nelze počítat, neboť ODS téměř jistě nadcházející volby nevyhraje a ani její případné koaliční vládní angažmá nedává naději na uplatnění větší části navrhovaných změn.
Neradikální strana moderních regulací
V úvodním programovém slovu předsedy strany Petra Fialy se ODS snaží vytvářet dojem, že program ODS je radikální.
Není a to ani náhodou. ODS v programu potvrzuje, že realita všedních dnů stranu z pozice někdejší prokapitalistické avantgardy na čele peletonu odvála kamsi do závětří etatismu, jehož základním nástrojem jsou modernizované regulace a „lepší“ dotace všeho druhu.
V podání ODS jde o snahu o regulace změkčené a s lidskou tváří. Strana v programu naznačuje snahu o kosmetickou vysprávku přeregulovaného a přebyrokratizovaného systému. Dalo by se říci, že v podání ODS by šlo o méně přísné regulace, které by navíc díky moderní technice dopadaly na občan uživatelsky přívětivěji.
Regulace však zůstávají regulacemi a dotační přerozdělování zůstane dotacemi, i kdyby řízení převzal sbor andělů, což navíc asi ani nebude případ ODS.
Faktem však také je, že mírnější regulace bolí občana a podnikatele méně, než regulace směřující k absolutnu, jako je tomu dnes pod vládou současné socialistické agrokoalice.
Citát z volebního programu ODS:
„Členství v EU je geopoliticky i ekonomicky jedinou realistickou možností, jak ukotvit naši exportně orientovanou zemi v politickém i ekonomickém prostředí evropského kontinentu.
Probruselský konzervatismus
Zásadním a nepochopitelným negativem kdysi tak vizionářské ODS je zatvrzelý „konzervatismus“ v otázce EU. I když je téměř každému soudnému pozorovateli zřejmé, že EU je z principu nereformovatelná a že míří mílovými skoky k tuhé unifikaci a neomezené vládě Bruselu nad celým dobitým územím, ODS alespoň navenek stále programově setrvává v mýtické víře v reformovatelnost Evropské unie.
Pokud by se někdy tohoto euromýtu zbavila, mohla by se pro řadu voličů stát silnou alternativou jednak ke stranám současné vládní koalice, ale i vůči mnohým opozičním či na pohled programově odvážnějším politickým stranám.
Pozitivní „pro-svobodné“ (dle názoru autora) body volebního programu ODS: |
ZAVÉST: |
|
ZRUŠIT: |
|
PROSADIT: |
|
„Plácnutí do vody“, polovičaté návrhy a utopie: | |
Programový bod | Poznámky autora komentáře |
Zrušit zbytečné národní dotace | Jenže kdo určí, které dotace jsou zbytečné? Úředníci? Proč ODS nepostupuje systematicky a nepožaduje zrušení všech dotací? Tento bod znamená, že ODS považuje dotace za veskrze správný nástroj, se kterým je jen nutné zacházet lépe, než činily předchozí vlády… |
Prosadit skutečnou pravomoc národních parlamentů kontrolovat a případně zablokovat návrhy evropských regulací a na vlastní návrh zrušit již platné nadbytečné normy a opatření, což zvýší demokratickou kontrolu EU | To je utopická snaha o přátelské a reformní vyčlenění se Česka z EU; přičemž ODS paradoxně považuje EU za jedinou možnou variantu existence ČR… |
Prosadit rovnoprávné postavení členů a nečlenů eurozóny, aby státy platící eurem neměly v EU větší práva než státy s vlastní měnou | Utopické plácnutí do vody… Vůdčí mocnosti EU takto disidentskou myšlenku nepřipustí k diskusi… |
Prosadit možnost států dobrovolně zvolit míru další integrace v jednotlivých oblastech (flexibilní integrace) | ODS zde (a v předchozím bodě) vychází z mýtické a mylné představy o tom, že ČR je samostatným státem, který může v rámci EU o čemkoliv rozhodovat… |
Zavést pravidelné přezkoumání účelnosti a efektivity zákonů a vyhlášek nejpozději po pěti letech od jejich zavedení. Snížení počtu přijímaných zákonů a zvýšení jejich kvality | Parlament přece již dnes soustavně koriguje starší legislativu: jako na běžícím pásu a velmi komplikovaně novelizuje novelizace novelizací… Tyto body mohla ODS samostatně – například nepřijímáním nových zákonů – realizovat od roku 1992 do dnes, ale místo toho se podílela na excesivní velkovýrobě legislativy… |
Sociální dávky podmínit prací | To nedává logiku: pokud lidé mohou pracovat, pak by měli pracovat a na živobytí si vydělávat prací, nikoliv sociálními dávkami. ODS zde pět přejímá myšlenku paternalistického státu, který občany vychovává k pracovitosti formou sociálních pobídek… Ale jak k tomu přijdou ti, kteří pracují i bez státních pobídek? |
Zrušit některá ustanovení zákoníku práce, která přehnaně zasahují do smluvní volnosti mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem | Z toho by plynulo, že zasahování do smluvní volnosti je podle ODS v pořádku až na ty nejkřiklavější excesy… ODS slibuje, že právě ona najde tu správnou míru zasahování do svobodného vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem… Ale pokud o vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem může jakkoliv rozhodovat stát (či ODS), pak fakticky nejde o smluvní volnost. ODS by tedy měla konstatovat, že nechce skutečnou smluvní volnost, ale chce smluvní vztah regulovaný paternalistickým státem, který je moudřejší než obě smluvní strany… |
Vybrané etatistické a populistické (dle názoru autora) body programu ODS: | |
Programový bod | Poznámky autora komentáře |
Průměrný plat učitele minimálně 35 000,– Kč | Proč právě 35 tisíc? Jde o nějakou Fakticky znamená plošné zvýšení platů všem bez rozdílu kvality. Vyvolává otázku, zda cílem státního školství je sociální zabezpečení učitelů nebo kvalitní výuka pro žáky. Neexistuje přímá úměra mezi platem učitelů a jejich kvalitou, respektive účelností a přínosností výuky – tu by totiž dokázal zajistit jen trh ve školství, respektive svobodné školství, v němž bude rozhodovat nabídka a poptávka, nikoliv pár „geniálních“ politiků a úředníků ministerstva školství. |
Kontraktové financování vysokých škol vázané na nový systém akreditací a společenskou potřebu nabízených studijních programů | Jenže, co je společenská potřeba? Kdo ji určí? Úředníci MŠMT? Kdo z úředníků či politiků spolehlivě ví, jaká bude potřeba / poptávka trhu po pracovní síle za 5 – 10 let? Státní školství je sice „zdarma“, ale negativní stránkou toho je fakt, že stát rozhodne o tom, kdo, co, kdy, kde a jak se bude učit… |
Několikastupňový model sociálního bydlení | ODS se v tomto bodě prezentuje jako modernizovaná ČSSD, neboť také využívat budovat paternalistický stát, který koná všeobecné dobro jako univerzálního sociální zaopatřovatel vybraných skupin obyvatelstva… |
Navázání vyplácení některých sociálních dávek na plnění základních rodičovských povinností, případně i dalších závazků
|
Kdo spolehlivě určí, že rodiče řádně plní povinnosti? Proč se mají někomu vyplácet sociální dávky za to, že dítě posílá do školy, tedy za něco, co je zákonnou povinností každého občana ČR? Proč má být někdo za dodržování zákona odměňován? Standardem je opačný postup: represe za nedodržování zákona |
Stabilizaci financování veřejné služby v kultuře prostřednictvím dlouhodobě stanoveného příspěvku kulturním institucím a navyšování prostředků na kulturu až na 1 % z celkové výše státního rozpočtu | Kultura jako oblast státního zájmu a státního řízení – jen stát ví, že pro dosažení státního zájmu v kultuře a zajištění státní veřejné kulturní služby je potřeba právě 1 % rozpočtu … srdce sociálního inženýra musí plesat… |
Prosadit dostupnost praktických lékařů, pediatrů a zubařů pro pacienty na celém území republiky… Podporovat řízenou konkurenci poskytovatelů | “Moudří“ a vševědoucí úředníci a politici se o administrativní řízení úřadu zvaného „zdravotnictví ČR“ pokoušejí již 2 dekády s výsledkem krajně neuspokojivým; ODS zde buď setrvává v etatistickém bludu o tom, že zdravotnictví je úřad, který lze lépe řídit (a v němž úředník ví, kolik ten který občan na kterém místě potřebuje služeb, a nebo chápe situaci (a tedy ví, že skutečné služby dle poptávky zákazníků-pacientů může zajistit jen trh, nikoliv ministerský úředník škrtem pera) a populisticky slibuje nesplnitelné, přičemž o zavádění tržních principů do zdravotnictví se ODS v programu nezmiňuje. Řízená konkurence je výraz, který jakoby vypadl z učebnic Třetí cesty a socialismu s lidskou tváří… |