Bezplatné televizní vysílání, na které se odvolávají České Radiokomunikace při obhajobě svých dotací, je mýtická fikce.
Televizní vysílání bylo v Česku vždy politikum non plus ultra. Zcela novou dimenzi však spor o televizní vysílání pro masového diváka začíná nabírat právě v těchto dnech. Ano, jde o celostátní přechod na nový typ pozemního digitálního vysílání DVB-T2 a o státní dotace pro ty, kdo budou takové vysílání zajišťovat. Tedy fakticky o dominantní České Radiokomunikace.
Právě České Radiokomunikace se v posledních dnech pasovaly do pozice bojovníka za bezplatné televizní vysílání a do role obhájce zájmů televizního diváka v Česku.
Ve skutečnosti ovšem bojují hlavně o vlastní zájem spočívající v získání nemalé státní dotace, kterou mají dostat za přebudování své infrastruktury tak, aby mohla vysílat signál v novém standardu DVB-T2 (Digital Video Broadcasting- Terrestrial, digitální televizní vysílání šířené pozemními vysílači).
Odhlédněme od technické stránky věci a faktu, že si domácnosti (pokud chtějí zůstat u příjmu pozemního digitálního vysílání) budou nuceny zakoupit nové televizory a nebo alespoň nové set-top boxy, což národ vyjde celkem na 5 miliard korun.
Jistě, v případě domácnosti jde o jednorázový výdaj, který v případě zakoupení set-top boxu není nákladově zničující.
Jenže, kdo by si chtěl obývák zaplevelovat nevzhlednými černými krabičkami? Zapomíná se také na to, že domácnosti mají dnes běžně více televizorů. Zakoupit 2 až 3 nové televizory je podstatný zásah do rodinného rozpočtu.
A ani nákup 2-3 nových set-top boxů není pro běžnou domácnost zanedbatelnou položkou. Zvláště když bude nutné investovat i do úpravy či pořízení nového anténního systému.
Mýtická bezplatnost
Fatální nově nastolenou otázkou je však údajná bezplatnost televizního vysílání v síti DVB-T2. ČRa v reakci na kritiku zahájily pod heslem „vracíme úder satelitářům“ totální mediální válku na obhajobu svých obchodních zájmů. A začaly přitom mávat transparentem „obhajoby bezplatného televizního vysílání“ v terestrické digitální síti DVB-T2, kterou v Česku budují. A na kterou mají dostat mnohasetmilionovou dotaci.
Ale začněme od podstaty. Bezplatné televizní vysílání v Česku neexistuje. Každá domácnost musí platit nemalou televizní daň, kamuflovanou pod názvem „koncesionářský poplatek“ České televizi (obdobná situace je u rozhlasu, ale od toho pro zjednodušení tématiky nyní abstrahujme).
České Radiokomunikace, jež všechny argumenty svých oponentů označily za mýty, se sami stávají šiřitelem největšího mýtu, tedy bezplatnosti televizního vysílání.
Jak bylo uvedeno, domácnosti platí „televizní daň“ České televizi a provozovatelé televizních stanic platí Českým Radiokomunikacím za to, že v „éteru“ šíří programový obsah TV stanic divákům.
Domácnosti z tohoto „éteru“ přijímají digitální signál (šířený Českými Radiokomunikacemi za peníze od provozovatelů TV stanic) prozatím zdarma. V dnešní síti DVB-T jej ovšem přijímají zdarma v poměrně nízké kvalitě, neboť ve formátu HD dodává signál divákům jen ČT (ale tu si lidé platí v povinných koncesionářských poplatcích).
V postupně spouštěné síti DVB-T2 zatím HD stanice nejsou vůbec. A pokud budou, nelze vyloučit, že budou zpoplatněny.
To ovšem ČRa v argumentaci opomíjejí a fakticky tím samy popírají své vlastní argumenty.
Ve své prezentaci, ve které se snaží vyvracet údajné mýty, Radiokomunikace fakticky potvrzují (přehlédněme, že ve formulaci, která je sebepotvrzující a tedy nic nedokazující), že „bezplatnost“ terestrického digi vysílání v nové normě DVB-T2 je jen krátkodobá, tedy dočasná:
„Přechod na DVB-T2 (je) nutný k zajištění: Bezplatného TV příjmu pro 60 % domácností během přechodu na DVB-T2“ (zdroj: ČRa, prezentace z 5. 4. 2017).
Argument o “bezplatnosti“ budoucího digitálního terestrického vysílání je od ČRa značně účelový, jelikož bude platit jen po přechodovou dobu (a přechodovou síť), během které ČRa stihnou od státu vyinkasovat velkorysou dotaci (vláda v materiálech uvádí, že má pokrýt veškeré náklady), jež bude krýt investice vynaložené na vybudování infrastruktury pro vysílání ve standardu DVB-T2.
Co bude potom, ČRa zamlčují. Z pohledu ČRa to však už bude jedno. Dotaci budou mít na kontě a svou novou vysílací síť DVB-T2 (na jejímž vybudování se podíleli obyvatelé skrze veřejné rozpočty) budou komerčně prodávat televizním stanicím, tedy provozovatelům TV stanic.
Zpoplatněné vysílání
Jenže TV (a jiné) vysílání v nové síti DVB-T2 může být zpoplatněné, což ani ČRa nevylučují. Uvádějí například, že „je třeba říci, že záleží na samotných televizních stanicích, zda budou chtít v pozemních sítích svůj signál kódovat a příjem pro diváky zpoplatnit. Vážně o tom uvažuje televize Nova, spekuluje se i o Primě“.
Kde je tedy ona mýtická „bezplatnost“ DVB-T2 sítě patřící Českým Radiokomunikacím?
Argumentace ČRa je v tomto plná rozporů. Na jedné straně ČRa tvrdí, že pokud by Česko nepřešlo na nový typ vysílání DVB-T2, hrozila by zde „destrukce bezplatné platformy“ (tedy omezení či ukončení „bezplatného“ pozemního digitálního vysílání).
Hned vedle však uvádějí, že „zpoplatnění je obchodním rozhodnutím TV stanic, které nemá nic společného s technologickým standardem“ (tedy s tím, zda se vysílá v DVB-T či v DVB-T2, pozn. autora).
Z výše uvedeného je patrné, že ona Radiokomunikacemi vytrubovaná „bezplatnost“ pozemního digitálního vysílání v novém standardu DVB-T2 je čistě hypotetická, tedy mýtická.
Tak či tak, veškerá aktivita ČRa na podporu DVB-T2 evidentně není směřována k cíli dosáhnout co největšího blaha pro diváckou veřejnost. Ani náhodou není určena k zajištění bezplatnosti pozemního vysílání.
ČRa jsou komerční subjekt, jehož cílem je maximalizace zisků. Toho lze optimálně dosáhnout získáním snové státní dotace, jelikož to jsou peníze fakticky spadlé z nebe, získané bez ekonomické podstaty či přičinění. Dotace nejsou prostředky získané dobrovolně od zákazníků za čerpání kvalitní služby. Jsou to peníze vytažené z kapes poplatníků, jež vláda přiklepne tomu, koho si (z těch či oněch důvodů) vybere.
ČRa: Zisky z jiné dimenze
Snaha ČRa o vybojování masivní dotace je však dvojnásob pozoruhodná v situaci, kdy ČRa již dnes – díky dominantnímu postavení na trhu (ovládají veškerou pozemní vysílací infrastrukturu) – generují zisky doslova z jiné dimenze.
Za finanční rok 2015/2016 dosáhly ČRa zisku před zdaněním, úroky a odpisy ve výši 1 032 mil. Kč při tržbách 2 008 mil. Kč. Dá se tedy říci, že z každé desetikoruny tržeb generují ČRa hrubý zisk ve výši pětikoruny.
To jsou mimořádné výsledky, jež odpovídají zřejmě deformovaným poměrům relevantního „tržního“ (?) segmentu. Je proto bizarní, aby poplatník (přesněji řečeno: politik) z veřejných zdrojů dotoval ryze komerční hospodaření megaúspěšné soukromé firmy, která dlouhodobě těží z exkluzivních podmínek na (ne)trhu.
Chceme placené stanice
Nikoho asi nepřekvapí, že ČRa před pár lety nevolaly po dotacích, ale naopak prezentovaly nutnost zavádění placených televizních stanic v Česku.
Citujme například z výroční zprávy ČRa roku 2011, v níž předseda představenstva prohlašuje:
„Našim hlavním cílem v příštích letech je díky novým technologiím jako DVB-T2 a DAB rozvíjet pozemní televizní a rozhlasové vysílání a umožnit zavedení nových služeb jako je například televizní vysílání ve vysokém rozlišení, placená televize nebo digitální rozhlasové vysílání“.
Cílem ČRa tedy nebylo zachování „bezplatné platformy“, nýbrž rozvoj placeného televizní vysílání v síti DVB-T2.
Ve stejné výroční zprávě Radiokomunikace uvádějí, že jejich dlouhodobým záměrem je „zahájit postupný a přirozený přechod ze systému DVB-T na DVB-T2…“
Je očividné, že v té době ještě počítaly s komerčním přechodem na přirozené, tj. čistě tržní bázi, tedy bez pomocné ruky veřejných dotací.
Kde je možnost, tam jsou dotace
Jenže dnes je vše jinak. Na obzoru se objevila možnost dotací a Radiokomunikace rázem obhajují dotace jako podmínku pro zachování „bezplatného TV vysílání“ pro masového diváka (přičemž, jak jsme ukázali výše, bezplatné pozemní TV vysílání je mýtus a účelová fikce).
Čas bruselskou oponou trhnul a obhájci přechodu na vysílací systém DVB-T2 rázem hovoří o vládami vynuceném kroku a oprávněnosti finančních kompenzací pro ČRa.
A samotné Radiokomunikace se vedle směrnice europarlamentu (o tom více ZDE) odvolávají dokonce na celosvětové rozhodnutí o uvolnění TV pásma 700 MHz pro mobilní služby. Zřejmě proto, aby se natažená ruka ke státní kase jevila jako důvěryhodnější…
Aleš Malibert, nezávislý analytik
(titulek a mezititulky redakční)
Více o tématu čtěte ZDE:
