Premiér Sobotka podepisuje Římskou deklaraci, která na věčné časy zakotvuje jednotu EU. I ve vztahu k brexitující Británii tak Sobotka hájí zájmy šéfů EU, nikoliv zájmy ČR.

Velká Británie zahájila odchod z EU a český premiér Bohuslav Sobotka reagoval oznámením o zahájení boje za práva občanů Česka ve Spojeném království. Tento „revoluční“ boj českého premiéra za práva našich občanů však může přinést absolutně kontraproduktivní výsledky a v důsledku tak silně poškodit ekonomické zájmy České republiky.

Jako třeba ve zdravotnictví. Británie se dlouhodobě potýká s nedostatkem zdravotnického personálu. A v kontextu snah britské vlády omezovat příliv zahraničních pracovníků z EU se již také objevují kritické hlasy o nepříjemných dopadech na britské zdravotnictví.

Hrozí, že vláda Theresy Mayové v rámci vystoupení země z EU omezí příchod kvalifikovaných sester ze zahraniční právě v okamžiku, kdy britské zdravotnictví čelí extrémnímu nedostatku zdravotnického personálu.

Jistě, to jsou problémy Británie, které si země jednak zavinila sama a s nimiž si jistě také nějak poradí.

Pro nás je však stěžejní zdravotnictví v České republice, jehož problémy mají překvapivou podobnost s Británií a spojitost s brexitem. Nedostatek zdravotnického personálu je totiž také chronickým problémem Česka.

Předznamenejme ale nejdříve několik zajímavých údajů.

Sestry mizí do/ze světa

Britské Timesy například uvedly, že za poslední měsíce roku 2015 přišlo do Británie pracovat 797 zdravotních sester. Za poslední čtyři měsíce roku 2016 však příchod zdravotnic z EU do Británie klesl na pouhých 194 osob.

Dá se tedy učinit jednoznačný závěr, že nejistota spojená s Brexitem (referendum proběhlo v červnu 2016) vedlo k podstatnému omezení příchodu zdravotnických pracovníků z EU do Británie.

Tedy, z pohledu Británie a v kontextu tamního zdravotnictví měl brexit (přesněji řečeno, rozhodnutí o budoucím brexitu) negativní dopady. Naopak, z pohledu například Česka měl (či mohl by mít) brexit pozitivní dopad, jelikož u nás tolik postrádané zdravotní sestry „neutekly“ do Británie, ale zůstaly doma.

Český premiér Sobotka sice uvedl, že naší brexitovou prioritou je udržení obchodních vztahů tak, aby nebyl ohrožen export a pracovní místa v ČR. Současně však pohrozil, že Česká republika bude při vyjednáváních o odchodu Velké Británie z Evropské unie hájit práva svých občanů žijících a pracujících v Británii.

„My si nepřejeme, aby o svá práva přišli,“ řekl šéf české vlády.

Tuto zdánlivě rozumnou a chvályhodnou prioritu je ovšem nutno zasadit do kontextu a „transponovat“ ji do jejích reálných dopadů.

Podpora odchodu

Pokud je cílem českého premiéra bojovat za práva našich pracujících v Británii, znamená to, že tímto v důsledku podporuje odchody našich občanů za prací do Británie.

Dá se říci, že pan Sobotka tím chce zachovat tempo odchodů kvalifikovaných pracovních sil z Česka do Británie. To s sebou ovšem nese značně negativní dopady z hlediska veřejného zájmu občanů ČR.

Jistě, v některých odvětvích, respektive z hlediska určitých profesí jsou případné odchody našich občanů za prací do světa absolutně neutrálním jevem. Zjednodušeně řečeno, některé (ne)profese či typy občanů v Česku chybět nebudou…
To ovšem neplatí o zdravotnickém personálu.

Odchody tuzemského kvalifikovaného zdravotnického personálu za prací do Británie jsou bolestivé a to zejména pro pacienty a širokou veřejnost v České republice.

Sobotka na miskách vah

Když si na miskách vah poměříme Sobotkovy postoje a jejich důsledky, zjistíme, že na jedné straně hodlá za každou cenu bojovat za právo českých (a moravských) zdravotních sester utíkat za prací do Británie (s velmi neblahými dopady na zdravotnictví a zejména pacienty v ČR).

Aniž by však na straně druhé reflektoval, že tento přístup může fatálně ublížit exportním firmám z ČR, které vyvážejí do Británie. Pochopitelně, jakýkoliv negativní dopad na české exportéry se projeví negativně na celé tuzemské ekonomice.

Proč tomu tak je?

„Brexitová“ pozice Velké Británie je totiž taková, že chce na jedné straně omezit příliv pracovníků do země, ale na straně druhé chce zachovat volný obchod s EU, tedy i s Českem.

Premiér Sobotka místo toho, aby důrazně hájil národní zájem, drží „unijní basu“ a papouškuje falešný bruselský mýtus o „nedělitelnosti volného obchodu a volného pohybu osobu“.

Naopak, Bruselští vůdci (a jejich lokální přitakávači) chtějí volný obchod s Británií přerušit v případě, že by Spojené království trvalo na případném omezení práva občanů EU na získání práce v Británii.

Upřednostnit právo (zachování nároku) občanů z EU na práci v Británii na úkor zachování volného obchodu mezi královstvím a EU je ovšem přístup zbavený všeho možného smyslu.

O to horší je, že tuto nelogickou taktiku podporuje premiér ČR, i když je absolutně zřejmé, že jakékoliv oslabení vzájemného obchodu s Británií může mít pro Česko kritické důsledky (které však naštěstí zatím nejsou akutní vzhledem k tomu, že proces brexitového vyjednávání ještě ani nezačal).

Je patrné, že předseda české vlády buď – mírně řečeno – tápe v tom, co jsou skutečné, priority České republiky. A nebo to dobře ví, ale namísto priorit domácí ekonomiky sleduje priority jiné, cizí, případně své osobní.

Exportní Česko

Naše ekonomika je, jak známo, dominantně exportní a tedy velmi závislá na možnosti volně obchodovat v rámci EU. Česko mělo v roce 2016 vůči Británii obchodní přebytek ve výši 133,2 mld. Kč. Národní zájem je tedy zcela zřejmý, logický a jasný – co nejrychlejší dohoda s Velkou Británií o volném obchodu.

Jenže, premiér Sobotka místo toho, aby důrazně hájil národní zájem, drží „unijní basu“ a papouškuje falešný bruselský mýtus o „nedělitelnosti volného obchodu a volného pohybu osobu“.

Pikantní a symptomatický na celé věci je fakt, že EU před pár měsíci schválila dohodu o volném obchodu s Kanadou, bez toho, aniž by naši občané získali právo se volně usazovat v Kanadě a čerpat tam sociální dávky…

Tím EU zcela jednoznačně dokázala (a díky podpisům pohlavárů EU jde o důkaz dohledatelný „černý na bílém“), že volný obchod nesouvisí s volným pohybem osob. Tedy dokázala něco, co v případě vztahů s Velkou Británií totálně popírá a převrací na hlavu…

Bytostné zájmy

S ohledem na výše uvedené by se měl český premiér, namísto nekonzistentního laciného honění předvolebních bodů, jednoznačně postavit za co nejrychlejší dohodu o volném obchodu s Británií. Ta je v bytostném zájmu České republiky.

Jakákoliv jiná alternativa totiž není v zájmu vůbec nikoho, snad s výjimkou poraněného ega politických představitelů EU. Pro uražené šéfy EU je brexit drtivou politickou prohrou a ostudou.

Při „svatém boji“ s Londýnem prostě zájmy obyvatel Unie nejsou pro vrcholné eurokraty podstatné. Akutní prioritou bruselských euroelit je potrestat Británii, nikoliv pomáhat firemnímu byznysu….

Tuskům a Junckerům je zdá se úplně jedno, že potrestáním Británie za její neochotu absorbovat miliony přistěhovalců z EU poškodí naši ekonomickou prosperitu.

Nejvyšší představitel české exekutivy by se však od takového velmocenského přístupu „bruselských papalášů“ měl oprostit a v kritický moment eurodějin se opět stát premiérem občanů České republiky.