Ústavní soud ve Španělsku zakázal Katalánsku uspořádat referendum o nezávislosti, tedy o odtržení od Španělska. Soud pohrozil politikům, kteří prosazují referendum, že jim za tyto politické aktivity hrozí trestní stíhání.

Za referendum půjdou politici do vězení. Takový je stav demokracie ve Španělsku. Tamní Ústavní soud zakázal Katalánsku uspořádat referendum o nezávislosti, tedy o odtržení Katalánska od Španělska. Současně soud pohrozil politikům, kteří prosazují referendum, že jim za tyto politické aktivity hrozí trestní stíhání. 

Španělský Ústavní soud na návrh centrální vlády zrušil rezoluci o uspořádání referenda o nezávislosti Katalánska. Představitele tohoto autonomního regionu ústavní soud současně upozornil, že v případě uspořádání referenda budou čelit trestnímu stíhání.

Vláda Katalánska však tyto hrozby odmítla. Mluvčí katalánské vlády uvedla, že Katalánsko své rozhodnutí o vypsání referenda nezmění ani po uvedeném soudním verdiktu.

Referendum o nezávislosti Katalánska by se mělo konat do poloviny září.

„Nic nezastaví naši vůli uspořádat letos v Katalánsku referendum,“ uvedla mluvčí katalánské vlády Neus Muntéová.

Vůdcům hrozí vězení 

Ústavní soud oznámil, že prokuratura může zahájit trestní stíhání předsedkyně katalánského parlamentu Carme Forcadellové a dalších čtyř členů vedení parlamentu kvůli tomu, že umožnili říjnové hlasování katalánských poslanců týkající se referenda o nezávislosti.

Trestnímu stíhání už čelí bývalý premiér katalánské vlády Artur Mas a další dvě bývalé katalánské ministryně, s nimiž soud začal minulý týden.

Hrozí jim několikaletý zákaz politické činnosti za to, že ignorovali dřívější zákaz španělského Ústavního soudu o referendu a za to, že uspořádali v listopadu 2014 v Katalánsku nezávazné lidové hlasování.

V něm se pro nezávislost vyslovilo 80 procent hlasujících. Účast v referendu však dosáhla jen zhruba 40 procent.

Jedním z důvodů snahy Katalánska o nezávislost je nespokojenost s rozdělováním daní. Katalánsko je region produkující zhruba pětinu celého španělského HDP. Tomu odpovídají také daňové odvody z Katalánska do centrální pokladny v Madridu.

Nazpět do Katalánska ve formě vládních investic se však vrací podstatně menší podíl.

Katalánsko má v rámci Španělského království autonomii již od roku 1979. Vlastní vládu a parlament má na základě ústavy dalších 16 španělských regionů. (sfr)

DALŠÍ ZEMĚ A REGIONY EVROPY USILUJÍCÍ O NEZÁVISLOST

I. V Bavorsku začínají uvažovat o odtržení od Německa

Největší spolková země Bavorsko uvažuje o odtržení od Německa. Důvody jsou původně ekonomické, ale svou roli začíná hrát i nesouhlas s „uprchlickou“ politikou kancléřky Merkelové.

V Bavorsku sílí volání po nezávislosti na Německu. Největší spolková země se kvůli uprchlické krizi stále častěji dostává do sporu s vládou v Berlíně. Stále více Bavorů se začíná inspirovat příkladem Katalánska, kde v regionálních volbách uspěli zastánci autonomie.

Bavorský premiér Horst Seehofer několikrát vyslovil jasný nesouhlas s imigrační politikou kancléřky Merkelové. Dokonce pohrozil, že Bavorsko bude kvůli imigrační politice žalovat berlínskou vládu u ústavního soudu.

Bavorsku přitom vládne Křesťansko sociální unie (CSU), což je sesterská strana právě křesťanských demokratů (CDU) Angely Merkelové.

Napětí mezi Mnichovem a Berlínem oživilo zájem o téma nezávislého Bavorska. Pociťuje to i dosud spíše marginální Strana Bavorska (Bayernpartei), která prosazuje vytvoření samostatného státu Bavorsko na základě práva na sebeurčení.

Vidí Bavorsko jako samostatný suverénní stát integrovaný v Evropské unii.

Samostatné Bavorsko by se stalo 9. největším státem EU co do počtu obyvatel, kterých v něm žije 12,7 milionu. Místo současných 6 europoslanců by tak mělo nárok na 24 zástupců v Evropském parlamentu.

V EU hodlá strana prosazovat bavorské zájmy bez dosavadního „poručnictví Berlína“. Za tímto účelem chce ve vhodný čas uspořádat referendum o nezávislosti Bavorska.

Pro nezávislost Bavorska se podle studie Nadace Hannse Seidela v roce 2009 vyjádřilo 23 % Bavorů. Dalších 16 % tuto možnost alespoň připustilo. Předseda Strana Bavorska věří, že dnes by toto číslo bylo ještě vyšší.

II. Skotsko chce další referendum kvůli Brexitu

Ve Skotsku se v roce 2014 konalo referendum o odtržení od Velké Británie. Pro samostatné Skotsko se vyslovilo 44,7 % hlasujících (celkem více než 1,6 milionu lidí), proti bylo 55,3 % (přes 2 miliony občanů). Skotské referendum o nezávislosti na Velké Británii provázel nebývale velký zájem. K volebním urnám se dostavilo téměř 85 % oprávněných voličů.

Skotsko v reakci na loňské rozhodnutí o Brexitu připravuje nové referendum o nezávislosti na Británii. V případě úspěchu referenda by nezávislost Skotska ještě musel zvláštním zákonem schválit britský parlament. Proti vypsání referenda se staví britská premiérka Theresa Mayová.

Na vlně skotského referenda se výrazně svezla levicově nacionalistická Skotská národní strana (SNP) ve volbách do britského parlamentu v roce 2015. Z celkových 59 křesel, která zde připadají Skotsku, SNP získala 56.

III. Baskické volání po autonomii

Zatímco v Katalánsku jsou snahy o nezávislost na Španělsku převážně nenásilného charakteru, v Baskicku je volání po autonomii spojováno s teroristickou organizací ETA. Skupina však před nedávnem složila zbraně.

Poslední významnější snahou byl plán na prohloubení autonomie někdejšího předsedy baskické vlády Juana Josého Ibarretxeho.

Získal sice podporu baskického parlamentu, ale centrální parlament v Madridu jednoznačně odmítl jeho projednání.

V roce 2008 pak ústavní soud na podnět španělské vlády zakázal Ibarretxem iniciované referendum.

IV. Jižní Tyrolsko na cestě z Itálie

V italském Jižním Tyrolsku se ve volbách do místního parlamentu na 2. místě s 18 % umístila strana Svobodných. Svobodní zastupují německy hovořící menšinu a usilují o vytvoření samostatného státu Jižní Tyrolsko.

Další německojazyčná strana Jihotyrolská svoboda získala 7 %. Odtržení Jižního Tyrolska od Itálie prostřednictvím referenda je ústředním bodem jejího programu.

Obě separatistické strany v jihotyrolském parlamentu celkem zastupuje 9 z 35 poslanců.

Jejich popularita vzrostla, když italský premiér Mario Monti v reakci na ekonomickou krizi chtěl omezit finanční autonomii regionů. Jižní Tyrolsko dosud mohlo 90 % daňových výnosů spravovat samo.

Jižní Tyrolsko bylo anektováno Itálií krátce po první světové válce. Do té doby bylo součástí Rakouska. Německy hovoří 62 % obyvatel regionu.

V. Samostatné Benátky

Referendum o nezávislosti na Římu by rádi uspořádali Benátčané. Ještě před skotským referendem tu proběhlo nezávazné online hlasování, kde se pro nezávislost Benátek vyslovily více než 2 třetiny hlasujících.
Hlasování se ptalo, zda si občané přejí vznik suverénního státu Benátská republika. Název odkazuje na historickou Benátskou republiku, která o samostatnost přišla v roce 1797.

VI. Vlámská republika

Nová vlámská unie vyhrála v roce 2014 belgické parlamentní volby se ziskem 20 % hlasů. Oproti minulým volbám si tak o 3 % polepšila a stala se součástí vlády.

Hlavním požadavkem strany je vznik samostatné Vlámské republiky. Neusiluje však o rychlé odtržení Vlámska ani nepožaduje k tomu určené referendum.

„Věříme v postupný vývoj, kdy bude stále více pravomocí přenášeno na Vlámsko a Evropu, čímž se federální úroveň postupně rozpustí,“ uvedla v programu Nová vlámská unie. (sfr)