Radovan Vích (SPD): Nemáme schopnosti vlastní teritoriální obrany. Česká armáda byla v posledních letech budována jako expediční sbor pro zahraniční zájmy a ztratila schopnost účinně bránit ČR. Za námi je už pouze Lucembursko...

Česká armáda se stále připravuje na minulou válku a jen improvizuje. Uvedl to v rozhovoru armádní expert Radovan Vích z SPD. Prostředky na obranu podle něho stále nejsou vynakládány účelně. Nemáme schopnosti vlastní teritoriální obrany. Vích tvrdí, že Armáda ČR byla v posledních letech budována spíše jako „expediční sbor pro zahraniční zájmy“ a kvůli tomu ztratila schopnost účinně bránit Českou republiku.

Rozhovor s Radovanem Víchem, armádním expertem a předsedou Regionálního klubu SPD Libereckého kraje

Otázka: Hlavním politickým úkolem v oblasti obrany ČR je zvýšení armádních výdajů na úroveň 1,4 procenta, respektive až 2 procenta podílu na HDP. Neměla by se však armáda více zaměřit na to, aby finanční prostředky byly využívány co nejefektivněji a nejsprávněji?

Odpověď: Závazkem při našem vstupu do NATO bylo dodržet ve výdajích na obranu závazek 2% podílu na HDP. To se psal rok 1999. Dnes Sobotkova a Babišova vláda slibuje, že v roce 2020 dosáhne podílu 1,4 procenta a v roce 2025 původně slibovaná 2 procenta. V podstatě opět slibují to, co slíbit nemohou, protože v té době bude vládnout někdo úplně jiný. Tímto způsobem pouze oddalují tento problém na příští vlády, aby tak mohli upřednostnit své vlastní programové priority.

Armáda trpí nedostatkem zdrojů finančních, lidských a materiálních. Přitom Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě a Vídeňský dokument nám umožňují mít násobky jednotlivých zbraní a výzbroje, než naše armáda k dnešnímu dni vlastní. Z uvedeného vyplývá, že armáda je dlouhodobě podfinancována. Nárůst o 5 miliard korun ročně na armádu v současném stavu znamená, že je armáda v podstatě jen „projí“.

Nestačily by Česku nižší výdaje na obranu, než plánovaná 2 procenta HDP?

Armádě by stačilo dostávat standardně podíl 1,6 až 1,8 procenta na HDP, ale s dlouhodobou garancí, což jí nikdo v současném politickém systému našeho státu nezaručí. Z uvedeného tedy vyplývá, že je do armády potřeba investovat podstatně více a že je také potřeba efektivně využívat všech stávajících vyčleněných finančních prostředků určených na armádu.

Není proklamovaná snaha o dosažení armádních výdajů ve výši 1,4 %, respektive až 2% podílu na HDP poněkud účelová, ve stylu „Využijme bezpečnostní situace ve světě a zvyšme na maximum rozpočet Ministerstva obrany, dokud to situace umožňuje…“?

Skutečností je, že se bezpečnostní situace za poslední dva roky zásadním způsobem změnila s ohledem na masovou migraci ze zemí Blízkého východu a Afriky do Evropy. Když k tomu přidáme situaci mezi Ukrajinou a Ruskou federací a neschopnost EU udělat v podstatě alespoň „něco“ pro bezpečnost svých občanů, a současný stav naší armády, tak ta opodstatnění jsou více než na místě. Stojíme před realitou výrazných geopolitických změn ve světě, výrazných migračních pohybů obyvatel v Evropě s kulturou, která není slučitelná s naším pojetím demokracie a svobody a stojíme před reálnou možností konfliktů, které vzniknou i v Evropě, v zemích s výrazným podílem imigrantů z muslimských zemí.

Neobáváte se, že obranný rozpočet nebude využit optimálně? Vždyť kdo dnes může vědět, jaká struktura armády bude nejlepší za 5 či 10 let?

Všechny současné doktrinální dokumenty, kterými se naše země a armáda řídí, vycházejí z mylné představy, že nás bude bránit NATO a EU. To, co se však v současné době děje v Turecku při jejich společném boji s vojsky Ruské federace proti ISIL v Sýrii a Iráku, však vyvolává spíše pochybnosti, jestli NATO ještě existuje. Podobně se chová i EU. Pouze vydávají „prohlášení“ a diplomatické „nóty“, ale to je tak asi vše. Akce v podstatě žádná. Uvedené instituce mají velmi úzké manévrovací pozice umocněné nástupem Donalda Trumpa za prezidenta USA a sílící pozicí ruského prezidenta Vladimíra Putina.

Co z toho plyne?

Uvedený stav vyvolává dojem, že je potřeba všechny prostředky na obranu utratit ve smyslu všeobecného zaklínadla „plnění aliančních závazků“, tedy bez ohledu na reálné potřeby nezbytných reorganizačních změn v naší armádě. Nemáme v podstatě žádné schopnosti vlastní teritoriální obrany. Česká armáda byla v posledních letech budována jako expediční sbor pro zahraniční zájmy a ztratila schopnost účinně bránit ČR. Nárůstu výdajů na armádu musí předcházet koncepce. Výdaje z daní občanů musí primárně sloužit k zabezpečení obrany naší země.

Radovan Vích, SPD

Byly podle vás v uplynulém období armádní prostředky vynakládány vždy účelně?

Nebyly a nejsou. Navíc ministr Stropnický uvádí, že uvedené prostředky jeho resort ani není schopen utratit, protože každá větší zakázka potřebuje dlouhou dobu na realizaci. Nejhorší situace je bezesporu v pozemním vojsku. Pěchota stále využívá zastaralá vozidla BVP2, která jsou od roku 2015 za prahem životnosti. Navíc jejich obměna byla opět posunuta z roku 2019 na rok 2020.

V armádě také ještě najdete 800 kusů legendárních vozidel PV3S. Tanková technika spočívá ve 30 modernizovaných tancích ruské provenience a 120 dalších ve skladech… Tento typ tanků není schopen na bojišti obstát proti útoku moderními protitankovými střelami. Zastaralá je infrastruktura, garáže, budovy, dílny a podobně.

A jako promarněné investice lze jmenovat řadu pochybných projektů, jako bylo 72 kusů letounů L-159, letadla CASA, vozidla DINGO, IVECO, PANDUR, padáky atd. Nadzvukové letectvo JAS-39 GRIPEN šlo také v uvedené době řešit na úrovni spolupráce okolních států anebo efektivní a mnohem nižší investicí do zastaralé protivzdušné obrany státu.

Jdou podle vás armádní plány v nákupech zbraní na rok 2017 a dále správným směrem, tedy k efektivnímu nákupu té nejvhodnější techniky a dalšího vybavení?

Současná Koncepce výstavby Armády ČR schválená vládou je zpracována jako obdoba malého profesionálního expedičního sboru, která znamená výrazné omezení schopnosti ČR bránit své vlastní území svými silami a prostředky.

Tyto plány nejsou reálné a samozřejmě nejdou správným směrem. Primárně jsou vybraná vojska určena na výstavbu sil vyčleňovaných a připravovaných do zahraničních operací, ale nikoliv na posílení schopností obrany vlastního území. Měli bychom se vyhnout různým úvahám o „působení našich sil v polárních oblastech“ a podobně. V programu SPD je znovuzavedení povinného osmitýdenního vojenského výcviku. K tomu by měly být vyčleněny dostatečné zdroje na promyšlenou výstavbu potřebných kapacit nutných pro výcvik těchto záloh.

Jakou roli a podíl na činnosti Armády ČR mají podle vás zahraniční mise v budoucnu?

V otázce zahraničních operací by naše armáda měla hrát roli pouze okrajovou. Pokud hodnotíme to, co nám účast v zahraničních operacích dala a vzala, je hodnocení asi 50:50. Na jednu stranu zkušenosti z plánování a vedení nových druhů bojové činnosti, pravidla bojového chování, jazykové schopnosti a na druhou stranu omezení přípravy vlastních vojsk, velitelů a štábů pro hlavní druhy bojové činnosti jako je třeba útok a obrana.

Na misích také dochází ke značnému opotřebení materiálu a přetěžování personálu, kde se stále střídají jedni a ti samí vojáci. Svým způsobem tím byla potlačena koncepčnost výstavby jednotlivých druhů vojsk a služeb armády.

Do budoucna je potřeba opustit výstavbu pouze sil vyčleňovaných pro NATO a EU a soustředit se na opětovnou výstavbu a rozvoj schopností armády k vlastní obraně státu, která bude ze své organizační struktury v případě nutnosti schopna vyčleňovat účelová uskupení do operací na základě požadavků Rady bezpečnosti OSN přiměřených velikosti naší země. Na podporu operace proti ISIL by se mohly například vyčlenit síly z nově vytvořené Brigády speciálních sil.

Naše armáda je podle platné koncepce budována jako vyvážená. Rovnoměrně mají být rozvíjeny schopnosti všech jejich druhů vojsk. Není tato koncepce vyváženosti všech druhů vojsk neefektivní, když neočekáváme masivní vojenský útok na ČR?

Současná mírová organizační struktura naší armády odpovídá nasazení do mírových operací a je bez prvků bojové podpory a zabezpečení. Do organizačních struktur existujících mechanizovaných brigád je nutné mírově začlenit prvky bojové podpory a zabezpečení. Takovéto jednotky jsou potom schopny vést plnohodnotně bojové úkoly na území teritoria vlastního státu. Paradoxně dnes není například v Karlovarském kraji žádná vojenská jednotka, což o něčem svědčí.

Má tedy smysl budovat standardní univerzální armádu s vyváženou skladbou všech druhů vojsk?

Vytvoření unifikovaných, univerzálních mechanizovaných praporů má své opodstatnění a přineslo by řadu pozitivních efektů, jako je například sjednocení učebně-výcvikové základny. Unifikace techniky by byla příležitostí k dosažení vyšší úrovně systému přípravy, což se následně pozitivně promítne i do úrovně bojeschopnosti jednotek. Shodná struktura mechanizovaných praporů by také umožnila jednodušší výměnu personálu mezi jednotkami a přispěla k realizaci systému kariérového růstu.

To, že bylo v podstatě zlikvidováno raketové dělostřelectvo a zůstalo pouhých 24 zastaralých samohybných houfnic, vedlo k tomu, že vojska jsou v podstatě bez účinné těžší palebné podpory.

Je skutečně potřebné, aby Armáda ČR v budoucnu udržovala „mohutnou palebnou sílu“ a masivně nakupovala moderní tanky? Tanky přece mohou jen sotva hrát na domácí půdě roli při obraně ČR před hrozbami typu terorismus či vlna migrace…    

Zkušenosti ze současných ozbrojených konfliktů ukazují, že těžká technika má stále své místo v organizačních strukturách moderních vojsk. Tanky není možné použít v kotlině našeho státu při masivní operaci tak, jako třeba v protiútoku na širokých pláních Polska, ale mohou být součástí klasických unifikovaných mechanizovaných praporů jako prvek bojové podpory anebo při obraně území ale i v jiných taktických činnostech vedení moderního boje.

Mohou podle vás neprofesionální branci, povolaní proti své vůli, reálně pomoci při obraně ČR? 

Měla by být možnost nastoupení na 8-týdenní intenzivní vojenskou přípravu 18-letým zdravotně způsobilým mužům a dobrovolně se hlásícím ženám, kde muži by měli mít možnost odmítnout formou čestného prohlášení, že odmítají nastoupit k přípravě obrany země.

Jedná se v podstatě o desítky tisíc osob ročně a nejedná se o dvouletou službu ale o osmitýdenní intenzivní výcvik, a to je podstatný rozdíl.

Mohlo by armádě pomoci, kdyby se spíše než na masu nedobrovolných branců soustřeďovala více na posilování a rozšiřování aktivních záloh?

Aktivních záloh je málo a jejich systém uvolňování a financování není pro zaměstnavatele výhodný. Bývalí profesionální vojáci by měli tvořit zálohu profesionálního jádra armády. Plánovaný počet 5 tisíc s cílem v roce 2025 je silně podhodnocen.

Podle platné koncepce má mít armáda přibližně 24 tisíc vojáků z povolání, 3 600 občanských zaměstnanců a do 5 tisíc vojáků v aktivní záloze. Je podle vás tento počet dostatečný?

Pokud se podíváme na celková čísla a srovnáme je s ostatními státy, z toho by měla vycházet úměra na celkové mírové počty naší armády. Běžně se dosahuje úrovně 0,9 vojáka na sto ekonomicky aktivních obyvatel, přičemž v naší armádě je to nelichotivých 0,5. Za námi je již pouze Lucembursko.

Jinými slovy, naše současná armáda by měla být v podstatě dvojnásobná. Každopádně pouhých 6 tisíc vojáků jako bojové jádro a obsazenost v rozmezí 62-80 procent u rozhodujících bojových útvarů z celkového počtu 22 539 vojáků o něčem vypovídá.

V jakých typech zbraní by podle vás měla naše armáda posílit?  

Obecně by mělo dojít k širokému zapojení a uplatnění domácího zbrojního průmyslu, kde jsme měli před rokem 1989 velké úspěchy nejen na domácích ale i zahraničních trzích. Pokud nám mezinárodní Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě a Vídeňský dokument umožňují mít násobky jednotlivých zbraní a výzbroje, než naše armáda k dnešnímu dni vlastní, tak proč se jich nedržet? Toto by měl být pomyslný limitní strop pro koncepční změny v synergii s garantovanými finančními prostředky vyčleněnými dlouhodobě pro obranu.

Naplnění plánu Koncepce výstavby Armády ČR (KVAČR) je rozloženo do horizontu poměrně dlouhých 10 let. Neobáváte se zastarání této koncepce, respektive jejích cílů?  

Různých koncepcí, reforem, Bílých knih a podobně bylo napsáno spousta a zabývala se jimi celá řada odborníků a vědeckých pracovníků, jak z řad armády, tak i široké veřejnosti. Ve skutečnosti však k žádným pozitivním změnám nikdy nedošlo. Stejně tak i současný KVAČR. Vždy se jednalo o změny nekoncepční. Armáda se od roku 1993 potýká s neucelenou koncepcí, která se vždy rozpracovávala a diskutovala tak dlouho, až nakonec vlivem nedostatku finančních zdrojů a rozpočtových škrtů nebo změnou politické reprezentace skončila více méně nezdarem. Z tohoto pohledu se stále připravujeme na válku minulou a improvizujeme.

Nemělo by podle vás Česko, i vzhledem k turbulencím mezinárodně-politického a bezpečnostního vývoje, začít klást větší důraz i na plně autonomní obranu ČR, bez ochranné ruky NATO?

Ano, navíc poslední zkušenosti ukazují, že bez masivní všeobecné mobilizace je dlouhodobá obrana vlastního území v podstatě nemožná. Jako doplněk potom mohou sloužit mezinárodní anebo alianční pomoc při podílu na obraně vlastního státu.

Co říkáte na úvahy vytvářet homogennější vojenské aliance, než je NATO, složené jen ze zemí, které jsou si blízko jak teritoriálně, tak z hlediska strategických zájmů a cílů, tedy typu Visegrádské čtyřky?

V souladu se zahraničně-bezpečnostní politikou a obrannou politikou je potřeba se soustředit na budování především vlastních obranných mechanizmů ve spolupráci se sousedními státy, převážně státy V4. Je zde vazba geopolitická, historická a podobnost kulturní a částečně i jazyková, proto vytváří dobré předpoklady. Je však také potřeba udržovat dobré vztahy se zeměmi, které vlastní jaderný arzenál strategických zbraní. Takovou zemí je například Francie.

Budování vlastních schopností a posílení vztahů se státy V4 by mělo postupně nahradit naši aktivitu a angažovanost v plnění spojeneckých závazků v NATO a EU, které prokázaly svou neschopnost zabezpečit ochranu obyvatel států EU v souvislosti s migrační vlnou z Balkánu, Blízkého východu a Afriky.