Smlouvu o volném obchodu EU s Kanadou málem zhatil nesouhlas valonského regionálního parlamentu. Podle europoslance Zahradila to zavinil šéf EK Juncker.

Za všechny obtíže při schvalování kanadsko-evropské dohody o volném obchodu CETA může předseda Evropské komise Juncker. Uvedl to europoslanec Jan Zahradil (ODS). Schválení dohody CETA bylo ohroženo tím, že smlouvu odmítl regionální valonský parlament v Belgii a tím zablokoval její přijetí.

Smlouva CETA však přesto nakonec byla podepsána představiteli EU a Kanady. Výhrady valonského parlamentu se podařilo vypořádat v právně závazné doprovodné deklaraci k dohodě.

Situace, kdy jediný regionální parlament v Belgii zablokoval obchodní smlouvu mezi Evropskou unií a Kanadou, která byla vyjednávána 7 let a kterou schválily všechny ostatní státy EU, vyvolala překvapení. A také kritiku procedurálního postupu Evropské unie při přípravě smlouvy.

Podle europoslanec Jana Zahradila (ODS) nejvíce ohrozil přijetí dohody šéf EK Jean Claude Juncker.

„Místo aby Juncker počkal na vyjádření Evropského soudního dvora k chystané dohodě se Singapurem, kde jde právě o proceduru schvalování, svévolně a nekonzistentně rozhodl, že CETA představuje takzvaný smíšený typ smlouvy a půjde tedy do národních parlamentů,“ uvedl Zahradil.

„V tomto případě předseda komise Juncker kapituloval před nátlakovými skupinami a politickými signály z některých členských států a poslal smlouvu CETA do ratifikačního kolečka. A tam už v případě Belgie platí, že slovo mají i regionální parlamenty, s tím nic nenaděláme,“ podotkl Zahradil.

Vyjednávací chyba

„Považuji za vyjednávací chybu, že vyjednavači EU spojili obchod i arbitráže do jedné smlouvy a vydali se tak napospas národním parlamentům a v případě Belgie dokonce regionálním parlamentům,“ uvedl europoslanec Petr Mach (Svobodní).

Podle něho měla EU rozdělit smlouvu CETA na dvě části. Na první část, která by se týkala jen obchodu a cel. Tu by národní parlamenty nemusely schvalovat. Druhá část by mohla obsahovat dohodu o arbitrážním soudu.

„Bylo by pak na jednotlivých státech, jestli by ji ratifikovaly. Odmítnutí jedním státem by neznemožnilo přijetí smlouvy jiným státem. Možná by se pak investoři vyhýbali Valonsku, ale nebáli by se investovat v jiných zemích,“ podotkl Mach.

CETA jako rukojmí

Státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza (ČSSD) k zablokování smlouvy valonským parlamentem uvedl, že v tomto aktuálním případě se CETA stala „rukojmím snahy posílit pozici jednoho aktéra federálního systému na úkor jiných“.

„Je mi líto, že v posledních dnech před podpisem se objevily pochybnosti valonských zákonodárců,“ řekl Prouza.

Podle něho je odpovědností členských států, aby v průběhu vyjednávání, obzvlášť pokud trvá sedm let, činily potřebné kroky, které jim umožní dohodu vyjednanou na základě společně schváleného mandátu také podepsat a ratifikovat.

„Pokud mají s dohodou vážný problém, měly by na to upozornit dříve, než několik dní před podpisem finální podoby dohody,“ zdůraznil Prouza.

Odpor valonského parlamentu vůči kanadsko-evropské dohodě přivítalo Hnutí Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura.

„SPD podporuje odpor Belgičanů ke smlouvě CETA mezi Evropskou unií a Kanadou. Obavy Belgičanů, že jejich národní ekonomika bude plně podřízená nadnárodním korporacím, jsou zcela oprávněné,“ uvedlo SPD v nejnovějším prohlášení.

Špička ledovce

Podle europoslance Zahradila byl však zádrhel s valonským parlamentem při schvalování smlouvy CETA „jen procedurální špičkou ledovce“.

„Je to jen jeden ze symptomů rostoucího protekcionismu v Evropě, který je mnohem hlubší a nebezpečnější, než procedurální obtíže s valonskými socialisty,“ konstatoval.

„Socialisté v Německu a ve Francii prakticky zablokovali jednání o TTIP. Nulový pokrok vidíme i ve vyjednávání obchodní smlouvy s Japonskem,“ doplnil Zahradil.

Moderní dohoda

Schválení smlouvy CETA přivítali vládní politici a část opozice. Proti smlouvě je ale například Okamurova SPD.

Státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza (ČSSD) uvedl, že česká vláda dohodu CETA podporuje, „protože jde o skutečně moderní dohodu, jejíž vyjednání představuje sedm let intenzivní práce“.

„Dohoda se nevěnuje pouze klasickým nástrojům, jako je odstranění cel a netarifních překážek, ale otevírá pro evropské firmy například také kanadský trh s veřejnými zakázkami,“ upozornil Prouza.

Eurokomisařka Malmströmová podle Prouzy v tomto případě „odvedla velký kus práce a vyjednala velmi ambiciózní a moderní dohodu“.

„Dohoda se nevěnuje pouze klasickým nástrojům, jako je odstranění cel a netarifních překážek, ale otevírá pro evropské firmy například také kanadský trh s veřejnými zakázkami.“

Schválení smlouvy CETA přivítal i Jan Zahradil (ODS).

„Obecně platí, že liberalizace obchodu se vyplácí mnohem více, než protekcionismus, zvláště ve chvíli, kdy na globálním tržišti probíhá jakási nevyhlášená soutěž o uzavírání obchodních smluv,“ uvedl.

„Kdo zůstane pozadu, prohraje, bude tratit a nebude se ani moci podílet na stanovování standardů těchto smluv, což je dlouhodobě ambice Evropy,“ podotkl dále.

Upozornil také na fakt, že Unie od roku 2008 uzavírá obchodní dohody spíše s rozvojovými státy. Kanada je tak první zemí G8, se kterou byla taková dohoda uzavřena.

Pro Česko bude mít podle něho CETA přínos v tom, že „napomůže diverzifikaci obchodu a snížení závislosti na stagnující eurozóně“.

„Jakékoli odstraňování bariér v obchodu s Kanadou můžeme jen přivítat,“ dodal Zahradil.

Arbitrážní doložka

Smlouvu jako celek podpořil i europoslanec Mach. Odstranění cel a dalších obchodních překážek by podle něho mohlo zvýšit vývoz oceli, piva a průmyslových výrobků do Kanady.

Smlouva sice obsahuje arbitrážní doložku. Ta ale podle Macha „jasně a přijatelným způsobem vymezuje situace, kdy může investor u arbitrážního soudu žádat po vládách kompenzace, jako v případě diskriminace nebo vyvlastnění“, s čímž Mach souhlasí.

Tvrdě proti CETA

Obchodní a hospodářskou dohodu EU s Kanadou (CETA) tvrdě odmítla Okamurova Svoboda a přímá demokracie (SPD).

„Servilní česká vláda pochybnou smlouvu CETA schválila bez mrknutí oka. S vidinou lukrativních funkcí v Bruselu se nás snaží uchlácholit bláboly o nebetyčných výhodách těchto paktů. Ten samý záměr má česká vláda i se smlouvou TTIP,“ uvedl Tomio Okamura, předseda SPD.

TTIP (Transatlantické obchodní a investiční partnerství) je název připravované dohody mezi USA a Evropskou unií, která si klade za cíl plně liberalizovat vzájemný obchod a investice.

Podle Okamury bylo hlavním cílem dohody CETA „umést cestu“ pro kontroverzní smlouvu TTIP. Obě smlouvy jsou si prý z velké části podobné.

Dopady průtahů CETA na Brexit

Oslovení politici se také vyjádřili k možným dopadům procedurálních průtahů při schvalování smlouvy CETA (dlouhých 7 let vyjednávání; smlouvu pak téměř zhatil valonský parlament) na dohodu EU s Velkou Británií, která by upravovala obchodní vztahy Spojeného království vůči Unii po uskutečnění Brexitu.

Proces odchodu Velké Británie by podle unijní legislativy měl trvat nejvýše 2 roky.

„Je celkem pravděpodobné, že k žádné dohodě mezi Británií a EU během dvou let nedojde a Británie se stane nezávislou zemí se vším všudy,“ domnívá se europoslanec Petr Mach.

„Británie je ale členem Světové obchodní organizace, tedy globální dohody o odstranění cel, takže EU nebude moci zavést cla na britské zboží ani po odchodu Británie z unie,“ upozornil.

Problémy se smluvním ukotvením obchodních vztahů s Británií nevidí ano šéf SPD Okamura.

„Británie je již v současnosti součástí jednotného evropského trhu. Máme vzájemně harmonizovanou legislativu i volný pohyb osob, služeb a kapitálu; a navíc: rozhodnutí Britů vyplývá z demokratického referenda,“ konstatoval.

„Výchozí pozice ke vzájemné dohodě je tedy zcela odlišná a věřím tomu, že dohoda s Británií bude poté, co začnou práce na dohodě, mnohem rychlejší,“ uzavřel Okamura.

I europoslanec Zahradil se domnívá, že budoucí vyjednávání mezi Velkou Británií a EU bude probíhat podstatně rychleji, než probíhala jednání o dohodě s Kanadou. A to zejména proto, že – na rozdíl od Kanady – Británie je už nyní členem vnitřního evropského trhu se silnými vzájemnými vazbami na kontinent.

„Silácká prohlášení bruselských byrokratů naštěstí nemusíme brát vážně, protože zásadní roli budou hrát členské státy a skutečně si nedovedu představit, že například Německo bude chtít omezit nebo ztížit svůj export na ostrovy,“ konstatoval Zahradil.