Namísto boje o úspory a snahy o řádné (tedy vyrovnané) hospodaření napřel ministr Babiš veškerou energii na represe proti podnikatelům a na zvýšení některých daní.
Myšlenka ekonomicky odpovědného vládnutí v Česku bere za své i za finanční vlády miliardáře Andreje Babiše, který stát chápe jako firmu. A který v minulých volbách národu úspěšně „prodal“ svých několik sloganů, které jej prezentovali jako reformátora. Potřebné reformy se však nekonají a Babiš i svůj třetí státní rozpočet navrhl jako silně schodkový.
Deficit státního rozpočtu, jehož návrh Babišovi ve středu schválila vláda, má v roce 2017 dosáhnout 60 miliard korun a to i přesto, že domácí ekonomika již 3 roky za sebou reálně roste a bude růst i v roce 2017 (odhadem o 2,6 %).
Řízení státního rozpočtu přísnou rukou úspěšného supermanažera se při nástupu Andreje Babiše do funkce ministra financí mohlo zdát jako národohospodářsky nadějná myšlenka.
Kupení dalších a dalších rozpočtových deficitů však ukazuje, že ani majitel agrokomplexu v ministerské funkci není a nebude spasitelem či lékem na nemocné státní finance.
Ve světě reálné demokracie platí reálné principy, které prakticky – alespoň tedy v Česku – zřejmě vůbec neumožňují provádět zodpovědnou, čili úspornou hospodářskou politiku.
A už vůbec ne v roce parlamentních voleb, ve kterých má hnutí vedené ministrem financí zaděláno na procentuálně ještě větší úspěch, než v těch minulých.
Jeho původně reformátorské sliby a vize se zcela vypařily pod tlakem koaliční aritmetiky a touhy po znovuzvolení.
Projídání budoucnosti
Návrh rozpočtu na rok 2017, který připravilo Babišem vedené ministerstvo financí, svým 60-ti miliardovým deficitem rozbíjí mýtus o státu, který je možno vést jako ziskovou firmu tehdy, pokud se k finančnímu kormidlu dostane miliardář, jenž se nemusí ohlížet na politické dopady hypotetických reformních kroků.
Boháč a nejoblíbenější domácí politik totiž naordinoval státním financím politiku dalšího prohlubování rozpočtové sekyry, která bude i nadále zadlužovat příští generace a projídat blízkou i tu vzdálenější budoucnost.
Všichni svatí hráli Babišovi
Do karet přitom Babišovi při sestavování jeho v pořadí již třetího rozpočtu hráli snad všichni svatí.
V roce 2017 bude ekonomika růst již čtvrtým rokem po sobě. Příjmy státu by tedy měly také narůstat, což je optimální předpoklad pro přechod do rozpočtově vyrovnaného režimu.
Nezaměstnanost v Česku je na dlouhodobě nejnižší úrovni (v srpnu činila míra nezaměstnanosti 5,3 %) a výdaje státu na nezaměstnanost tak jistě nebyly faktorem, který by zodpovědného finančního kormidelníka mohl tlačit k marnivému plýtvání.
Vláda má navíc pro všemožná futrování rozpočtu na příští rok získat dotace z kapes zahraničních daňových poplatníků v celkové výši 98 miliard korun.
To všechno jsou velmi příznivé podmínky pro národohospodářský restart a změnu směřování Česka od prohlubování deficitu na nový ekonomický kurz, jehož cílem by bylo vytváření přebytků a splácení hromadících se veřejných dluhů.
Nevyužitá šance
Šance na skutečnou změnu však zůstala nevyužita. Přednost dostalo populistické uplácení voličských skupin a navyšování rozpočtových výdajů za cenu dalšího zadlužování země.
To vše je souběžně zhoršováno prohlubováním regulací a – v rámci etatisticky zvrácené logiky – „přirozeným“ navyšováním počtu úředníků a zvyšováním jejich platů.
Neblahodárná role EU
Česko je již 13 let členem Evropské unie, která ještě donedávna byla veřejnosti „prodávána“ jako bezpečný ekonomický přístav a spolehlivý výtah k prosperitě.
Jak se ukazuje, ani poměrně masivní přerozdělování unijních peněz nepomohlo alespoň k tomu, aby vláda svůj rozpočet naplánovala jako vyrovnaný.
A soudní a zodpovědní politici dnes mohou jen trnout, co se bude dít tehdy, až zdroje v Bruselu vyschnou a Česko se stane čistým plátcem do bruselské kasy…
Babiš ve stavu kampaně
Velkopodnikatelský politik Andrej Babiš funguje ve stavu permanentní reklamní kampaně. Před krajskými volbami lidu vítězoslavně oznamuje, že financování státu jako firmy funguje…
Pravý opak je ovšem pravdou. Žádná firma natož její vedení by nemohlo přežít, pokud by – stejně, jako Česká republika – více než 20 let, rok co rok, včetně toho příštího, prodělávala desítky miliard korun.
Financování firmy jménem „stát“ přitom již téměř 3 roky řídí ministr Babiš.
Ten ovšem namísto boje o úspory a snahy o řádné (tedy vyrovnané) hospodaření napřel veškerou energii na represe proti podnikatelům a na zvýšení některých daní.
Namísto vyrovnaného rozpočtu předhodil Babiš veřejnosti domnělé viníky problémů: menší firmy a podnikatele, na jejichž zkrocení nechal vyrobit speciální ohlávku v podobě systému elektronické kontroly tržeb.
U té jsou ovšem zatím jisté jen její poměrně vysoké náklady.
Dá se říci, že Babiš ve funkci šéfa financí konal a koná jako typický domácí rozhazovačný politik, vůči kterým se před minulými parlamentními volbami vymezoval tak vehementně, až se mu masivní kampaní podařilo přesvědčit 900 tisíc lidí (zhruba 11 % ze všech voličů v ČR), kteří do urny vhodili hlas jeho straně.
Demokratická DNA
Je zcela zjevné, že rozhazovačné politice vlád velmi nahrává současná podoba demokratického politického systému, který má ve své DNA přímo zakódováno nezodpovědné a na dluhu založené přerozdělování ve prospěch zájmových a voličských skupin.
Navzdory tomuto svému vrozenému hendikepu však demokracie nedokáže vždy zcela zabránit tomu, aby se ojediněle podařilo udržet státní finance pod řádnou a zodpovědnou kontrolou.
Příkladem budiž hegemon Evropské unie, tedy Německo. Náš soused bude mít letos nejvyšší přebytek rozpočtu od znovusjednocení Německa z roku 1990. Půjde již dokonce o třetí přebytek v řadě…
A to i přesto, že je země na straně sociálních výdajů čím dál více zatěžována přílivem migrantů, kterých jen za loňský rok přišlo do země zhruba 1 milion.
Česko však zatím jen čeká na případný zázrak v podobě zásadního obratu v dosavadní nezodpovědné ekonomické politice. Jisté je jedno: kočkopsí koalice složená z rozhazovačné sociální demokracie, nijakých lidovců a bezprogramových Babišovců se zachráncem domácích financí nikdy nestane.
