K on-line sázení či jiným hrám na internetu se lidé mohou dostat kdykoliv a odkudkoliv a hrát téměř neomezeně.

Nedávná oficiální zpráva Národního monitorovacího střediska poukázala na závažná fakta ze světa sázení. Čím dál markantněji se potvrzuje nárůst internetového hazardu a přesun z kamenných heren do herního on-line byznysu. Nový trend tak současně rozbíjí mýtus o „neškodné“ sázkařské kratochvíli na straně jedné, a škodlivém hazardu konaném v klasických hernách.

Do světa on-line sázení jsou stále silněji vtahováni mladí lidé a to v čím dál ranějším věku. Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti ve výroční zprávě za rok 2015 například uvedlo, že v posledních 12 měsících hráli nejčastěji respondenti ve věkové skupině 15-24 let následováni hráči ve věku 25-34 let…

Ve všech věkových skupinách přitom bylo nejčastější kurzové sázení, následované hraním hazardních her na internetu. Kamenné herny pro čím dál širší veřejnost přestávají být v módě. Mládí a internetový hazard mají zelenou.

Chytrý telefon a přístup k internetu má dnes již velká část veřejnosti a pro mladší generace je život on-line základní premisou. Kdo z mladých dnes nemá mobil a není on-line, ten fakticky neexistuje.

Zcela organicky se tak postupně vytváří úplně nová skupina hazardních on-line hráčů mezi nejmladšími lidmi, kteří nikdy před tím nehráli v kamenných hernách. Nejnovější data ukazují nejenom přesun hráčů na internet, ale i vytváření závislostí na internetovém hazardu. Hráči na mobilních zařízeních se stávají novým tahounem nárůstu zisku sázkařských firem.

Před sázkařskou reklamou není úniku

A nelze se tomu divit. Znatelný příklon zejména mladších lidí k on-line hazardu je logický. Před masivní reklamou na sportovní sázení není v médiích úniku. Mobilní telefon se stal základní lidskou potřebou. Dá se dokonce říci, že každý člověk si svoji mobilní hernu s sebou nosí po 24 hodin, ať už v mobilním telefonu, tabletu či notebooku…

K on-line sázení či jiným hrám na internetu se mladí i starší mohou dostat kdykoliv a odkudkoliv.

Nikoho asi nepřekvapí, že počet kamenných provozoven s výherními automaty se v roce 2015 snížil o téměř 19 procent, zatímco kola internetového sázení se začala otáčet výrazně vyšší rychlostí: objem kurzových sázek na internetu se loni vyšplhal na celkových 38,1 mld. Kč.

Babišovské prvky absurdnosti

Ve vzniklé situaci lze vypozorovat prvky absurdnosti. Stát a jeho ministerstvo financí vedené Andrejem Babišem sice vedou regulatorní válku s „hazardem“, ale většina zbraní je mířena převážně proti klasickým hernám a kasinům.

Boj „proti hazardu“ vede stát pod praporem morálky, s navenek propagovanou snahou o dosažení „všeobecného dobra“. V pozadí této dvojaké hry státu na nejvyššího „arbitra morálky“ jsou primárně důvody fiskální.

Stát na svou marnotratně rozhazovačnou roli potřebuje čím dál více prostředků – důkazem budiž kontinuální nárůst státních výdajů, který už vyšplhal na 1300 miliard korun ročně. Vláda proto „musí“ hledat nové zdroje a tedy i nové daňové oběti.

Mnohaletá státní kampaň placená daňovými poplatníky splnila svoji propagandistickou úlohu. Jeden ze segmentů herní branže postupně deklasovala do role ústředního škůdce společnosti. A poté se státní regulatorní a represivní aparát vrhl v plné síle na herny a kasina jako na škodnou určenou k odstřelu.

Klatbou v podobě rafinovaných regulací a rostoucí daňové zátěže se ústřední moc snaží z klasického herního segmentu postupně vysát maximum finančních prostředků dříve, než většina hráčů uteče z heren a kasin do ilegality nebo do sféry on-line sázení na internetu.

Kam ruka úředníkova nedosáhne

Zkombinováním regulací a daní stát v důsledku vytvořil přímo „skvělé motivační podmínky“ pro přesun hráčů do virtuálního světa „domácího“ hazardu, respektive relativně neomezeného hraní a sázení na internetu z pohodlí domova či míst, kam oko regulátora nedohlédne a úředníkova ruka zatím nedosáhne.

„Protihazardní“ aparát a jeho všeprostupující regulace vyhání čím dál víc hráčů buď do šedé a černé zóny nebo do soukromého, „virtuálního“ herního prostoru, v němž je hráč omezován pouze formálně. Na internetu se pak hráči mohou vyřádit skutečně do sytosti, tedy bez časových či finančních limitů (samozřejmě, s výjimkou limitu omezenosti stavu vlastního bankovního konta).

Nejvyšším arbitrem morálky a všeobecného dobra je konstruováno přímo ideální prostředí pro vznik nových, tentokrát ovšem pro oko veřejnosti neviditelných, ale reálných on-line závislostí.

Drobásky a neškodná zábava

Přesto je stále vytvářen dojem, že v klasických hernách na výherních přístrojích, do kterých lidé vhazují své „drobásky“, je páchán „tvrdý hazard“, zatímco všichni ostatní sázkaři a loterijní hráči se jen neškodně baví bez jakéhokoliv rizika ztráty času, peněz či vlastního zdraví.

Stěžejní regulatorní ministerstvo financí tuto teorii, tedy zcela arbitrární rozdělení na tvrdý hazard a neškodnou zábavu na internetu (kdykoliv a neomezeně) přejímá, i když trendy směřují k plnému opaku. A na základě tohoto mylného přístupu pak úřady přistupují k regulacím a daňovým penalizacím.

Nejnovější domácí data i zkušenosti ze zahraničí přitom ukazují, že internetový gambling se může stát návykovým a stejně potenciálně nebezpečným, jako je klasické vhazování mincí do výherního automatu v kamenné herně (nemluvě o žetonech v kasinu).

I když se to mystifikované veřejnosti může zdát jako v rozporu s dosavadním mediálním obrazem, ukazuje se, že mnohé faktory pasují internetový sázkařský hazard do pozice potenciálně nebezpečnější zábavy, než jsou klasické herny.

Hráč může být odhalen

Jedním z podstatných a současně překvapivých rozdílů je například již naznačovaná „míra utajení“. Problematický hráč v klasické herně může být poměrně snadno odhalen.

V kamenné herně či kasinu nelze hrát inkognito. Hráčovi příbuzní či známí (nemluvě o zaměstnancích herny) si za pár dní všimnou, kam dotyčný chodí trávit svůj čas a utrácet peníze.

V důsledku toho tak existuje šance, že takoví hráči pod tlakem okolí svoji případnou závislost dokáží sami zkorigovat, ať už z vlastní vůle či s cizí pomocí.

Navíc, faktor „neutajitelnosti“ může mnoho potenciálních hráčů od návštěvy klasické herny či kasina odrazovat. Skutečnou závislost si tak v klasické herně „dokáží“ vypěstovat ponejvíce lidé, kteří k nějakému typu závislosti – pod vlivem své sociální či životní situace – mají od přírody či hnutím osudu „zaděláno“.

Herny a kasina nemají otevřeno nonstop a nové regulace přímo omezují dobu hraní. Na těchto místech hráč nemůže konzumovat drogy, ani to přehánět s alkoholem. Je zde pod dohledem personálu a stále intenzivněji i pod kontrolním zrakem Velkého bratra, tedy státu.

Dokonalé utajení

Nic z toho se ale netýká hráčů na internetu, jejichž činnost probíhá v dokonalém utajení (odhlédneme-li od ryze formální registrace). Internetový hazard všeho druhu se proto stává dostupným a společensky únosným pro každého.

Vyzkoušet zdánlivě neškodnou „sportovní“ sázkařskou zábavu si – na rozdíl od fyzické návštěvy herny či kasina – troufne nesrovnatelně širší okruh osob, včetně těch nejmladších. Zvláště, když se masová média předhánějí v sázkařské reklamní masáži…

V pohodlí domova tak lze hrát on-line bez jakkoliv vážněji míněné kontroly. Takový hráč může nejenom nonstop hrát, ale i nonstop konzumovat alkohol či jakékoliv další omamné látky. Se všemi negativními důsledky, které z takové kombinace plynou.

Rozlišování na tvrdý hazard a „měkkou“ sázkařskou zábavu se tak ukazuje jako veskrze relativní a zřejmě jen čistě účelové – tak, aby členění vyhovovalo aktuálním potřebám státního regulátora a výběrčího daně.

A ten novodobého sázkařského mýtu bohatě využívá k hlubokým distorzím celého trhu, což je ostatně činnost státu široce vlastní.

I když by se to mohlo zdát, cílem tohoto zamyšlení není kritika internetového sázení či virtuálního hazardu, natož kategorizace tvrdosti a měkkosti sázení…

Každý je strůjcem vlastního štěstí

Ve svobodné společnosti musí být každý sám svého štěstí strůjcem. S výjimkou nezletilých, jež by k rozumu měli vést jejich rodiče.

Právo svobodně nakládat s vlastními prostředky a vlastním svobodným časem i zdravím by měla zůstávat základním právem každého občana. Stát by se měl přestat snažit tyto svobody lidem odpírat, neboť k tomu nemá sebemenší morální právo.

Každý, kdo sleduje svět kolem, již musí jasně vidět a vědět, že politici za pomoci úředníků sledují primárně vlastní zájmy. Nejsou reálně schopni zajišťovat skutečné všeobecné dobro či blaho.

I když se nám to z praktických příčin nemusí líbit, z principiálních důvodů je nadále nutno hájit právo na „neřestný“ život, jehož součástí bude konzumace alkoholu, kouření cigaret, stejně jako loterie, sázky a výherní hry všeho druhu.

Ostatně, všechny tyto činnosti jsou principiálně stále ještě legální, i když mnohde již horlivými novodobými totalizátory zcela zakazováno.

Pokud jsme pod tlakem reálné demokracie nuceni smířit se s ingerencemi státu do hráčského byznysu, pak by měl stát v této oblasti postupovat férově, na základě skutečného znalosti stavu věcí a vývojových trendů. Zatím však postupuje ryze utilitárně a zcela v zajetí uměle vytvářených mýtů.