Kauza explozí ve Vrběticích má podivnou soudní dohru. Souzen je skladník za špatný výklad mezinárodní smlouvy.

Kauza explozí ve Vrběticích má podivnou soudní dohru. Před soudem totiž nestanuli viníci explozí, ale skupina osob, která zcela prokazatelně nemá s výbuchy munice ve vrbětickém areálu vůbec nic společného.

Stát se chystá odsoudit skladníka a další lidi za to, že ve Vrběticích uskladnili munici, kterou ten stejný stát povolil dovézt do Česka ze sousedního Maďarska, kde byla tato munice legálně držena v majetku tamní státní armády…

Skuteční viníci série vrbětických explozí jsou v nedohlednu. Přesto se o munici z Vrbětic rozhořel spor téměř světových rozměrů. Předmětem soudu ovšem nejsou samotné exploze, nýbrž výklad mezinárodní smlouvy o minách. Zdá se to absurdní, ale několika lidem za tuto věc hrozí až 12 let vězení.

Iniciátorem „velkolepého odhalení“ byl Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, který přišel s obviněním, že dvě firmy ve vrbětickém areálu skladovaly nelegální miny.

Údajná nelegálnost min však byla státem zjištěna až po explozích. V době před explozemi stát jejich legálnost nerozporoval, nezpochybňoval. Naopak, tentýž stát, respektive jeho úředníci tyto miny zcela legálně schválili pro dovoz do Česka.

Licenční správa českého Ministerstva průmyslu a obchodu přitom při dovozu dostala přesný seznam, toho, jaká munice a v jakém množství se do ČR dováží. V seznamu byly dovážené miny uvedeny „černé na bílém“ do posledního kusu. Tentýž úřad věděl, že miny budou uskladněny ve Vrběticích.

Poté, co v areálu došlo k výbuchům (úplně jiné munice, než o kterou jde v soudním případu), zasáhl v areálu ÚOOZ a „vítězoslavně“ zabavil tyto státem schválené miny.

Následně ovšem státní zástupce dovodil, že miny nejsou legální, neboť prý nejsou v souladu s Ottavskou úmluvou. Ta ale nezakazuje všechny miny, ale jen jejich určitý druh. Úmluva ovšem nespecifikuje, který typ je či není s úmluvou v souladu, tedy které konkrétní miny jsou či nejsou zakázané.

Přesto stát pohnal k soudu skladníka (a další osoby) jedné z firem za to, že nevěděl, jak přesně tuto složitou mezinárodní smlouvu interpretovat. I když to před tím nevěděli ani kompetentní státní úředníci.

Uvedená mezinárodní úmluva vznikla za účelem potírání organizovaného, tedy utajeného zločinu. V Česku však k žádnému pašování nedošlo: stát o dovážených minách věděl vše. Považovat dovoz zboží, který výslovně schválila státní moc, za pokus o organizovaný zločin, to zavání značným nedorozuměním. Copak stát sám sebe považuje za organizovaného zločince?

Obviněná firma přitom miny nakupovala v tendru od maďarské státní armády v balíku mnoha dalších bojových prostředků. Samotné miny byly jen zanedbatelnou součástí celého obchodu. Dá se tedy říci, že s těmito minami neměla vůbec žádné úmysly, natož nekalé. Pouze je potřebovala uskladnit.

Pokud lze tohle v Česku považovat za organizovaný zločin, tak pak už stát může účelově označit za zločin téměř cokoliv, co se mu zrovna hodí.

Budiž znovu uvedeno: výbuchy v areálu nijak nesouvisely s těmi minami, které jsou předmětem soudního sporu – ty byly uskladněny tak, že explodovat ani nemohly.

Do doby, než došlo ve Vrběticích k explozím, přitom neexistoval jediný veřejný dokument, který by naznačoval, že by uvedené a soudem posuzované miny měly být řazeny k zakázané munici.

Výklady o nesouladu s mezinárodní úmluvou se objevily teprve poté, kdy státní mašinerie miny zabavila a rozhodla se hnát miny k soudu…

Tento příklad jednoznačně ukazuje na systémové chyby celého vyšetřovacího systému (nelze zatím tvrdit, že soudního: soud ve věci zatím nerozhodl).

Systém fakticky obviňuje některé občany ze spáchání trestného činu a žene je za to před soud, i když je úplně jasné, že nikdo z obžalovaných se ani nemohl domnívat, že by konal v rozporu se zákonem.

Z logiky věci plyne, že pokud dá státní úředník na dovoz nějakého zboží do země souhlasné razítko, považuje dovozce, tedy obchodník, takové rozhodnutí za jednoznačné a „svaté“.

Souzeni jsou přitom právě tito obchodníci a skladník, nikoliv úředníci…

Bude proto nadmíru užitečné sledovat, jak se celá mašinerie a soudní systém s případem vypořádá: zda zvítězí spravedlnost nebo snaha o nalezení obětního beránka.